Téma: 

jizva

Lázně po operaci štítné žlázy

Stav po operaci štítné žlázy

Problémy se štítnou žlázou se vyskytují v každém věku, od novorozence až po dospělého člověka. Častěji jsou poruchami štítné žlázy postiženy ženy. U závažnějších případů jsou pacientovi předepsány léky nebo chirurgické odstranění štítné žlázy. V dnešní době se subtotální neboli částečné odstranění štítné žlázy skoro neprovádí. Resekce (odstranění) části štítné žlázy spočívá v tom, že tkáň štítné žlázy částečně zůstává v operační zóně, která se pak obklopuje řezy. Pokud v budoucnosti ve zbývající části tkáně vznikne nádor, opakovaná operace má vysoký stupeň rizika a komplikací. Právě proto moderní medicína preferuje úplné odstranění štítné žlázy. Velikost pooperačního řezu na krku pacienta záleží na původní poloze a velikosti štítné žlázy. Také je důležitá sktruktura pokožky pacienta. Chirurgové nemocnice se v rámci možností snaží zanechávat co nejmenší defekt, přičemž vzniklá jizva měří cca 5–7 cm. Normálně je to tenký světlý pruh, který se za pomoci speciálních mastí a použití kosmetického laseru stává úplně neviditelným.

Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy
Zveřejněno dne: 8.3.2017

Lázně po operaci štítné žlázy

Život bez štítné žlázy

Onemocnění štítné žlázy se projevuje buď poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy), nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá struma. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů. Důvodem k operaci jsou většinou rostoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy se doporučuje i v některých případech nadměrné tvorby hormonů. Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen) a růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastází včetně vrůstání do okolních orgánů.

Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek. Operace se provádí v celkové narkóze. Řez se vede na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.

Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštítných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury. Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.

Zdroj: Lázně po operaci štítné žlázy
Zveřejněno dne: 8.3.2017

Žaludeční vředy

Histologie

Na první pohled vypadá žaludeční vřed jako kulatý defekt s plochým okrajem. Starší vředy mají na okraji často zvýšenou, zjizvenou tkáň. Po zhojení vředu se objevuje vysoce vaskularizační červená jizva. Tato jizva postupně přechází ve vláknitou bílou jizvu. Histologicky jde o fibrinoidní nekrózu. V rané fázi hojení vředu je charakteristická jeho stratifikace. V průběhu hojení rostou jeho okraje. Může trvat několik let, než se obnoví původní žaludeční žlázy v místě vředu. Častá je metaplazie vředu, kdy se slučují vrstvy žaludeční stěny a žaludeční povrchové tkáně, což může vést k pohybovým poruchám žaludku. Vředy na dvanácterníku vykazují podobné vrstvení jako žaludeční vředy. V Brunnerových žlázách se obvykle objevují rýhy nebo hyperplasticida.

Zdroj: Žaludeční vředy
Zveřejněno dne: 22.9.2014

Bílé flíčky na kůži

Popis bílých skvrn na kůži

Skvrny vznikají také často na místech, kde došlo k poranění kůže. Pokud nebylo poranění hluboké, pigment se začne po určité době zase tvořit. Větší poranění jsou ale depigmentována trvale. O jizvy je třeba se starat, měly by být v průběhu své tvorby promazávány, masírovány, kůže v okolí by měla být v klidu, aby nedošlo ke vzniku keloidu, což je vyklenutá jizva, která může být i různě pigmentovaná – nejčastěji červeně nebo růžově.

Existuje také onemocnění zvané vitiligo, při němž se z neznámé příčiny objevují na pacientově kůži různě rozsáhlá a četná, ostře ohraničená ložiska depigmentací. Ta začínají nejčastěji na končetinách – obvykle na prstech. Tato místa by měla být zvýšeně chráněna před slunečním zářením, dlouhé slunění není doporučováno ani po aplikaci opalovacích krémů.

Zdroj: Bílé flíčky na kůži
Zveřejněno dne: 30.10.2013

Bodnutí od hmyzu

Ovád hovězí

Ovádi jsou velmi nepříjemný bodavý hmyz. Obvykle napadají velké savce, a proto se vyskytují hlavně v okolí pastvin. V době, kdy jsou velká vedra, se často ovádi přemnoží a jsou nejagresivnější. Je třeba si uvědomit, že ovád, který si našel svůj cíl, se jen tak nevzdá a útočí, dokud není zabit nebo nedosáhne svého cíle.

Nebezpečí jeho bodnutí

Ovádi jsou také známými přenašeči nemocí, například tularémie a parazitních červů.

Krev sají obvykle samičky ovádů. Zpravidla se při svém útoku zaměří na jedince, který se více potí.

