Téma: 

nauzea

Otrava paracetamolem

Fáze otravy

  • časné příznaky − nauzea, zvracení;
  • latentní doba – typická je latence od požití cca 2−3 dny;
  • hepatorenální stadium – příznaky selhání jater a ledvin, encefalopatie, vzestup protrombinového času, metabolická acidóza, smrt.

Zdroj: Otrava paracetamolem
Zveřejněno dne: 9.11.2016

Diskuze: Re: dlouho trvající průjem.

Siofor je lék na cukrovku a mezi jeho časté nežádoucí účinky patří právě zažívací potíže, jako je nevolnost (nauzea), zvracení, průjem, bolesti břicha (v břišní krajině) a ztráta chuti k jídlu. Tyto nežádoucí účinky se nejčastěji objevují na počátku léčby přípravkem Siofor. Pro zmírnění těchto nežádoucích účinků si zkuste své dávky léku Siofor rozdělit na ještě více menších dáveček a ty pak užívejte společně s jídlem. Pokud příznaky přetrvají, přestaňte Siofor užívat a neprodleně kontaktujte svého lékaře, který Vám lék předepsal. On se pokusí upravit medikaci, aby lépe vyhovovala.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Dlouho trvající průjem.
Odesláno dne: 7.9.2015 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Draslík

Nedostatek draslíku

U zdravého člověka není pravděpodobné, že by nízký příjem draslíku vyvolal nepříznivou odezvu. Při dalším snižování hladiny draslíku je prvním příznakem nedostatku tohoto prvku svalová slabost a nauzea (nevolnost až zvracení). K závažnému nedostatku může dojít u člověka, který užívá silná diuretika, jež snižují hladinu tekutin v těle, nebo u jedince trpícího těžkými průjmy či zvracením. Pokud se draslík nedoplňuje, může nízká hladina draslíku vést až k srdečnímu selhání.

Zdroj: Draslík
Zveřejněno dne: 10.3.2016

Diskuze: bolesti po operaci mozkové výdutě

Dobrý den.
Prosím o váš názor. Dcera 33 let, je měsíc po akutní operaci prasklého mozkového aneurismatu. Při všem tom štěstí, že přežila a je zachována hybnost, trvají velké bolesti hlavy s tlakem v operované, levé části hlavy. Trvají závratě, nechutenství, nauzea, zrakové omezení. Přála bych si vědět, zda je to v této fázi rekonvalescence ještě normální. Hodně ji to limituje v pohybu a přála by si větší pokroky.
Děkuji za odpověď, jsem matka, zdravotní sestra, ale vůbec se v této problematice
nevyznám, proto se obracím s prosbou na vás.
Jana Šustková

Zdroj: diskuze Bolesti po operaci mozkové výdutě
Odesláno dne: 21.2.2016 uživatelem Jana Šustková
Počet odpovědí: 0

Jaká antibiotika na zánět zubu

Antibiotika na zánět zubu

Pokud je zánět zubu rozsáhlý, mohou se podávat antibiotika.

Phenoxymethylpenicillin

Phenoxymethylpenicillin je penicilinové baktericidní antibiotikum s úzkým antibakteriálním spektrem.

Kontraindikace: přecitlivělost na penicilinová antibiotika a těžká renální insuficience.

Nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, průjem, alergické kožní reakce a vzácně anafylaktický šok.

Interakce: zvyšuje toxicitu methotrexatu, antacida snižují jeho biologickou dostupnost.

Dávkování: 500 mg po 6 hodinách perorálně.

Amoxicilin/klavulonát

Amoxicilin/klavulonát je kombinace širokospektrého penicilinového antibiotika a inhibitoru β-laktamázy kyseliny klavulánové.

Kontraindikace: přecitlivělost na penicilinová antibiotika, infekční mononukleóza, těžká renální i hepatální insuficience.

Nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, průjem, alergické kožní reakce, anafylaktický šok, zvýšení transamináz až poléková hepatitida a pseudomembranózní kolitida.

Interakce: zvyšuje toxicitu methotrexatu, účinek perorálních antikoagulancií a současné podávání allopurinolu zvyšuje výskyt alergických kožních reakcí.

Dávkování: 625 mg po 8 hodinách perorálně.

Klindamycin

Klindamycin je linkosamidové bakteriostatické antibiotikum s úzkým antibakteriálním spektrem.

Kontraindikace: přecitlivělost na linkosamidová atb, průjem neznámé etiologie, těžká renální i hepatální insuficience.

Nežádoucí účinky: nauzea, zvracení, průjem (vede k přerušení terapie!), alergické kožní reakce, vzácně pseudomembranózní kolitida a poruchy krvetvorby.

Interakce: zvyšuje účinek nedepolarizujících myorelaxancií, jeho účinek snižují až antagonizují makrolidová antibiotika.

Dávkování: 300 mg po 6 hodinách perorálně.

Dále se používají tato antibiotika:

  • Fluconazol: 100 mg po 12 hodinách perorálně.
  • Metronidazol: 250 mg po 12 hodinách perorálně.
  • Cefuroxim: 500 mg po 12 hodinách perorálně.

Zdroj: Jaká antibiotika na zánět zubu
Zveřejněno dne: 12.7.2017

Diskuze: Re: jak často využít kůru z lapacha

Lapačo je velmi užitečné, ale zároveň má své vedlejší účinky. Například ztekucuje krev a při vyšších dávkách může hrozit zvýšené riziko krvácení a tvorba modřin. Z toho plyne, že při společném užívání lapača a warfarinu je třeba pravidelně každý měsíc kontrolovat srážlivost krve a případně upravit dávkování warfarinu. Žaludeční potíže jako je nauzea, zvracení a průjem jsou další časté vedlejší účinky lapača. U každého jedince se tyto účinky budou projevovat jinak a nelze určit přesnou dávku denní spotřeby. Je třeba se pravidelně diagnostikovat dostupnými domácími prostředky a podle výsledků přizpůsobit dávkování lapača. Ve vašem případě si pravidelně měřte krevní tlak a upravte množství čaje, aby tlak neklesal pod 10% běžných hodnot.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Jak často využít kůru z lapacha
Odesláno dne: 3.9.2016 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Seznam antibiotik

JINÁ ANTIBIOTIKA

Účinná antibiotická látka: FENOXYMETYLPENICILIN

Obchodní název antibiotik: Ospen, Penbene

Indikace antibiotik: Používají se na léčbu běžných infekcí, erysipelu a tonsilitidy.

