Téma: 

leukocytóza

Bílé krvinky a jejich správné hodnoty

Správné hodnoty bílých krvinek

Bílé krvinky jsou stálou součástí krve, ale jejich množství poměrně výrazně kolísá – v 1 mm krychlovém (1 mikrolitr) se u zdravého dospělého člověka pohybuje přibližně od 4 500 do 10 000 bílých krvinek bez ohledu na jejich konkrétní typ. Průměrný počet bílých krvinek na jeden mikrolitr krve se u člověka uvádí 7 400 na 1 mm krychlový, tedy 7,4 x 10 na devátou na litr krve. Z celkového objemu lidské krve (cca 4,5 litru) zaujímají bílé krvinky pouhé 1 %, zatímco červené krvinky představují asi 45 %. Koncentrace bílých krvinek je poměrně proměnlivá, mnohem více než počet červených krvinek. Je ovlivněna denní dobou (ráno méně, odpoledne více), fyzickou aktivitou (počty stoupají po fyzickém výkonu), ale více bílých krvinek v těle je i během horkého počasí, za intenzivního slunečního záření, při sníženém množství kyslíku v ovzduší a podobně. Pohlaví má minimální vliv na normu krvinek.

Zjištění přesného zastoupení jednotlivých typů leukocytů v krvi (takzvaný diferenciální rozpočet leukocytů, často označovaný jako diferenciál) je často důležité pro stanovení diagnózy, neboť změněné poměry mohou být příznakem infekčních onemocnění (tyfus, AIDS a mnoha dalších). U člověka je v krvi nejvíce neutrofilů (tvoří až 2/3 všech bílých krvinek), na druhém místě jsou různé druhy lymfocytů. Ostatní leukocyty ve srovnání s těmito dvěma buněčnými typy jsou spíše vzácné.

Leukopoéza je tvorba bílých krvinek v těle, která je nezbytná k udržení stabilního počtu imunitních buněk v těle. Je zpravidla součástí širšího procesu krvetvorby. V určité části těla živočicha se zpravidla nachází zásoba kmenových buněk, které se pravidelně dělí, a část jejich potomstva se specializuje (diferencuje) na určitý buněčný typ krevních buněk, jako jsou červené krvinky, krevní destičky nebo právě bílé krvinky. Leukopoéza se u člověka odehrává především v kostní dřeni a v brzlíku.

S bílými krvinkami je úzce svázáno několik onemocnění. Běžně se používá několik termínů. Leukopenie: popisuje stav, kdy dojde k poklesu počtu bílých krvinek v těle. Obvykle dojde k poklesu jen určité skupiny bílých krvinek a k tomu se používají termíny jako:

  • lymfocytopenie = málo lymfocytů
  • neutropenie = snížené množství neutrofilů
  • eozinopenie = snížené množství eozinofilů
  • bazopenie = snížené množství bazofilů

Opačný problém představuje leukocytóza, při níž je v krvi přítomno zvýšené množství bílých krvinek. Opět se rozlišuje:

  • lymfocytóza = zvýšené množství lymfocytů
  • neutrofilie = zvýšené množství neutrofilů
  • eozinofilie = zvýšené množství eozinofilů
  • bazofilie = zvýšené množství bazofilů

Další termíny

Leukostáze = koagulace bílých krvinek

Leukémie = souhrnné označení pro několik akutních a chronických nádorových onemocnění, která vznikají rakovinným bujením tkáně, v níž vznikají bílé krvinky.

Pokud jde o onemocnění bílých krvinek, je stanovení správné diagnózy složité a musí se při něm brát v úvahu veškeré informace, které se získávají z krevního obrazu, morfologie, imunologické fenotypizace a dalších diagnostických testů.

Zdroj: Bílé krvinky a jejich správné hodnoty
Zveřejněno dne: 27.2.2017

Bílé krvinky a jejich správné hodnoty

Zvýšený počet bílých krvinek v krvi

Nadbytek bílých krvinek může souviset s jejich chorobně zvýšenou tvorbou v kostní dřeni, nebo s přítomností zcela jiné choroby, kvůli které jsou krvinky ve zvýšené míře tvořeny a uvolňovány do krve. Prakticky u každého akutního stavu, kdy dojde k narušení vnitřního prostředí organismu, dojde k reaktivnímu navýšení bílých krvinek v cévním řečišti.

Infekce: Jsou nejčastější příčinou zvýšeného počtu bílých krvinek. Běžné bakteriální infekce vedou nejčastěji ke zvýšení neutrofilů, virové infekce spíše ke zvýšení lymfocytů. Parazitární infekce (například tasemnice) jsou typické zvýšeným počtem eozinofilů. Dojde-li vlivem infekce k příliš vysokému zvýšení počtu bílých krvinek, pak se mluví o leukemoidní reakci. Léčba vždy spočívá ve zvládnutí primární infekce.