Průběh a léčba

Štípnutí ovádem je velmi bolestivé, místo vpichu svědí a otéká, může zde vzniknout i trvalá jizva. Po štípnutí je třeba toto místo chladit a případně aplikovat mast s antibiotiky. Pokud by se začala projevovat silná alergická reakce, je třeba vyhledat lékařskou pomoc.

Fotografie bodnutí

Zde je několik fotografií, kde je vidět kousnutí od ováda.

Zdroj: Bodnutí od hmyzu
Zveřejněno dne: 6.9.2015

Řitní píštěl

Absces

Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.

Zdroj: Řitní píštěl
Zveřejněno dne: 14.4.2015

Proleženiny

Stupně dekubitů

  • 1. stupeň: V místě působícího tlaku se objevuje mírný otok (edém) a začervenání kůže. Pokožka bývá neporušena, ale v hloubce už dochází k procesu vedoucímu ke vzniku proleženin. Tyto projevy jsou zcela vratné, takže při změně polohy pacienta otok zmizí. Přetrvávající tlak však může způsobit trvalé změny v podkoží. Pokud si ošetřující osoba není zčervenáním kůže jistá, je tu jednoduchý test – při zmáčknutí kůže na krátký okamžik nezbělá, ale zůstane červená. U lidí tmavší barvy pleti (Afroameričani, Romové nebo Asiaté) není jednoduché zjistit zčervenání u prvního stupně proleženin. Při zjištění prvních příznaků je nutné ihned jednat – lehké začervenání se může rychle proměnit ve vážnější stupeň.
  • 2. stupeň: V postižené oblasti vznikají puchýře a místy může být povrchově obnažena vrchní vrstva kůže. Pokožka bývá oteklá, namodralá a zatvrdlá. Zde je test podobný – po stlačení kůže postižené místo zbělá, ale zůstane dále bílé, protože nedochází k obnově oběhu. Podkoží s cévami je poškozené a dochází k odumírání tkání. K obnovení kůže může docházet, ale jde o dlouhodobý proces z důvodu poškození podkoží.
  • 3. stupeň: Ve třetím stupni dochází k nekróze (odumírání) tkáně mezi podložkou a kostí. Rána vypadá jako kráter, protože došlo k poškození všech vrstev kůže. Oblast proleženiny může krýt suchá černá krusta nebo rozbředlá nekrotická masa. Doporučuje se provést stěr pro bakteriologické vyšetření, protože rána je branou pro bakterie. Případný zánět se může rozšířit do krevního oběhu a způsobit tímto i smrt. Také zde se může dekubit spontánně zahojit, ale hojení trvá několik měsíců až let. Po zhojení vzniká atrofická jizva přiléhající na kost, která se může i po malé zátěži rozpadnout a umožnit tak vznik chronického dekubitu.
  • 4. stupeň: Do čtvrtého stupně spadají nejtěžší případy proleženin, které sahají až na kost. Může docházet k infekčnímu zánětu kostí a kloubů. Bakteriologický stěr je proto nezbytný.

Tyto případy se nikdy samovolně nezhojí, proto je vždy nutné operační řešení.

Zdroj: Proleženiny
Zveřejněno dne: 14.11.2013

Vyrážka po celém těle

U dospělých

Vyrážka může mít u dospělých různý charakter od drobných červených skvrn nevystupujících nad povrch přes pupínky až po hrboly a puchýře. Tato červená vyrážka může být hustě seskupena do různého tvaru (lineární, kruhové uspořádání, mapovité, hadovité a podobně), nebo se na kůži vyskytuje naprosto nepravidelně a jednotlivě. Později se z pupínků stávají buď šupinky, strupy, praskliny, oděrky, nebo vředy. Po zhojení vředů může na kůži zůstat jizva.