Dávkování antibiotik: Ospen + Penbene: perorálně 0,75 – 1,5 mil za 4 - 6 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: alergické reakce, kopřivka, průduškové astma, průjmy, senná rýma, zvracení

Účinná antibiotická látka: FIDAXOMICIN

Obchodní název antibiotik: Dificlir

Indikace antibiotik: Používá se na léčbu klostridiové kolitidy.

Dávkování antibiotik: Dificlir: perorálně 200 mg za 12 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: bolesti břicha, krvácení ze zažívacího traktu, nauzea, závratě, zvracení

Účinná antibiotická látka: FOSFOMYCIN

Obchodní název antibiotik: Rapidnorm, Urifos

Indikace antibiotik: Používají se na léčbu močových cest.

Dávkování antibiotik: Rapidnorm + Urifos: perorálně 3 g jednorázově pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: bolest břicha, bolest hlavy, bolest krku, bolest zad, nevolnost, rýma, slabost, závratě, vyrážka, zažívací potíže

Účinná antibiotická látka: LINEZOLID

Obchodní název antibiotik: Dilizolen, Gramposimide, Lineza, Linezolid, Natlinez, Zyvoxid

Indikace antibiotik: Používají se na těžké infekce, na léčbu pneumonie, onemocnění MRSA, na katétrovou sepsi, na léčbu komplikovaných infekcí kůže a měkkých tkání.

Dávkování antibiotik: Dilizolen + Gramposimide + Natlinez: nitrožilně 600 mg za 12 hodin pro dospělou osobu

Lineza + Linezolid + Zyvoxid: nitrožilně nebo perorálně 600 mg za 12 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: alergické reakce, kolitida, křeče, průjem

Účinná antibiotická látka: METRONIDAZOL

Obchodní název antibiotik: Efloran, Entizol, Metronidazol

Indikace antibiotik: Používají se na léčbu postantibiotických průjmů, břišních infekcí a klostridiové kolitidy.

Dávkování antibiotik: Efloran + Metronidazol: nitrožilně 500 mg za 8 hodin pro dospělou osobu

Entizol: perorálně 500 mg za 12 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: kožní vyrážka, kopřivka, otoky, nevolnost, bolest břicha, nechutenství, zvracení, průjem, zánět slinivky břišní, nedostatek bílých krvinek

Účinná antibiotická látka: NITROFURANTOIN

Obchodní název antibiotik: Furolin

Indikace antibiotik: Používá se na infekce močových cest.

Dávkování antibiotik: perorálně 100 mg za 6 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: žaludeční obtíže, zvracení, nevolnost

Účinná antibiotická látka: TIGECYKLIN

Obchodní název antibiotik: Tygacil

Indikace antibiotik: Používá se na léčbu ATB, těžkých infekcí měkkých tkání a břišních infekcí.

Dávkování antibiotik: nejprve nitrožilně 100 mg a pak 50 mg za 12 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: nevolnost, zvracení, průjmy, absces, nižší krevní srážlivost, závratě, podráždění, bolesti břicha, nechutenství, svědění, bolesti hlavy

Účinná antibiotická látka: AMPLICIN + SULBAKTAM

Obchodní název antibiotik: Unasyn

Indikace antibiotik: Používá se na běžné respirační a močové infekce.

Dávkování antibiotik: perorálně 375 mg (1 – 2 tablety) za 12 hodin

Nežádoucí účinky: průjmy, nevolnost, zvracení, bolest v nadbřišku, vyrážka, svědění kůže, ospalost, únava

Účinná antibiotická látka: PRULIFLOXACIN

Obchodní název antibiotik: Unidrox

Indikace antibiotik: Používá se na léčbu infekcí močových a dýchacích cest (jen pokud nezabírají jiná antibiotika).

Dávkování antibiotik: perorálně 600 mg za 24 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: kožní vyrážka, otoky, potíže s dýcháním, bolest svalů

Účinná antibiotická látka: TELAVANCIN

Obchodní název antibiotik: Vibativ

Indikace antibiotik: Používá se v okamžiku, kdy jiná antibiotika nezabírají na léčbu MRSA a těžké pneumonie.

Dávkování antibiotik: nitrožilně 10 mg/kg za 24 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: bolest hlavy, nespavost, závratě, nauzea, zácpa, průjem, zvracení, vyrážka, svědění, únava, zimnice

Účinná antibiotická látka: DALBAVANCIN

Obchodní název antibiotik: Xydalba

Indikace antibiotik: Používá se na léčbu akutní hnisavé infekce kůže.

Dávkování antibiotik: nitrožilně 1 g za 24 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: nauzea, průjem, bolest hlavy

Účinná antibiotická látka: CEFTOLOZAN + TAZOBAKTAM

Obchodní název antibiotik: Zerbaxa

Indikace antibiotik: Používá se na léčbu komplikovaných močových a břišních infekcí.

Dávkování antibiotik: nitrožilně 1,5 g za 8 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: nauzea, bolest, hlavy, zácpa, průjem, pyrexie

Účinná antibiotická látka: CEFTAROLIN

Obchodní název antibiotik: Zinforo

Indikace antibiotik: Používá se na léčbu pneumonie a těžkých infekcí měkkých tkání.