Poškození tkání: Je-li tkáň poškozená fyzikálními vlivy nebo nedostatkem kyslíku, vede to k zánětu, který je spojen se zvýšením počtu bílých krvinek. Patří sem například akutní tepenné uzávěry včetně infarktu myokardu, popáleniny a omrzliny. Reaktivní zvýšení počtu bílých krvinek může způsobit již samotný pocit bolesti.

Alergie: Alergické reakce zvyšují počet bílých krvinek, poměrně typicky bývá zvýšen počet eozinofilů.

Autoimunitní choroby: Všechny autoimunitní nemoci včetně vaskulitid mohou způsobit zvýšení počtu bílých krvinek v cévním řečišti, což je dáno vlastní imunopatologickou povahou těchto chorob.

Léky: Typickými léky zvyšujícími počet bílých krvinek v krevním řečišti jsou kortikoidy, dojde k tomu již při jejich nárazovém užití.

Nádorová onemocnění: Zejména pokročilá nádorová onemocnění s přítomnými metastázemi vedou ke zvýšení počtu bílých krvinek, které se snaží s nádorovými buňkami bojovat.

Lymfomy a leukémie: Toto jsou speciální podtypy nádorů, které se označují jako rakovina krve. Dochází zde k mutaci některé z nezralých bílých krvinek, která se začne nekontrolovaně množit a šíří se po těle. Dodejme, že u lymfomů se tyto nádorové buňky šíří spíše do mízních uzlin a v krvi nemusí být jejich počet zvýšený, u leukémií je tomu přesně naopak. Nádorové bílé krvinky bývají obvykle defektní a nefungují správně, nemocný člověk proto může paradoxně trpět příznaky nedostatku bílých krvinek (časté infekce).

Nadbytek bílých krvinek se zjistí z vyšetření vzorku odběru žilní krve. Je vhodné v takovém případě zjistit i takzvaný diferenciál, což je zjištění počtu a procentuálního poměru výskytu jednotlivých podtypů bílých krvinek. V hematologické laboratoři umí zjistit i zralost bílých krvinek. U výrazného nadbytku bílých krvinek je nutno pomocí speciálních metod vyloučit, zda nejde o namnožené klony jediné buňky, což je typické u lymfomů a leukémií, někdy je indikována sternální punkce nebo trepanobiopsie, která informuje o stavu kostní dřeně. Jsou-li tyto krevní nádory vyloučené, je třeba pátrat po jiných příčinách nadbytku bílých krvinek.

Odborně se zvýšení počtu bílých krvinek nazývá leukocytóza. Při nemoci a vyšetření dochází ke zjištění počtu bílých krvinek, díky čemuž je následně zjišťován původ infekce. Poté lze lépe nasadit léčbu. Jak se tělo po nemoci uzdravuje, dochází k vyrovnání a stabilizaci počtu bílých krvinek. Laicky řečeno se to dá vysvětlit tak, že bílé krvinky pomohly zničit infekci a viry, které ji způsobily, a opět se stahují, neboť jich už není zapotřebí tak velké množství. Léčba je vždy individuální dle primární příčiny vzniku nadbytku bílých krvinek.

Zdroj: Bílé krvinky a jejich správné hodnoty
Zveřejněno dne: 27.2.2017

Milurit

Milurit příbalový leták

Název přípravku

MILURIT (R) 100,MILURIT (R) 300 

Složení kvalitativní a kvantitativní

1 tableta obsahuje 100 mg nebo 300 mg allopurinolu.

Léková forma

Tablety k vnitřnímu užití.