Nebezpečné je celkové zarudnutí kůže těla (takzvaná erytrodermie), ke kterému došlo rychlým rozšířením z jednoho zarudlého místa nebo splýváním více zarudlých míst. Tato svědivá vyrážka je projevem zánětlivého procesu vyvolaného různými kožními infekcemi, ekzémem, lupenkou, alergickou nebo toxickou reakcí na léky a dalšími, rozšířenými (a tedy zkomplikovanými) na celé tělo. Pacientovi hrozí ztráta iontové a proteinové rovnováhy a je proto nutné, a by byl pod dohledem v nemocnici. Většina vyrážek je však pouze lokálního a méně závažného charakteru. Mohou být od sluníčka, poštípání hmyzem, roztoči a jinými parazity, po poranění holicím strojkem a podobně. Takové vyrážky brzy samy vymizí a není třeba je nijak ošetřovat. Pro zklidnění pokožky po opalování nebo popálení můžete použít například mléko nebo sprej s panthenolem. Proti sviluškám (sametkám), které trápí především zahrádkáře, doporučujeme repelenty nebo tea tree oil i preventivně v místech, kde nejvíce přiléhá oblečení. Řada vyrážek může být infekčního původu (bývá u nich většinou horečka), zvláště u dětí se doposud setkáváme s planými neštovicemi. Proti dalším exantémovým nemocem jsou totiž děti již od raného věku očkovány, a tak zarděnky nebo spalničky patří téměř do minulosti. Při oslabení imunitního systému nelze však ani tyto nemoci zcela vyloučit, ohrožují člověka hlavně svými komplikacemi (zápal plic, zánět mozkových blan a podobně). Patří sem: plané neštovice, pásový opar, svrab, psoriáza, ichtyóza, lišej, dermatitidy, sklerodermie, puchýře, kopřivka, ekzémy. V podstatě všechny kožní nemoci se projevují určitou vyrážkou, a to nemluvě o onemocněních jiných orgánů, které se třeba také mohou projevit vyrážkou (nádory, systémový lupus erytematodes, karcinoidový syndrom a další).

Léčba

Každá nemoc se léčí svým určitým způsobem. Obecně se volí jiná léčba než léčba kortikoidy, která je vyhrazená až pro případy, kdy nic jiného nezabírá. Na zánětlivé vyrážky jsou vhodné studené obklady. Teplé, vysýchavé obklady působí překrvení kůže, tlumí svědění a zmenšují mokvání. Rozlišovat musíme i jednotlivé lékové formy – masti, krémy, pudry, roztoky, emulze a podobně. Na každou nemoc se hodí něco jiného, poraďte se proto raději se svým praktickým nebo kožním lékařem. Častým problémem u kožních vyrážek je svědění, které lze zmírnit například Fenistilem nebo antihistaminiky. Pokud máte podezřele mokvající vyrážku, s návštěvou lékaře neváhejte.

Zde můžete vidět, jak vypadá vyrážka u dospělého člověka.

Zdroj: Vyrážka po celém těle
Zveřejněno dne: 18.4.2016

Ženské pohlavní orgány

Odstranění dělohy

Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.

Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.

Důvody odstranění:

  • tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
  • onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
  • zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
  • změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
  • endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
  • adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
  • poranění dělohy;
  • závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
  • chronická pánevní bolest;
  • vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
  • srůsty v dutině břišní.

Typy hysterektomie:

  • radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
  • celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
  • subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.

Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.

Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.

Abdominální hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hysterektomii. Rekonvalescence po odstranění dělohy a vaječníků je přibližně 4–6 týdnů.

Vaginální hysterektomie

Vaginální hysterektomie používá přístup přes pochvu. Výhodou je naprostá absence viditelných jizev. Nevýhodou nutnost dostatečně prostorné pochvy (ideální, pokud měla pacientka děti). Operace má méně komplikací, žena po operaci stráví kratší dobu v nemocnici a rána se hojí rychleji než při abdominální hysterektomii. Operace se nejčastěji provádí při prolapsu dělohy, malé děloze nebo při změnách na děložním čípku.

Laparoskopická hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pouze malým řezem u pupku a dvěma pomocnými na podbřišku. Výsledné jizvy jsou poměrně nenápadné. Nevýhodou je náročnější a delší zákrok. Laparoskopie je vlastně pohled do dutiny břišní, kdy se dutina nafoukne oxidem uhličitým, aby se oddálila břišní stěna od břišních orgánů. Dalším krokem je zavedení laparoskopické techniky do zvětšeného prostoru.

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie patří k moderním operačním postupům. Tato operace je kombinací laparoskopie a vaginální operace. Operace má dvě části:

  • první část – uvolnění dělohy ze závěsných aparátů (provádí se laparoskopicky);
  • druhá část – podvázání cév dělohy a vyjmutí dělohy (provádí se přes pochvu).

Ooforektomie je chirurgické odstranění vaječníků a adnexektomie je odstranění vaječníků a vejcovodů.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno dne: 15.2.2017

Vyrážka na obličeji

Co znamená vyrážka na obličeji a rukou

Může se jednat o naprosto běžné kožní potíže, ale i příznak závažného onemocnění. Přesnou diagnózu konkrétního kožního onemocnění určí lékař. Může se tedy jednat například o níže uvedené potíže.

Urtikárie (kopřivka): Obecně se nazývá „vyrážka“. Jde o alergickou reakci, která vypadá jako odřeniny či šrámy. Obvykle svědí, někdy se objevuje i píchání a pálení. Velikostně se liší, jednotlivé vyrážky se mohou postupně spojovat do rozsáhlejších ploch. Projevy se mohou vyskytnout kdekoli a trvat od několika minut do několika dní. Urtikárie bývá způsobena léky, potravinami a jejich přísadami, teplotními výkyvy a infekčním onemocněním (i třeba bolestí v krku). Účinnou pomocí, pokud je vyrážka nepříjemná a přetrvává, jsou antihistaminika.