Dávkování antibiotik: nitrožilně 600 mg za 12 hodin pro dospělou osobu

Nežádoucí účinky: otoky, vyrážka, dýchací potíže, průjem, bolest hlavy, závratě, nevolnost, anemie,

Zdroj: Seznam antibiotik
Zveřejněno dne: 28.5.2017

Lék Pradaxa

Další možné nežádoucí účinky a četnost jejich výskytu

Poruchy krve a lymfatického systému:

  • snížení koncentrace hemoglobinu – časté
  • anémie – méně časté
  • snížení hematokritu – méně časté
  • trombocytopenie – vzácné
Poruchy imunitního systému:
  • hypersenzitivita na léčivý přípravek – méně časté
  • anafylaktická reakce – vzácné
  • angioedém – vzácné
  • kopřivka – vzácné
  • vyrážka – vzácné
  • svědění – vzácné
  • bronchospasmus – není známo
Poruchy nervového systému:
  • intrakraniální krvácení – vzácné
Cévní poruchy:
  • hematom – méně časté
  • krvácení z rány – méně časté
  • krvácení – vzácné
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
  • epistaxe – méně časté
  • hemoptýza – vzácné
Gastrointestinální poruchy:
  • gastrointestinální krvácení – méně časté
  • rektální krvácení – méně časté
  • krvácení z hemoroidů – méně časté
  • průjem – méně časté
  • nauzea – méně časté
  • zvracení – méně časté
  • gastrointestinální vřed, včetně jícnového vředu – vzácné
  • zánět žaludku a jícnu – vzácné
  • gastroezofageální reflux – vzácné
  • bolest břicha – vzácné
  • dyspepsie – vzácné
  • dysfagie – vzácné
Poruchy jater a žlučových cest:
  • abnormální jaterní funkce / abnormální hodnoty funkčních jaterních testů – časté
  • zvýšená hodnota alaninaminotransferázy – méně časté
  • zvýšená hodnota aspartátaminotransferázy – méně časté
  • zvýšení jaterních enzymů – méně časté
  • hyperbilirubinémie – méně časté
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
  • kožní krvácení – méně časté
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
  • hemartros – méně časté
Poruchy ledvin a močových cest:
  • urogenitální krvácení, včetně hematurie – méně časté
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
  • krvácení v místě injekčního vpichu – vzácné
  • krvácení v místě katétru – vzácné
  • výtok s příměsí krve – vzácné
Poranění, otravy a procedurální komplikace:
  • traumatické krvácení – méně časté
  • hematom po zákroku – méně časté
  • krvácení po zákroku – méně časté
  • výtok po zákroku – méně časté
  • sekrece z rány – méně časté
  • krvácení v místě incize – vzácné
  • pooperační anémie – vzácné
Chirurgické a léčebné postupy:
  • drenáž rány – vzácné
  • drenáž po zákroku – vzácné

Zdroj: Lék Pradaxa
Zveřejněno dne: 1.8.2017

Noční závratě

Příčiny

Benigní paroxysmální polohové vertigo – BPPV je časté onemocnění, které je způsobeno poruchou vestibulárního aparátu. Příčinou je nahromadění drobných krystalků v určité části polokruhovitých kanálků a dráždění vláskových buněk v ampule. Tyto krystalky uhličitanu vápenatého pocházejí z části vnitřního ucha nazývané utrikulus. Tyto krystalky jsou obsaženy také v části zvané sakulus, ale odtud nemohou cestovat do kanálků. Utrikulus může být poškozen úrazem, infekcí a jinými onemocněními vnitřního ucha, ale také přirozeně věkem degeneruje, čímž dochází k nadměrnému uvolňování krystalků – otolitů. Otolity jsou ve vestibulárním aparátu buď spontánně rozpouštěny, nebo aktivně reabsorbovány tmavými buňkami urticula.

Hlavním příznakem je náhlá intenzivní závrať trvající několik sekund až hodin. Velmi častá je nauzea, zvracení, stres, vzestup TK. Klinický obraz je vždy spojený se změnou polohy hlavy a působením gravitace – ulehání do postele, převalování se z boku na bok, většinou pouze jedním směrem, záklon hlavy, často při umývání hlavy šampónem. Vzniká náhle ve spaní po předchozí delší práci v předklonu, časté jsou i závratě po pobytu na kolotočích. Asi 20 % všech závratí je však způsobeno benigním paroxysmálním polohovým vertigem. S věkem stoupá podíl tohoto onemocnění na závratích, u starých lidí je už asi 50 % závratí způsobeno právě BPPV.

Nejčastější příčinou u lidí do 50 let je poranění hlavy, u starých lidí je to degenerace vestibulárního ústrojí. Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy (vznik při typických změnách polohy) a provedením Dix-Hallpikova manévru.

Zdroj: Noční závratě
Zveřejněno dne: 10.1.2016

Točení hlavy

Zvracení a nevolnost z točení hlavy

K preventivnímu boji proti závrati, zvracení a nevolnosti ve spojení s cestovní horečkou je často používán dimenhydrinat nebo embramin. Jedná se o antihistaminika, která přednostně zablokovávají takzvané H1-receptory, které jsou v mozkových buňkách v centru zvracení. Protože všechny tyto preparáty mají za následek únavu a celkový útlum, mělo by být jejich použití velice dobře uváženo. Ke zmírnění silných závratí je vhodný diazepam, který snižuje dráždivost vestibulárního aparátu. Obecně platí, že léčba sice musí být dostatečně dlouhá a pacient musí léky užívat pravidelně, ale je vždy časově omezená. Mozek je totiž velice přizpůsobivý orgán a může si po určitém čase na změnu způsobenou léky zvyknout a začít nervové signály zpracovávat nenormálním způsobem.

Nevolnost může být způsobená i mechanickou příčinou, například na pouťových atrakcích. Pacientův rovnovážný systém může být zmaten delším točením, stavěním na hlavu nebo vibracemi a ten pak pociťuje točení hlavy nebo někdy i pocity na zvracení.