Klinické údaje

  1. Indikace: dna, léčba primární hyperurikémie, prevence a léčba primární uratické nefropatie se symptomy dny nebo bez nich, léčba sekundární hyperurikémie při hematologických onemocněních; k prevenci a léčbě hyperurikémie, která vzniká při destrukci buněk během radioterapie nebo chemoterapie malignit, prevence a léčba urolithiasy a tvorby kalcium-oxalátových konkrementů při hyperurikosurii.
  2. Dávkování a způsob podání: U dospělých je počáteční dávka 100–300 mg jednou denně. Je-li to nutné, může se dávka postupně zvyšovat po 100 mg za monitorování sérové hladiny kyseliny močové v intervalech 1–3 týdny do dosažení žádoucího výsledku. Překračuje-li denní dávka 300 mg, měla by být podávána ve 2–4 stejných dílech. Před začátkem protinádorové terapie by měla být léčba allopurinolem zahájena 1–2 dny předem dávkou 600–800 mg denně a měla by pokračovat 2–3 dny. Trvání léčby řídíme dle hodnot sérové hladiny kyseliny močové. U dětí se sekundární hyperurikémií při hematologických nebo jiných malignitách nebo při abnormalitách enzymů by měla být denní dávka allopurinolu 10–20 mg/kg tělesné hmotnosti. Dávkování a trvání léčby řídíme dle účinku léčby (zmenšení velikosti tumoru, stupeň infiltrace kostní dřeně, počet blastů v periferní krvi). Ve stáří by měla být dávka redukována pro možnou poruchu renálních a hepatálních funkcí a riziko zvýšené toxicity. Přípravek se užívá po jídle s dostatečným množstvím tekutiny.
  3. Kontraindikace: Přecitlivělost na kteroukoliv látku v přípravku obsaženou, gravidita, laktace, vážné choroby jater, vážné choroby ledvin (azotémie), diopatická hemochromatóza (i v rodinné anamnéze). Léčba allopurinolem nemůže být zahájena během akutního záchvatu dny.
  4. Speciální upozornění: Léčba allopurinolem není indikována při asymptomatické hyperurikémii. Přípravek může být podán k léčbě sekundární hyperurikémie pouze dětem s malignitami nebo enzymatickými poruchami. V těhotenství je možno přípravek použít pouze výjimečně, po pečlivém zvážení přínosu a rizika léčby, protože teratogenní efekt není zcela vyloučen. Během léčby je nutný dostatečný příjem tekutin. Množství moči by se mělo pohybovat nad 2 litry/den a moč by měla být neutrální nebo lehce alkalická. Pravidelné kontroly jaterních funkcí jsou nutné, zejména na počátku terapie (prvních 6–8 týdnů). Léčba allopurinolem se nesmí zahajovat při akutním záchvatu dny. Po odeznění akutní fáze se může léčba zahájit v kombinaci s 0,5 mg kolchicinu nebo s nesteroidním antirevmatikem. Dojde-li k akutní atace dny během léčby allopurinolem, dávku allopurinolu neměníme, ale přidáme ještě kolchicin nebo nesteroidní antirevmatikum. Při renální insuficienci je třeba denní dávku allopurinolu snížit – denní dávka by neměla přesáhnout 100 mg, pokud je clearance kreatininu pod 20 ml/min. Allopurinol i jeho metabolity jsou dialyzovatelné. Po každé dialýze je doporučeno podat 300–400 mg allopurinolu. Pokud je produkce kyseliny močové vysoká (terapie malignit, Lesch-Nyhanův syndrom), může terapie allopurinolem podpořit vývoj xantinových deposit v tkáních. Je však možné omezit tento jev zvýšením denního přívodu tekutin. U hematologických chorob pravidelně kontrolujeme krevní obraz.
  5. Interakce: Podávání allopurinolu vyžaduje zvýšenou opatrnost: v kombinaci s 6-merkaptopurinem a azathioprinem (allopurinol inhibuje jejich metabolismus a tím zvyšuje jejich toxicitu, proto se musí snížit jejich dávka na 1/3–1/4), v kombinaci s protinádorovou terapií (zvyšuje se riziko poškození hematopoezy), v kombinaci s chlorpropamidem (při poškozených renálních funkcích se zvyšuje riziko trvalé hypoglykémie), v kombinaci se sulfinpyrazonem (snižuje se účinnost allopurinolu), s teofyllinem (vysoké hladiny allopurinolu inhibují metabolismus teofyllinu).
  6. Těhotenství a laktace: Milurit je během těhotenství a laktace kontraindikován.
  7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů: Studie prokazující negativní vliv allopurinolu na schopnost řízení motorových vozidel nejsou k dispozici. Je však třeba počítat s možným výskytem únavy, somnolence a zrakových poruch.
  8. Nežádoucí účinky: Nežádoucí účinky se objevují zřídka, spíše u pacientů s porušenými renálními nebo hepatálními funkcemi. K zabránění akutní ataky dny, kterou může zahájení léčby allopurinolem vyprovokovat, podáváme nejméně 1 měsíc současně s allopurinolem i kolchicin nebo nesteroidní antirevmatikum. Nejčastějším nežádoucím účinkem jsou kožní příznaky jako svědění, zarudnutí, makulopapulózní léze nebo purpura, které se mohou objevit v kterémkoliv stadiu léčby. V každém případě musí být léčba ihned přerušena. Pokud byly kožní projevy velmi mírné, je možné po krátkém přerušení léčby znovu začít nižší dávkou (5 mg/kg) a dávku opatrně postupně zvyšovat. Pokud se kožní příznaky znovu objeví, musíme okamžitě a definitivně allopurinol vysadit. Velice zřídka se může objevit exfoliativní dermatitida s horečkou, lymfadenopatií, arthralgiemi a eosinofilií podobná Stevens-Johnsonovu syndromu, nebo i Lyellův syndrom. Tyto příznaky se objevují spíše u pacientů s poškozenými ledvinami nebo játry. V těchto případech musíme allopurinol okamžitě a definitivně vysadit a zahájit léčbu kortikoidy. Sporadicky se může objevit nauzea nebo zvracení, kterým můžeme předejít užitím allopurinolu po jídle. Mohou se též zvýšit hladiny alkalické fosfatázy a transamináz, objevit leukocytóza nebo i leukopenie. Mezi léčbou allopurinolem a výskytem některých příznaků nebyl prokázán přímý vztah. Jsou to: bolesti břicha, průjem, alopecie, bolesti hlavy, somnolence, celková únava, reversibilní granulomatosní hepatitis, katarakta a poruchy zraku.
  9. Předávkování: Většinu příznaků předávkování, jako je nauzea, zvracení nebo průjem, je možno zmírnit zvýšením renální exkrece allopurinolu a jeho metabolitů (zvýšení příjmu tekutin a zvýšení diurézy). Jsou-li klinické příznaky závažnější, je třeba použít dialýzu.