Lupénka: Lupénka je neinfekční vyrážka projevující se většími červenými skvrnami s odlupujícími se částečkami kůže. Většinou postihuje pokožku hlavy, lokty, kolena a dolní části zad. Může se vracet celý život. Příčina lupénky není známa, ale imunitní systém při jejím propuknutí vytváří nové kožní buňky příliš rychle. Léčba zahrnuje medicínské přípravky aplikované na kůži, světelné terapie, léky standardně užívané ústy, injekce nebo infuze.

Ekzém: Ekzém není nakažlivý, kůže je jen zanícená, zčervenalá, suchá a svědí. Tvorbu ekzému může podpořit nevhodné mýdlo, které podráždí vaši pleť, různé alergeny, klima, a dokonce i stres. Přesná příčina vzniku ale není známa. Ekzém se často vyskytuje na rukou, zejména v místech, kde se ohýbají. Záleží na ošetřujícím lékaři, co vám na to předepíše.

Růžovka: Často se nesprávně zaměňuje za akné, avšak vyskytuje se až v dospělosti. Zčervená nos, brada, tváře, čelo a také oči. Postupem času může zarudnutí sílit až na brunátný vzhled s jasně viditelnými cévkami. V některých případech se může objevit ztluštělá kůže a v ní hnisavé pupínky. Léky nemusí stačit, pak následuje například laserová terapie.

Vyrážka z rostlin: Kontakt s břečťanem či dubem způsobuje vyrážku u mnoha lidí. Začíná zarudnutím a otokem, po pár hodinách či dnech se stupňuje svědění. Vyrážka trvá obvykle dva týdny, ulevit mohou studené obklady, v horším případě jsou zapotřebí antibiotika. Zvlášť po takovéto zkušenosti se snažte vyhnout „výměnám názorů“ s takovými pro vás jedovatými rostlinami.

Akné: Akné vytvářejí zanícené ucpané póry potu a odumřelé kůže. Většinou jsou vidět na obličeji, hrudníku a zádech. Způsobují to jednak hormony, jednak bakterie. Tyto mastné plochy kůže, na kterých se vám akné často zjevuje, byste měli podrobovat pravidelné hygieně, tedy uchovávat čisté. Oblíbené vymačkávání se nedoporučuje, protože po něm může zůstat jizva, navíc hrozí infekce.

Zárodky nádorů na kůži: Obvykle jde o hnědý nebo černý útvar, který se může vyskytnout kdekoli na těle, samostatně nebo ve skupinách. Některé útvary se pomalu vyvíjejí a mění v průběhu let. Většina pochopitelně není rakovinotvorná, avšak část z nich zvyšuje hrozbu nádorových onemocnění. Záleží na jejich vývoji, zda svědí, krvácejí.

Pityriasis rosea: Je to neškodná vyrážka, jedna tečka se postupně rozšíří na končetiny, záda, břicho, případně krk. Příčina není známá, vyrážka však není nakažlivá, pouze může svědit. Nezřídka zmizí bez léčby během 6 až 8 týdnů. Pityriasis rosea se nejčastěji objevuje u osob ve věku mezi 10 a 35 lety.

Bradavice: Ač se to nezdá, jejich nejoblíbenějším místem není brada, ale ruce a jejich prsty. Způsobují je viry, mohou se šířit z člověka na člověka, případně prostřednictvím kontaktu s něčím, co používá daná osoba. Jejích šíření preventivně znemožníte tím, že se jich nebudete dotýkat, rovněž je lze skrýt náplastí a udržovat v suchu. Většinou jsou zcela neškodné, bezbolestné a samy zmizí. Jestliže ne, existují na to léky. Pokud nezaberou, přichází na řadu vypalování chemikáliemi, laserové či chirurgické zákroky.

Seborhoická keratóza: Jedná se většinou o nezhoubný nádor kůže. Rakovinové výrůstky se mohou vyvinout s postupujícím věkem. Bývají tmavé i barevné, se zrnitým povrchem, ale neplatí to vždy. Léčba nebývá nutná, nicméně pokud by šlo o zhoubnou rakovinu kůže, je třeba vyhledat lékaře. Už jen kvůli určení správné diagnózy, jelikož kožní choroby si jsou na pohled většinou tak podobné, že pro laika není snadné je správně identifikovat.

Zdroj: Vyrážka na obličeji
Zveřejněno dne: 17.10.2016


SiteMAP