Typické motání hlavy a nevolnost jsou časté také po požití alkoholu. Ten ovlivňuje mozeček, což je část mozku zodpovědná za udržování rovnováhy. I některé otravy a nauzea jsou se závratěmi spojené.

Důležitou úlohu při léčbě závratě hrají cvičení na udržení rovnováhy a zlepšení koordinace. Tento trénink se hodí pro každého pacienta, bez ohledu na to, jakým typem závratě trpí. Částečně doplňuje medikamentózní léčbu, zkracuje akutní potíže a je dobrý jako preventivní opatření.

Cvičení pro začátek: Položte se s otevřenýma očima a poté pohybujte očima nejdříve pomalu, poté stále rychleji nahoru a dolů, doprava a doleva. Opakujte cvičení i se zavřenýma očima. Dále můžete zkusit totéž, ale přidejte pohyby hlavy. Poté fixujte jeden bod na protější stěně a pohybujte hlavou nahoru a dolů, doprava a doleva, aniž byste ztratili bod z očí. Když se nedostaví závrať, opakujte cvičení vsedě.

Zdroj: Točení hlavy
Zveřejněno dne: 20.9.2016

Léky na odvodnění na předpis

Moduretic

Jedna tableta přípravku MODURETIC obsahuje 5,68 mg účinné látky amiloridi hydrochloridum dihydricum, což odpovídá 5,0 mg amiloridum a 50 mg hydrochlorothiazidum.

Moduretic snižuje krevní tlak, zabraňuje nadměrné ztrátě draslíku u pacientů užívajících lék delší dobu. Otoky kardiálního původu: Pozitivní účinek přípravku Moduretic na draslíkovou bilanci může být obzvláště důležitý u pacientů se srdečním onemocněním užívajících digitalis. Cirhóza jater s ascitem a otoky: Moduretic obvykle zajišťuje dostatečnou diurézu se sníženým úbytkem draslíku a se sníženým rizikem metabolické alkalózy při vyváženější struktuře elektrolytů v séru.

Moduretic je obvykle dobře snášen.

Mezi nežádoucí účinky, které byly popisovány v souvislosti s užíváním přípravku Moduretic, obecně patří ty, o nichž je známo, že se vyskytují při diuréze, terapii thiazidy nebo při léčbě základního onemocnění. Klinické studie neprokázaly, že by kombinace amiloridu a hydrochlorothiazidu zvyšovala riziko nežádoucích účinků ve srovnání s podáváním uvedených léků samostatně.

  • Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce
  • Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, změny chuti, dehydratace, elektrolytová nerovnováha, dna, hyponatrémie, symptomatická hyponatrémie
  • Psychiatrické poruchy: deprese, nespavost, duševní zmatenost, nervozita, ospalost
  • Poruchy nervového systému: pachuť, závratě, bolesti hlavy, parestezie, ztrnulost, synkopa
  • Poruchy funkce zraku: poruchy vidění
  • Poruchy funkce sluchu a labyrintu: vertigo
  • Poruchy funkce srdce: angina pectoris, arytmie, tachykardie
  • Poruchy funkce cévního systému: návaly horka, ortostatická hypotenze
  • Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastinadyspnoe, nazální kongesce
  • Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: pocit plnosti v břiše, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence, krvácení do GI traktu, škytavka, nauzea, zvracení
  • Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: diaforéza, pruritus, vyrážka
  • Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti zad, bolesti kloubů, bolesti dolních končetin, svalové křeče
  • Poruchy funkce ledvin a močových cest: dysurie, inkontinence, nokturie, dysfunkce ledvin včetně renálního selhání
  • Poruchy funkce reprodukčního systému a prsů: impotence
  • Celkové stavy a postižení v místě aplikace: bolesti na prsou, únava, malátnost, žízeň, slabost
  • Testy: zvýšené koncentrace draslíku v séru (> 5,5 mmol/l)
  • Poranění a otrava: digitalisová toxicita
  • Poruchy funkce krve a lymfatického systému: aplastická anémie, neutropenie
  • Psychiatrické poruchy: snížené libido
  • Poruchy funkce nervového systému: encefalopatie, ospalost, třes
  • Poruchy funkce sluchu a labyrintu: tinitus
  • Poruchy funkce srdce: u jednoho pacienta s částečnou srdeční blokádou došlo k rozvoji úplné srdeční blokády, palpitace. Poruchy dechové funkce, orgánů v oblasti hrudi a mediastina: kašel
  • Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: aktivace pravděpodobně již přítomného peptického vředu, sucho v ústech, dyspepsie
  • Poruchy hepatobiliární funkce: žloutenka
  • Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: alopecie
  • Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti šíje/krku/ramen, bolesti končetin
  • Poruchy funkce ledvin a močových cest: křeče močového měchýře, polyurie, častost močení
  • Testy: abnormální funkce jater, zvýšený nitrooční tlak
  • Infekce a infestace: sialoadenitida
  • Poruchy funkce krve a lymfatického systému: agranulocytóza, aplastická anémie, hemolytická anémie, leukopénii, purpura, trombocytopenie
  • Poruchy metabolismu a výživy: hyperglykémie, hyperurikémie, hypokalémie
  • Psychiatrické poruchy: neklid
  • Poruchy funkce zraku: přechodné rozostřené vidění, xanthopsie
  • Poruchy funkce cévního systému: nekrotizující angiitida (vaskulitida, kutánní vaskulitida)
  • Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastina:respirační tíseň včetně pneumonitidy a otoku plic
  • Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: křeče, podráždění žaludku, pankreatitida
  • Hepatobiliární poruchy: intrahepatální cholestatická žloutenka
  • Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: fotosenzitivita, toxická epidermální nekrolýza, urtikárie
  • Poruchy funkce ledvin a močových cest: glykosurie, intersticiální nefritida

Zde můžete vidět příbalový leták a cenu produktu Moduretic.

Zdroj: Léky na odvodnění na předpis
Zveřejněno dne: 1.11.2015

Vyšetření tlustého střeva na gastroenterologii

Co je to kolonoskopie?