Farmakologické vlastnosti

Farmakodynamické vlastnosti

Allopurinol je strukturální izomer hypoxantinu. Je to inhibitor xantinoxidázy, která katalyzuje konverzi hypoxantinu a xantinu na kyselinu močovou, endoprodukt purinového metabolismu u člověka. Dna je metabolická porucha charakterizovaná hyperurikémií a ukládáním urátu sodného do tkání. Příčinou je nadprodukce kyseliny močové. Tento proces je potlačen allopurinolem. Allopurinol a jeho metabolity jsou kompetitivními inhibitory xantinoxidázy. Afinita allopurinolu ke xantinoxidáze je asi 10–40krát vyšší než afinita xantinu. Enzymatickou oxidací allopurinolu vzniká oxipurinol. Afinita oxipurinolu ke xantinoxidáze je vysoká, ale jeho vazba není kovalentní. Komplex oxipurinol-xantinoxidáza může být reaktivován dialýzou za aerobních podmínek během 5 hodin. Allopurinol může zabránit oxidaci 6-merkaptopurinu na 6-thiomočovou kyselinu. Inhibicí katabolismu 6-merkaptopurinu u člověka může allopurinol podpořit protinádorový a imunosupresivní účinek 6-merkaptopurinu. Objevení tohoto mechanismu přineslo důkaz o inhibici xantinoxidázy allopurinolem. Allopurinol rovněž inhibuje oxidaci endogenních purinů a výsledkem tohoto procesu je snížení koncentrace kyseliny močové v séru i v moči a zvýšení renální exkrece xantinu a hypoxantinu. Tohoto účinku se využívá k léčbě primární i sekundární (spojené s malignitami) hyperurikémie. Snížení produkce kyseliny močové závisí na dávce allopurinolu. Při léčbě dochází k poklesu hladin urátu v plazmě a zmenšení velikosti urátového fondu se současným vzestupem rozpustnějšího xantinu a hypoxantinu. Dnavé tofy se zmenšují, akutní ataky dny jsou méně časté a mírnější a dnavá nefropatie se upravuje. Dlouhodobá terapie allopurinolem nesnižuje stupeň inhibice xantinoxidázy ani u zvířat, ani u člověka. Prekurzory kyseliny močové jsou xantin a hypoxantin (oxipuriny). Poměr xantinu a hypoxantinu v moči je obyčejně 2 : 1. Hypoxantin je rozpustnější ve vodě než xantin a kyselina močová a mají přibližně stejně nízkou rozpustnost v moči. Teoreticky by mohlo docházet k tvorbě xantinových konkrementů, avšak jejich výskyt je v praxi velmi vzácný, protože celkové množství vylučovaného xantinu je pod saturační úrovní (asi 0,5 mg/ml). Dokonce i v případě vrozeného defektu xantinoxidázy (xanturie), kde je téměř jediným endoproduktem v moči pouze xantin, je výskyt xantinových konkrementů velmi vzácný.

Farmakokinetické vlastnosti

Rozpustnost allopurinolu ve vodě je při 25 °C 0,44 mg/ml a při 37 °C 0,75 mg/ml. Oxipurinol, metabolit allopurinolu, je méně rozpustný ve vodě než allopurinol. Allopurinol je po orálním podání rychle a velmi dobře absorbován, maximálních koncentrací v plazmě dosahuje za 0,5–1 hodinu po podání. Poločas allopurinolu je velmi krátký (asi 2 hodiny), protože je velmi rychle vylučován glomerulární filtrací a je rychle konvertován na oxipurinol. Poločas oxipurinolu je 18–30 hodin. Metabolická konverze allopurinolu na oxipurinol pomocí xantinoxidázy je rychlá, poměr allopurinolu k oxipurinolu v plazmě se rychle mění. Po vysokých i.v. dávkách allopurinolu může dojít k inhibici jeho oxidace. Allopurinol ani oxipurinol se nevážou významně na plazmatické proteiny. Allopurinol je vylučován hlavně glomerulární filtrací, pouze 20 % je vyloučeno stolicí. Oxipurinol je reabsorbován v tubulech podobně jako kyselina močová. Clearance oxipurinolu při normálních renálních funkcích je přibližně 16 ml/min (3krát vyšší než kyseliny močové). Tubulární resorpci oxipurinolu inhibují urikosurika, například probenecid. Kombinovaná léčba allopurinolem s urikosuriky vede ke snížení plazmatické hladiny oxipurinolu a ke snížení stupně xantinoxidázové inhibice. Oxipurinol je aktivní metabolit allopurinolu. Je špatně rozpustný ve vodě a špatně se vstřebává po orálním podání, takže nemá žádnou výhodu před allopurinolem. Pacienti s poruchou renálních funkcí špatně vylučují jak allopurinol, tak oxipurinol. Dávka allopurinolu u dnavé nefropatie musí být redukována. Optimální dávku allopurinolu při porušené clearanci oxipurinolu zjistíme pomocí nomogramů. U pacientů s normální clearancí je po podání 300 mg allopurinolu/den hladina oxipurinolu 10 μ/ml.