Proč se vyšetření tlustého střeva nebát? Kolonoskopie je metoda, která vyšetřuje tlusté střevo. Tlusté střevo musí být k tomuto vyšetření připraveno. Pacientovi je doporučeno, aby se nestravoval peckovými plody asi tak 14 dní před operací. Týden před operací se doporučuje, aby se pacient stravoval pouze kaší a měl dostatek tekutin. Musí vypít 4 litry tekutin denně. Pacientovi se tak vyprázdní střeva, což je nezbytnou podmínkou pro bezproblémové provedení kolonoskopie.
Pro kolonoskopii je spousta kritérií. Především záleží na tvaru střeva a také na prahu bolesti a sensibility pacienta. Jsou pacienti, kteří se hodně bojí, a také to díky tomu o dost hůře snáší. A naopak jsou pacienti, kteří nevědí, že se vůbec nějaké vyšetření událo. Lékaři zákrok usnadňují tak zvanou premedikací, což je kombinace sedativ a analgetik, která snižují bolestivost a úzkost pacienta. Nadále se pak musí pacient ještě sledovat, kvůli rizikům z těchto léků. U běžného pacienta trvá Kolonoskopie od 15 do 30 minut a u vyšetření je nutná přítomnost anesteziologa. Při kolonoskopii je střevo vyčištěno proudem vody a pak je do střeva napuštěn vzduch, který střevo roztáhne a umožní pak konečníkem zavedené sondě pohyb a případné zákroky. Právě toto napumpování střeva vzduchem působí pacientům největší nepříjemnosti. Sonda, která se zavádí přes konečník se jmenuje endoskop. Endoskop je na svém konci opatřen světýlkem, kukátkem a případně operačním nástrojem.

Kolonoskopie a vyčištění střev před vyšetřením

Před vyšetřením kolonoskopií se musí vyčistit střeva účinným projímadlem. Existuje mnoho preparátů k vyprázdnění střeva před provedením kolonoskopie, ale žádný není ideální pro všechny nemocné. Nejčastěji je používána laváž 3–4 litry izoosmolárního elektrolytového roztoku s polyetylenglykolem, který je osmoticky vyvážený, a proto bezpečný i u pacientů, kteří jsou nemocní s kardiálním, jaterním anebo renálním onemocněním. Laváž lze pít nebo jej podávat nazogastrickou sondou v předvečer vyšetření rychlostí cca 1 l za hodinu. U nemocných, kteří nemohou lavážní roztok vypít, protože je u nich například nauzea nebo zvracení, tak je možno použít druhou nejčastější variantu vyprázdnění fosfátovým roztokem. Fosfátový roztok anebo někdy také nazýván jako kapky na vyprázdnění tlustého střeva před kolonoskopií, je také vysoce osmoticky aktivní a jeho výhodou je malé množství nutných tekutin (2krát 45 ml), takže je lépe tolerován. Fosfátový roztok má ale svou nevýhodu, kterou je větší riziko dehydratace a elektrolytové dysbalance. Fosfátový roztok je nevhodný pro nemocné s renální nebo kardiální nedostatečností anebo s jaterním onemocněním s ascitem. U těchto pacientů může hyperfosfatémie a průvodní hypokalcémie s hypokalémií, mohou vyvolat život ohrožující arytmie. Dalším negativním účinkem fosfátového roztoku je výskyt aftózních slizničních lézí, které se objevují až u 14 % vyšetřovaných. Tyto aftózní slizniční léze mohou způsobit chybnou diagnózu u nemocných se suspektním zánětlivým onemocněním střev. Další možností vyprázdnění střev před kolonoskopií je 250 mililitrů roztoku 20–40% koncentrace MgSO4, který je možné ještě kombinovat s klyzmaty.

Tyto léky na zrychlení vyprazdňování před kolonoskopií působí tak, že do několika desítek minut zvýší aktivitu střeva, zadrží v něm vodu a tím usnadní jeho rychlé a účinné vyčistění. Účinek se dostavuje zhruba po jedné až třech hodinách od vypití a projevuje se nutkáním na stolici a průjmem. Proto je třeba mít po požití v blízkosti toaletu!

Kolonoskopie a jak se na ni připravit

  • Týden před vyšetřením je třeba přestat užívat přípravky obsahující železo.
  • Pět dní před kolonoskopií vynechejte potraviny s vysokým obsahem nestravitelných zbytků, jako je například celozrnné pečivo, ovoce nebo zelenina.
  • Jeden den před zákrokem zahajte pouze tekutou dietu. Pokud trpíte zácpami, začněte s tekutou dietou o několik dní dříve.
  • V den vyšetření pijte pouze vodu, čaje a případně džusy, ale pouze takové, které neobsahují červené barvivo, které může vyšetření lékaři ztížit.

Jak kolonoskopie probíhá a její postup

  • Fotografie, kde je dobře vidět kolonoskopie a její postup, jsou tady: kolonoskopie postup foto.
  • Video, na kterém je názorně vidět, jak se kolonoskopie provádí a co při ní lékař vidí, je vidět tady: kolonoskopie video postup.

Zdroj: Vyšetření tlustého střeva na gastroenterologii
Zveřejněno dne: 20.5.2012

Testikulární hrudky a bulky na varlatech

Příznaky

Pokud se u vás objeví hrudky (bulky) na jednom nebo obou varlatech, měli byste zajít za svým lékařem. Ve většině případů nejsou tyto objekty rakovinného původu, ale vždy by měly být zkontrolovány lékařem.

Varikokéla

Varikokéla nezpůsobuje žádné příznaky, ale jeden z deseti mužů může trpět nepříjemnými pocity nebo bolestmi. Zejména se jedná o bolest šourku a třísel. Varikokély se obvykle tvoří na levé straně. Jejich velikost se může lišit, některé mohou být zřejmé, až když se jich dotknete, zatímco jiné mohou být větší a snadno viditelné. Strana šourku obsahující varikokély může viset mírně níž než druhá strana. Varikokély mohou ovlivňovat plodnost. Není však potvrzeno, že chirurgické odstranění varikokél plodnost obnoví.

Hydrokéla

Hydrokéla se obvykle objevuje u novorozenců. Téměř ve všech případech je jeden symptom, a to otok jednoho nebo obou varlat. Hydrokéla může trápit i starší chlapce nebo muže, kteří pak cítí tlak v břiše.

Epididymální cysty

Epididymální cysty tvoří trochu hladké kapaliny v infikovaných hrudkách. Odstranění tekutiny z cysty stlačením se nedoporučuje, protože může dojít ke zjizvení nebo infekci. Příznaky infekce mohou zahrnovat:

  • červené, oteklé a bolestivé cysty;
  • zapáchající žlutou tekutiny, která vytéká z cyst.

Testikulární torze

Na rozdíl od jiných typů benigních hrudek na varlatech vyžaduje testikulární torze lékařskou pohotovost. V případě testikulární torze se provádí okamžitá operace, aby se zabránilo ztrátě varlete. Příznaky testikulární torze obvykle začínají těžkou bolestí v jednom z varlat. Další možné příznaky jsou:

  • otok šourku;
  • pocit nevolnosti (nauzea);
  • zvracení;
  • bolest břicha;
  • vysoká horečka (38°C a více);
  • časté močení.

Někteří muži s testikulární torzí mohli mít testikulární bolest a otok již v minulosti.

Příčiny

Existuje mnoho různých příčin otoků a hrudek na varlatech. Možnou příčinou je i testikulární rakovina. Hlavní typy shluků a jejich příčiny jsou vysvětleny níže.

Varikokély

Přesná příčina varikokél je neznámá, většina odborníků je přesvědčena, že jsou způsobeny abnormalitami, které ovlivňují žíly ve varlatech. Může dojít k zablokování žil nebo k problémům s chlopněmi (ventily) v žilách, které brání proudění krve ve špatném směru. Abnormální žíly necirkulují krev tak efektivně jako normální žíly, což vede k hromadění nadměrného množství krve v žilách, které následně bobtnají. Během puberty, kdy tělo zraje, se zvyšuje průtok krve ve varlatech, což může způsobit výraznější varikokély.

Hydrokéla

Během těhotenství se mužská varlata vyvíjejí uvnitř břicha plodu. Poté, co se vytvoří, přesouvají se do šourku. Průchod je pak obvykle před narozením dítěte uzavřen, ale v některých případech se tak nestane. Pokud se průchod nezavře, může dojít k přelévání tekutiny z břicha do šourku, což způsobí otok. Ve většině případů je tekutina absorbována do okolní tkáně a hydrokéla zmizí, ale toto nastává až okolo jednoho nebo dvou let života. Hydrokéla, která se vytvoří u mužů a starších chlapců, bývá způsobena zánětem (zarudnutí a otok) v šourku, který je způsoben:

  • zraněním;
  • infekcí;
  • nádorem (růst).

Epididymální cysty

Nadvarle je část za varletem, která pomáhá k ukládání a přepravě spermatu. Někdy může dojít k tvorbě otoku na epididymálních cystách, ale příčina je obvykle neznámá. Muži, kteří mají určité příznaky onemocnění ledvin, jsou vystaveni zvýšenému riziku vzniku epididymálních cyst. Autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin je genetické onemocnění, které způsobuje rozvoj cyst v ledvinách.

Testikulární torze

Varlata jsou zavěšena na chámovodu. Chámovod by měl být volný, aby umožnil varlatům nějaký pohyb v šourku, ale ne zas tak volný, aby se mohla pohybovat příliš volně. Někteří chlapci se narodí s chámovodem, který je příliš volný, což představuje zvýšené riziko, že se varlata budou pohybovat příliš a nastane zakroucení chámovodu. Pokud dojde k silnému zkroucení, dochází k přerušení zásobování varlete krví. To je nebezpečná situace, která pokud není okamžitě léčena, může vést k odumření varlete. Okamžitý chirurgický zákrok je nutný, protože musí dojít k rozpletení chámovodu, obnovení prokrvení a správnému uložení varlete. Testikulární torze je nečastější u chlapců ve věku od 13 do 17 let, ačkoli se může vyskytnout rovněž u:

  • mužů starších 20 let;
  • nenarozených dětí v děloze;
  • novorozenců.

Testikulární torze se může objevit u traumat varlete způsobených nehodou. Ve většině případů však k tomu dochází bez zjevných důvodů. Testikulární torze je pravděpodobnější, pokud:

  • ve varlatech roste nádor;
  • je varle nesestouplé.

Ostatní příčiny

Dalšími příčinami testikulárních hrudek nebo otoků jsou:

  • epididymitida – zánět nadvarlete, který může být způsoben sexuálně přenosnou infekcí nebo infekcí močových cest;
  • pididymitis v kombinaci s orchitidou (zánět varlete) – způsoben infekcí;
  • tříselná kýla – způsobuje slabost ve svalu nebo ve stěně lokální tkáně rozkroku; s tříselnou kýlou má zkušenost více než čtvrtina mužů.

Zdroj: Testikulární hrudky a bulky na varlatech
Zveřejněno dne: 24.3.2013

Milurit

Milurit příbalový leták

Název přípravku

MILURIT (R) 100,MILURIT (R) 300 

Složení kvalitativní a kvantitativní

1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.

Léková forma

Tablety k vnitřnímu užití.