METABOLISMUS ALLOPURINOLU:

Hlavním metabolitem allopurinolu je oxipurinol. Po 5–7 dnech perorální léčby je možno nalézt 60–70 % podaného allopurinolu ve formě oxipurinolu v moči, 6–12% je vyloučeno močí v nezměněné formě. Pouze velmi malé množství (asi 3 % podané dávky) se vyloučí jako allopurinol-1-ribonukleosid nebo oxipurinol-7-ribonukleosid.

Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku

Toxicita allopurinolu je velmi nízká. Orální LD 50 je 700–200 mg/kg u myší a více než 6 000 mg/kg u krys. Tolerance u samic hlodavců je vyšší než u samců. Psi tolerují dávku 30 mg/kg po dobu 1 roku bez známek poškození, avšak dávka 90 mg/kg po 1 roce již vyvolá poškození ledvin. U opic, kterým byla podávána velmi vysoká dávka allopurinolu i.v. (1 300 mg/m²/den po dobu 14 dnů) se objevila anémie, útlum kostní dřeně a intersticiální nefritis způsobená deposity oxipurinolu v ledvinách.

Farmaceutické údaje

Seznam všech pomocných látek

  • Tablety à 100 mg: Magnesii stearas, polyvidonum, amylum, lactosum, talcum, carboxymethylamylum natricum.
  • Tablety à 300 mg: Cellulosum microcrystallinum, carboxymethylamylum natricum, gelatinum, silicii dioxidum colloidale, magnesii stearas.
  1. Inkompatibility: Nejsou známy.
  2. Doba použitelnosti: 5 let.

Skladování

Tablety à 100 mg: Skladovat v původním obalu, v suchu, za obyčejné teploty.

Tablety à 300 mg: Skladovat v původním obalu, při teplotě do 25 °C, chránit před přímým světlem.

  1. Druh obalu. 50 tablet à 100 mg a 30 nebo 100 tablet à 300 mg ve skleněné lékovce, papírová skládačka, příbalová informace.
  2. Návod k užití: Tablety k vnitřnímu užití.

Držitel registračního rozhodnutí

EGIS PHARMACEUTICALS LTD 1106 Budapest, Keresztúri út. 30-38. Maďarsko, tel.: 00 361265 5555, fax: 00 361265 5529 

Registrační číslo

Milurit 100, tbl.: 29/060/72-S/C

Milurit 300, tbl.: 29/278/98-C

Zdroj: Milurit
Zveřejněno dne: 29.12.2014

Orgánové hodiny

Biologické hodiny orgánů

Naše životní energie proudí po přesně vymezených drahách – meridiánech. Jsou to jakési kanály, které probíhají uvnitř těla a tvoří logicky propojenou síť, v níž proudí energie od orgánu k orgánu. Hlavních meridiánů je v těle 12 a energie jimi projde za 24 hodin po 2 hodinách. Rozlišujeme 6 párů orgánů, vždy tvořených jedním jinovým (plným): srdce, slezina, plíce, ledviny, játra; a jedním jangovým (dutým): tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř, žlučník. Ke každé dvouhodině se přiřazuje jeden orgán.

Mezi 23. až 1. hodinou začíná pracovat žlučník. Nastává orgánová dvouhodina žlučníku, která má značný vliv na psychiku, ovlivnění smyslu, což se projeví tím, že v této době jsou většinou nejintenzivnější sny, které souvisejí značně se smyslovou fází. Naše tělo se už připravuje k odpočinku a pokračuje v práci na obnově buněk. Organismus odpočívá, tělesné pochody se zpomalují a také se střídají různé fáze spánku. Jestliže jsme šli spát ve 22 hodin, začínají se nám zdát sny. Nejen tělo, ale i mozek bilancuje svou celodenní činnost a odvrhuje všechno nepotřebné. Den skončil. Objevuje se intenzivnější zpracování lipidů (přírodní látky živočišného i rostlinného původu). Žlučníkáři obvykle v tuto dobu nemohou usnout a také žlučníkové záchvaty bývají hlavně uprostřed noci. Po půlnoci již slinné žlázy neprodukují látku, která ničí bakterie a chrání zuby před vznikem zubního kazu. Také z toho důvodu je nutné si čistit ráno zuby. Kolem jedné hodiny většina lidí už asi 3 hodiny spí a prošla už všemi fázemi spánku. Dostavuje se lehký spánek, člověk se může snadno probudit. Právě v této době jsme zvláště citliví na bolest. Bolestivost je mimořádně intenzivní, například bolesti zubů mohou úplně narušit spánek. I chlad pociťujeme v noci více než přes den.