Klinické údaje

  1. Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
  2. Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
  3. Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
  4. Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zahájit v kombinaci s 0,5 mg kolchicinu nebo s nesteroidním antirevmatikem. Dojde-li k akutní atace dny během léčby allopurinolem, dávku allopurinolu neměníme, ale přidáme ještě kolchicin nebo nesteroidní antirevmatikum. Při renální insuficienci je třeba denní dávku allopurinolu snížit – denní dávka by neměla přesáhnout 100 mg, pokud je clearance kreatininu pod 20 ml/min. Allopurinol i jeho metabolity jsou dialyzovatelné. Po každé dialýze je doporučeno podat 300–400 mg allopurinolu. Pokud je produkce kyseliny močové vysoká (terapie malignit, Lesch-Nyhanův syndrom), může terapie allopurinolem podpořit vývoj xantinových deposit v tkáních. Je však možné omezit tento jev zvýšením denního přívodu tekutin. U hematologických chorob pravidelně kontrolujeme krevní obraz.
  5. Interakce: Podávání allopurinolu vyžaduje zvýšenou opatrnost: v kombinaci s 6-merkaptopurinem a azathioprinem (allopurinol inhibuje jejich metabolismus a tím zvyšuje jejich toxicitu, proto se musí snížit jejich dávka na 1/3–1/4), v kombinaci s protinádorovou terapií (zvyšuje se riziko poškození hematopoezy), v kombinaci s chlorpropamidem (při poškozených renálních funkcích se zvyšuje riziko trvalé hypoglykémie), v kombinaci se sulfinpyrazonem (snižuje se účinnost allopurinolu), s teofyllinem (vysoké hladiny allopurinolu inhibují metabolismus teofyllinu).
  6. Těhotenství a laktace: Milurit je během těhotenství a laktace kontraindikován.
  7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů: Studie prokazující negativní vliv allopurinolu na schopnost řízení motorových vozidel nejsou k dispozici. Je však třeba počítat s možným výskytem únavy, somnolence a zrakových poruch.
  8. Nežádoucí účinky: Nežádoucí účinky se objevují zřídka, spíše u pacientů s porušenými renálními nebo hepatálními funkcemi. K zabránění akutní ataky dny, kterou může zahájení léčby allopurinolem vyprovokovat, podáváme nejméně 1 měsíc současně s allopurinolem i kolchicin nebo nesteroidní antirevmatikum. Nejčastějším nežádoucím účinkem jsou kožní příznaky jako svědění, zarudnutí, makulopapulózní léze nebo purpura, které se mohou objevit v kterémkoliv stadiu léčby. V každém případě musí být léčba ihned přerušena. Pokud byly kožní projevy velmi mírné, je možné po krátkém přerušení léčby znovu začít nižší dávkou (5 mg/kg) a dávku opatrně postupně zvyšovat. Pokud se kožní příznaky znovu objeví, musíme okamžitě a definitivně allopurinol vysadit. Velice zřídka se může objevit exfoliativní dermatitida s horečkou, lymfadenopatií, arthralgiemi a eosinofilií podobná Stevens-Johnsonovu syndromu, nebo i Lyellův syndrom. Tyto příznaky se objevují spíše u pacientů s poškozenými ledvinami nebo játry. V těchto případech musíme allopurinol okamžitě a definitivně vysadit a zahájit léčbu kortikoidy. Sporadicky se může objevit nauzea nebo zvracení, kterým můžeme předejít užitím allopurinolu po jídle. Mohou se též zvýšit hladiny alkalické fosfatázy a transamináz, objevit leukocytóza nebo i leukopenie. Mezi léčbou allopurinolem a výskytem některých příznaků nebyl prokázán přímý vztah. Jsou to: bolesti břicha, průjem, alopecie, bolesti hlavy, somnolence, celková únava, reversibilní granulomatosní hepatitis, katarakta a poruchy zraku.
  9. Předávkování: Většinu příznaků předávkování, jako je nauzea, zvracení nebo průjem, je možno zmírnit zvýšením renální exkrece allopurinolu a jeho metabolitů (zvýšení příjmu tekutin a zvýšení diurézy). Jsou-li klinické příznaky závažnější, je třeba použít dialýzu.

Farmakologické vlastnosti

Farmakodynamické vlastnosti

Allopurinol je strukturální izomer hypoxantinu. Je to inhibitor xantinoxidázy, která katalyzuje konverzi hypoxantinu a xantinu na kyselinu močovou, endoprodukt purinového metabolismu u člověka. Dna je metabolická porucha charakterizovaná hyperurikémií a ukládáním urátu sodného do tkání. Příčinou je nadprodukce kyseliny močové. Tento proces je potlačen allopurinolem. Allopurinol a jeho metabolity jsou kompetitivními inhibitory xantinoxidázy. Afinita allopurinolu ke xantinoxidáze je asi 10–40krát vyšší než afinita xantinu. Enzymatickou oxidací allopurinolu vzniká oxipurinol. Afinita oxipurinolu ke xantinoxidáze je vysoká, ale jeho vazba není kovalentní. Komplex oxipurinol-xantinoxidáza může být reaktivován dialýzou za aerobních podmínek během 5 hodin. Allopurinol může zabránit oxidaci 6-merkaptopurinu na 6-thiomočovou kyselinu. Inhibicí katabolismu 6-merkaptopurinu u člověka může allopurinol podpořit protinádorový a imunosupresivní účinek 6-merkaptopurinu. Objevení tohoto mechanismu přineslo důkaz o inhibici xantinoxidázy allopurinolem. Allopurinol rovněž inhibuje oxidaci endogenních purinů a výsledkem tohoto procesu je snížení koncentrace kyseliny močové v séru i v moči a zvýšení renální exkrece xantinu a hypoxantinu. Tohoto účinku se využívá k léčbě primární i sekundární (spojené s malignitami) hyperurikémie. Snížení produkce kyseliny močové závisí na dávce allopurinolu. Při léčbě dochází k poklesu hladin urátu v plazmě a zmenšení velikosti urátového fondu se současným vzestupem rozpustnějšího xantinu a hypoxantinu. Dnavé tofy se zmenšují, akutní ataky dny jsou méně časté a mírnější a dnavá nefropatie se upravuje. Dlouhodobá terapie allopurinolem nesnižuje stupeň inhibice xantinoxidázy ani u zvířat, ani u člověka. Prekurzory kyseliny močové jsou xantin a hypoxantin (oxipuriny). Poměr xantinu a hypoxantinu v moči je obyčejně 2 : 1. Hypoxantin je rozpustnější ve vodě než xantin a kyselina močová a mají přibližně stejně nízkou rozpustnost v moči. Teoreticky by mohlo docházet k tvorbě xantinových konkrementů, avšak jejich výskyt je v praxi velmi vzácný, protože celkové množství vylučovaného xantinu je pod saturační úrovní (asi 0,5 mg/ml). Dokonce i v případě vrozeného defektu xantinoxidázy (xanturie), kde je téměř jediným endoproduktem v moči pouze xantin, je výskyt xantinových konkrementů velmi vzácný.

Farmakokinetické vlastnosti

Rozpustnost allopurinolu ve vodě je při 25 °C 0,44 mg/ml a při 37 °C 0,75 mg/ml. Oxipurinol, metabolit allopurinolu, je méně rozpustný ve vodě než allopurinol. Allopurinol je po orálním podání rychle a velmi dobře absorbován, maximálních koncentrací v plazmě dosahuje za 0,5–1 hodinu po podání. Poločas allopurinolu je velmi krátký (asi 2 hodiny), protože je velmi rychle vylučován glomerulární filtrací a je rychle konvertován na oxipurinol. Poločas oxipurinolu je 18–30 hodin. Metabolická konverze allopurinolu na oxipurinol pomocí xantinoxidázy je rychlá, poměr allopurinolu k oxipurinolu v plazmě se rychle mění. Po vysokých i.v. dávkách allopurinolu může dojít k inhibici jeho oxidace. Allopurinol ani oxipurinol se nevážou významně na plazmatické proteiny. Allopurinol je vylučován hlavně glomerulární filtrací, pouze 20 % je vyloučeno stolicí. Oxipurinol je reabsorbován v tubulech podobně jako kyselina močová. Clearance oxipurinolu při normálních renálních funkcích je přibližně 16 ml/min (3krát vyšší než kyseliny močové). Tubulární resorpci oxipurinolu inhibují urikosurika, například probenecid. Kombinovaná léčba allopurinolem s urikosuriky vede ke snížení plazmatické hladiny oxipurinolu a ke snížení stupně xantinoxidázové inhibice. Oxipurinol je aktivní metabolit allopurinolu. Je špatně rozpustný ve vodě a špatně se vstřebává po orálním podání, takže nemá žádnou výhodu před allopurinolem. Pacienti s poruchou renálních funkcí špatně vylučují jak allopurinol, tak oxipurinol. Dávka allopurinolu u dnavé nefropatie musí být redukována. Optimální dávku allopurinolu při porušené clearanci oxipurinolu zjistíme pomocí nomogramů. U pacientů s normální clearancí je po podání 300 mg allopurinolu/den hladina oxipurinolu 10 μ/ml.

METABOLISMUS ALLOPURINOLU:

Hlavním metabolitem allopurinolu je oxipurinol. Po 5–7 dnech perorální léčby je možno nalézt 60–70 % podaného allopurinolu ve formě oxipurinolu v moči, 6–12% je vyloučeno močí v nezměněné formě. Pouze velmi malé množství (asi 3 % podané dávky) se vyloučí jako allopurinol-1-ribonukleosid nebo oxipurinol-7-ribonukleosid.

Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku

Toxicita allopurinolu je velmi nízká. Orální LD 50 je 700–200 mg/kg u myší a více než 6 000 mg/kg u krys. Tolerance u samic hlodavců je vyšší než u samců. Psi tolerují dávku 30 mg/kg po dobu 1 roku bez známek poškození, avšak dávka 90 mg/kg po 1 roce již vyvolá poškození ledvin. U opic, kterým byla podávána velmi vysoká dávka allopurinolu i.v. (1 300 mg/m²/den po dobu 14 dnů) se objevila anémie, útlum kostní dřeně a intersticiální nefritis způsobená deposity oxipurinolu v ledvinách.

Farmaceutické údaje

Seznam všech pomocných látek

  • Tablety à 100 mg: Magnesii stearas, polyvidonum, amylum, lactosum, talcum, carboxymethylamylum natricum.
  • Tablety à 300 mg: Cellulosum microcrystallinum, carboxymethylamylum natricum, gelatinum, silicii dioxidum colloidale, magnesii stearas.
  1. Inkompatibility: Nejsou známy.
  2. Doba použitelnosti: 5 let.

Skladování

Tablety à 100 mg: Skladovat v původním obalu, v suchu, za obyčejné teploty.

Tablety à 300 mg: Skladovat v původním obalu, při teplotě do 25 °C, chránit před přímým světlem.

  1. Druh obalu. 50 tablet à 100 mg a 30 nebo 100 tablet à 300 mg ve skleněné lékovce, papírová skládačka, příbalová informace.
  2. Návod k užití: Tablety k vnitřnímu užití.

Držitel registračního rozhodnutí

EGIS PHARMACEUTICALS LTD 1106 Budapest, Keresztúri út. 30-38. Maďarsko, tel.: 00 361265 5555, fax: 00 361265 5529 

Registrační číslo

Milurit 100, tbl.: 29/060/72-S/C

Milurit 300, tbl.: 29/278/98-C

Zdroj: Milurit
Zveřejněno dne: 29.12.2014

Motání hlavy od krční páteře

Krční páteř dovoluje velké množství rozsahů pohybu a směrů oproti zbytku páteře a je nejvíce namáhanou částí našeho těla. Také na ni nasedá hlava, což je zejména pro první a druhý krční obratel velká zátěž. U této části páteře rovněž dochází ke stereotypnímu zatěžování, což vede k trvalému předklonu, který vystavuje krční páteř nepřirozenému postavení a zatížení.

Zdroj: Motání hlavy od krční páteře
Zveřejněno dne: 3.1.2017


SiteMAP