Mezi 1. až 3. hodinou se aktivují játra. Vrcholí činnost jater, tedy meridián jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuce tekutin. V tomto čase je fyziologický děj asi takový, že většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. Kolem třetí hodiny tělo ještě odpočívá a je fyzicky značně vyčerpáno. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a pravidelný hlubší dech s dlouhými periodami. Pokud musí být někdo vzhůru, pak vyžaduje soustředěnost daleko větší úsilí. V tomto čase se lidé pracující v nočních směnách nejčastěji dopouštějí chyb. Musíte-li být vzhůru, snažte se nerozptylovat a soustřeďte se plně na práci, kterou je třeba dokončit. Krevní tlak ve 3 hodiny dosahuje nejnižšího bodu. Většina orgánů v lidském těle pracuje úsporně s výjimkou jater. Tělo je podrobeno jakémusi „velkému prádlu“. Játra zpracovávají látky pro organismus důležité a také odstraňují z organismu všechny metabolické produkty i jedy. Tedy je přímo životně důležité si uvědomit, že pozdní zátěží alkoholem, kávou nebo nesprávným složením stravy krátce před půlnocí si člověk velmi škodí. Jestliže v tuto dobu nespíte, není vhodné pít kávu, čaj a zvláště lihoviny. Nejlépe je vypít sklenici vody nebo mléka. V této fázi spánku dochází k útlumu, a proto je nutné v tuto dobu dávat bedlivý pozor například při cestování.

Mezi 3. až 5. hodinou jsou v činnosti plíce. Vrcholí činnost plic a jejich meridián. Tělo má v tomto stadiu stále nízký tlak, mozek je zásoben jen minimálně, tělo má nejpomalejší aktivitu, ale zbystřuje se již sluch. Probouzíme se nepatrným hlukem. Nastává pozdní REM fáze spánku. Kolem čtvrté hodiny spánek ztrácí svoji hloubku, krevní tlak začíná stoupat. Tlak je stále nízký, mozek je zásoben minimálním množstvím krve. Je to hodina, kdy lidé nejčastěji umírají. Kromě toho ledviny jsou v klidu, prakticky přestávají vylučovat. Proběhlo již opakovaně více fází spánku, eventuálně se opakují ve svém cyklu. V této době, kolem páté hodiny, kdo má potřebu vstávat, se dokáže poměrně rychle aktivizovat. Samotná funkce meridiánů naznačuje, že v tomto období dochází k regulaci plynů v krvi a ve tkáních a k regulaci prokrvení horní poloviny těla. Obvykle v tuto dobu mají kuřáci, astmatici a lidé nemocní s průduškami problém se spánkem. Také nejvíce astmatických záchvatů přichází časně ráno.

Mezi 5. až 7. hodinou je v největší činnosti tlusté střevo. Krevní tlak stoupá, puls je rychlejší, a i když se chce spát, tělo je již aktivní. Tlak se zvyšuje, srdce bije rychleji, krev pulsuje v žilách. I když chceme spát, naše tělo se už probouzí. Kolem sedmé hodiny je poměrně značně vysoká imunologická aktivita. Kdo se dostává v tuto hodinu do styku s viry a bakteriemi, má větší šanci jim odolat. Jinak dochází k větší regulaci a rozvrstvení iontů. Je vhodné si v tuto dobu navyknout na vyprazdňování. Pokud je to možné, vyhněte se stresu a spěchu a probouzejte se postupně.

Mezi 7. až 9. hodinou vrcholí funkce žaludku a jeho meridián. Prakticky již odpočinek skončil, játra dokončila svoji aktivitu a je už nyní možnost větší zátěže stravou, lze tedy konzumovat bez obavy i větší množství potravin, což je nejvýhodnější kolem deváté hodiny. Hladina hormonu kortizonu, který zabraňuje zápalům, je velmi nízká. Proto revmatici pociťují bolesti kloubů intenzivněji než kdykoli jindy. Tělo si odpočinulo, játra zbavila náš organismus jedovatých látek. V tuto dobu není v žádném případě vhodné pít alkohol – byla by to pro játra nadměrná zátěž. Také značně stoupá psychická aktivita, mírně poklesává citlivost na bolest a začíná se projevovat rostoucí aktivita srdeční akce. To znamená, že dochází ke zvyšování mobilnosti a práceschopnosti nebo patřičné koncentrace k výkonu. Samotný žaludek se stará o regulaci iontů a distribuci tepla.

Mezi 9. až 11. hodinou je v činnosti slinivka břišní a slezina, což ovlivňuje tvorbu protilátek, využívání živin a hladinu krevního cukru. V tuto denní dobu určitě nepijte alkohol. Je vhodné jíst ovoce. Pokud máte rádi sladké, je to právě nejlepší doba, kdy je tělo schopno strávit sladkosti. Nastává špička dopolední aktivity, je to vůbec její maximum a není dobře dělat z praktického hlediska až do oběda přestávky. Je třeba využít toto období opravdu maximálně. Kolem desáté hodiny je ideální čas pro práci – srdce i krevní oběh pracují na plné obrátky a také mozek je správně prokrvený. Aktivita se dále zvyšuje. Jsme v nejlepší „sportovní“ formě. Mohli bychom hory přenášet. Takový elán si uchováme do oběda. Do této doby se vypořádáme s jakoukoli prací. Kdo právě teď popíjí kávu nebo se baví s přáteli o hloupostech, plýtvá svými silami, které později ochabnou. Většinou kolem jedenácté hodiny jsou fyziologické postupy automatizovány a optimalizovány v souladu s psychickou aktivitou a ani větší zátěž nebývá pozorována jako unavující.

Mezi 11. až 13. hodinou je v činnosti srdce, a proto není vhodné je zatěžovat velkým a tučným množstvím potravy. Je stále ještě dost vysoká aktivita, téměř nepociťujeme větší zátěž. Ve dvanáct hodin nastává okamžik mobilizace všech sil. Je škoda se teď vydatně najíst – vhodnější je posunout oběd o hodinu později. Ve třináct hodin pracují játra na minimum a pomalu stoupá glykogen (zásobní cukr v těle). Období první psychofyzické aktivity pomalu končí, dostavuje se mírná únava a tendence si odpočinout. Protože mezi jedenáctou a třináctou hodinou pracují na maximum srdce a dráhy srdeční, lze říci, že má toto období harmonizační, tedy stabilizační neurovegetativní účinek. Dochází k mírnému útlumu. Také si dávejte pozor na úrazy! Vhodná je procházka na čerstvém vzduchu nebo krátký spánek.

Mezi 13. až 15. hodinou je v činnosti tenké střevo. V této době se snižuje citlivost zubů (je vhodná doba na dentistický zákrok). Začíná přechodný pokles výkonnosti, je to tedy čas vhodný na polední přestávku, protože v žaludku stoupá tvorba kyselin. Játra odpočívají a do krve se dostává trochu glykogenu. První období denní aktivity minulo a člověk pociťuje únavu, třebaže ho čeká ještě mnoho práce. Potřebuje si odpočinout. Křivka energie dále klesá, je to druhé minimum za 24 hodin. Většina krve se v důsledku trávení soustřeďuje do vnitřních orgánů, hlava je „vykradená“, vhodný je krátký odpočinek. Lidé navyklí na odpolední spánek dostávají o třetinu méně infarktů než ti, co zahánějí tuto únavu kávou. Reakce je nejpomalejší kolem čtrnácté hodiny, jde o takzvané polední krizové sedlo. Vrcholí činnost tenkého střeva a jeho meridiánu, který má značný vliv na smyslové orgány, ale i harmonizační účinek a reguluje absorpci tekutin. Kolem patnácté hodiny jde o maximální efektivitu ze strany smyslových orgánů a dochází k vyšší tonizaci duševní nebo psychické činnosti.

Mezi 15. až 17. hodinou nejvíce pracuje močový měchýř. Hladina glykémie (cukru v krvi) stoupá. Dalo by se také říci, že jde o poobědní relativní diabetes a dochází ke slabému poklesu aktivity, kolem čtvrté hodiny odpolední začíná nový vzestup výkonnosti, tudíž nejvhodnější čas na vyřízení neodkladných záležitostí. Léky proti bolesti v tomto čase účinkují obzvláště dlouho. V sedmnáct hodin pracovní schopnost stoupá, ovšem jen na poměrně krátkou dobu, to znamená třeba pro sportovce, že kolem sedmnácté hodiny svůj trénink mohou provádět v plné zátěži a nepociťují příliš velkou únavu. Mezi patnáctou a sedmnáctou hodinou jde o orgánové hodiny močového měchýře, o němž je známo, že reguluje a ovlivňuje nervosvalovou aktivitu a má vliv na vylučování tekutin. V tomto období tak má organismus velkou schopnost regulovat teplotu, zátěž. Proto se návštěva sauny či velká fyzická zátěž, která je spojena s nárůstem aktivní teploty, daleko lépe v tomto období překonává. Je vhodné vypít několik šálků bylinného čaje, sportovat a podobně. Náš trávicí systém je schopen přijmout vydatnější jídlo. Aktivita našeho organismu stoupá a dosahuje druhého výkonnostního vrcholu. Je to nejlepší doba pro aerobní sporty nebo silový trénink. Cévy jsou nejroztaženější, cirkulace krve je nejrychlejší a z těla se velmi dobře vylučují toxické látky. Je to také vhodná doba k návštěvě sauny.

Mezi 17. až 19. hodinou jsou v činnosti ledviny, které regulují fyzickou aktivitu, zvláště pak nadledvinky ovlivňující tonus parasympatiku i sympatiku a prokrvení dolní poloviny těla. Samozřejmě zasahují i do vodního hospodářství. Kolem osmnácté hodiny znovu klesá citlivost na fyzickou bolest, jsme tedy odolnější vůči vnějším bolestivým vlivům. Zvyšuje se přání více se pohybovat a psychická svěžest je poměrně dobrá. Ovšem už kolem devatenácté hodiny dochází ke katarzi a k přirozenému stoupání krevního tlaku, psychická stabilita je na nule. Jsme nervózní a můžeme se pro hloupost pohádat, projevuje se psychická labilita, výkyvy nálady. Je to nepříznivá doba pro alergiky. Někdy se v tuto hodinu mohou objevit bolesti hlavy. Pro organismus je důležité vyloučit vše, co mu škodí: tuky, sůl, cukr, sladké limonády, káva, alkohol, chlad, stresy. Je nutné vydatně pít! Čichové a chuťové buňky jsou maximálně natěšené na jídlo.

Mezi 19. až 21. hodinou se dostává do činnosti srdce. Psychické reakce jsou nejrychlejší v průběhu celého dne. Kolem dvacáté hodiny se reakce vyznačují podivuhodnou bystrostí. Řidiči jsou v perfektní formě, k haváriím takřka nedochází, jede se jim nejlépe, protože ledviny krátce předtím pracovaly, se zvýšenou účinností se projevuje tíhnutí organismu k homeostáze (udržování relativně konstantních vnitřních podmínek při kolísání podmínek vnějších; dynamická rovnováha). Také lze označit večerní dvacátou hodinu za období, kdy má člověk největší váhu, tedy hmotnost. Při pozdější večeři se doporučuje konzumovat potraviny bohaté na bílkoviny a vyloučit uhlohydráty. Játra v této době snášejí alkohol lépe než v ranních hodinách. Ještě ve 21.00 hodin je paměť výborná, psychika je ideální a je možné dohnat, co se nestačilo v dopoledních hodinách po stránce duševní intenzivní práce. V této době člověk velmi dobře vnímá a je zvláště vhodná pro studenty či herce k zapamatování si učebního textu nebo rolí. Večerní paměť je vnímavější a schopná si vštípit mnohé, co se nepodařilo ve dne. Je to také vhodná doba k návštěvě koncertů, divadelních her, poslechu hudby a podobně. Psychický stav je normální. V této době je nejúčinnější působení antibiotik a můžeme natírat a léčit poraněná místa. Ale už ve 21.00 hodin toto období přestává (v pojetí tradičního učení o orgánových hodinách vrcholí v tuto dvouhodinu dráha takzvaného obalu srdce neboli oběhu, což se skutečně týká celého oběhového systému).

Mezi 21. až 23. hodinou jsou v činnosti „tři ohřívače“, je to doba, kdy dochází k útlumu, mozek začíná vyrábět melatonin a chce se nám spát. Objevuje se pokles tlaku, pokles teploty, začíná se objevovat leukocytóza (zvýšení výskytu bílých krvinek v krvi), která stoupá asi o 30 %, a začíná období imunologické aplikace. Krev je přeplněna bílými krvinkami. Místo 5–8 000 dosahuje v tuto chvíli počet leukocytů 12 000 na jeden kubický centimetr. Zatímco do 21.00 hodiny vrcholila orgánová hodina obalu srdce, projevující se regulací neurohumorální (mající vztah jak k nervovému systému, tak k hormonům), v této hodině vrcholí i regulace vegetativního systému v hrudníku a v břiše. Ve 23.00 hodin začíná příprava na klid, jde o dráhu takzvaných tří ohřívačů, která ovlivňuje distribuci krve v organismu, tím i teplotu a ovlivňuje i tonus psychiky, tedy značně uklidňuje. Krevní tlak opět klesá, výkonnost ustupuje, tělesná teplota také klesá. Kuřáci by měli vědět, že v tuto dobu se nikotin mimořádně špatně vylučuje z organismu. Pro ranní ptáčata je nejvyšší čas jít spát. Po 23.00 hodině už většina lidí spí a hlubší spánek se prohlubuje, k jedné hodině naopak nastává lehká fáze spánková. V této době opět začíná značná citlivost na bolest. Není vhodné být přehnaně aktivní, kouřit a jíst. Maximálně si můžeme dát kousek ovoce.

Zdroj: Orgánové hodiny
Zveřejněno dne: 9.11.2015


SiteMAP