Téma: 

dutina

Parodontóza - skrytý strašák v ústech

Co podporuje vznik parodontózy?

Situaci parodontózy zhoršuje moderní způsob stravování. Jídlo nám změklo a zcukernatělo, což nahrává tvorbě plaku. Dalším neblahým faktorem je kouření. Ústní dutina kuřáků trpí znatelně více. U kuřáků dochází k přímému poškozování zubů zplodinami z kouření, a dále u nich dochází k zhrubnutí povrchu zubů, díky čemuž se vytváří větší množství zubního kamene na zubech. Zajímavé je, že parodontóza u kuřáků nekrvácí. Fotografie, kde jsou vidět kuřáci a jejich zuby, jsou zde.

Svou roli při vzniku parodontózy hrají také infekce v dutině ústní, přičemž některé jsou přenosné z člověka na člověka a mohou ohrožovat akutně zdraví. Dále tu jsou nemoci neinfekčního původu, například projevy celkových chorob, které mají své odrazy také v ústech. Typicky krevní nebo metabolické nemoci, jako třeba cukrovka. Ústní dutina je s trochou nadsázky obrazem celkového zdraví člověka.

Zdroj: Parodontóza - skrytý strašák v ústech
Zveřejněno dne: 19.4.2012

Píštěl v uchu

Stenóza a atrézie zvukovodu

Stenóza je zúžení zvukovodu, atrézie pak úplný uzávěr zvukovodu (zvukovod je zcela neprůchodný). Atrézie může být buď vazivová, nebo kostěná. Poruchy vývoje zvukovodu se nezřídka sdružují s poruchami tvaru a postavení boltců, současně bývá postiženo středouší a lícní nerv. Při kompletní atrézii zvukovodu je přítomna převodní porucha sluchu, která dosahuje (v případě, že je vnitřní ucho v pořádku) 50–60 dB. Léčba je chirurgická. Spočívá v kanalizaci zvukovodu a případně v rekonstrukčním výkonu ve středním uchu, který může zahrnovat vytvoření umělého bubínku a obnovu nebo nahrazení převodního aparátu. Předpokladem dobrého výsledku operace je však vytvořená bubínková dutina a funkční Eustachova trubice.

Zdroj: Píštěl v uchu
Zveřejněno dne: 12.5.2016

Řitní píštěl

Absces

Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.

Zdroj: Řitní píštěl
Zveřejněno dne: 14.4.2015

Nejčastější nemoci úst

Afty

Afty jsou malé bělavé vřídky napadající sliznici dutiny ústní. Vyznačují se nepříjemným pálením a řezáním a vyskytují se jednotlivě nebo ve shlucích. Většinou se objevují nenadále a nejpozději do tří týdnů mizí. Problém nastává, jestliže jsou afty doprovázeny horečkami nebo se objevují opakovaně. Někdy mohou působit takovou bolest, že brání postiženému normálně jíst, pít a mluvit.

Dutina ústní je největším zdrojem bakterií. Pokud je organismus dlouhodobě vystaven stresu, reakce imunitního systému na tyto bakterie není dostatečná a výsledkem může být vznik aft, „koutků“ nebo oparů. Příčina vzniku aft ale může být i jiná: poranění ústní sliznice (okrajem ulomeného zubu, nechtěným kousnutím, ostrými štětinami zubního kartáčku a podobně, kdy bakterie snáze proniknou dovnitř); ostrá nebo příliš kořeněná jídla. Lékaři se domnívají, že na vině mohou být i viry. Léčitelé zase obviňují konzervační látky – afty by údajně mohly být alergickou reakcí na ně. Zvláštní je, že těmito malými, nepříjemnými vřídky mnohem častěji trpí ženy.

Zde je odkaz na článek, kde se dozvíte mnohem více o aftách v ústní dutině.

Foto aft

Tady jsou fotografie zachycující afty.

Zdroj: Nejčastější nemoci úst
Zveřejněno dne: 28.12.2013

Jak se projevuje rakovina

Rakovina slinivky příznaky

Počínající nádor slinivky břišní je většinou asymptomatický (= bez příznaků), v čemž spočívá jeho zhoubnost a zrádnost. O něco později se může projevovat zažloutnutím sliznic a kůže (tzv. ikterem čili žloutenkou, která nemá infekční původ), po němž se s odstupem asi tří měsíců dostavuje bolest břicha, stavy nevolnosti a další neurčité obtíže. Tyto příznaky svědčí o lokálním šíření nádoru do okolí, ale nemusí být ještě založeny metastázy. Pacienti výrazně hubnou v důsledku špatného vstřebávání živin a tím dochází k poklesu energetického příjmu. Až 80 % karcinomů je diagnostikováno již v pokročilém stadiu, kdy mají pacienti metastázy v jiných orgánech, především v játrech, plicích, peritoneu a retroperitoneu (břišní stěna a dutina). Vzácné jsou metastázy do nadledvinek. Při prorůstání nádoru do okolí mohou vznikat další obtíže závislé na dané lokalizaci. Například pokud se karcinom v retroperitoneální dutině (prostor vzadu před páteří) progresivně zvětšuje, vede ke vzniku viscerální bolesti, jež je trvalá a velice špatně ovlivnitelná. Nebo může působit tlak na nervové pleteně v okolí páteře, což se projevuje bolestí, která ustoupí v úlevové poloze v předklonu nebo při schoulení se na břicho. Nádor zpravidla utlačuje i žlučové cesty, projevem je pak již výše zmíněná žloutenka.

Zdroj: Jak se projevuje rakovina
Zveřejněno dne: 13.6.2014

Zaléhání v uších

Co se děje při zalehnutí ucha

Zalehnutí ucha vyvolává pocit tlaku a nepříjemného utlumení slyšitelnosti, případně šelesty. Zalehnutí v uších je způsobeno nerovnováhou mezi tlakem v ušní dutině a tlakem okolního prostředí, tedy tlakem atmosférickým. Tyto tlaky za normálních okolností reguluje Eustachova trubice, což je trubička spojující středoušní dutinu s nosohltanem a prostřednictvím nosu potom s okolním prostředím. Eustachova trubice musí být dobře průchodná a její ústí se musí správně otevírat, k čemuž dochází právě při polknutí. Polknutí proto snadno vyrovnává tlaky mezi oběma prostředími a zbavuje člověka krátkodobého zalehnutí uší, se kterým se setkáme třeba, když cestujeme letadlem nebo když se potápíme do větších hloubek. Pokud jsou uši zalehlé dlouhodoběji, svědčí to o zduření sliznice nosohltanu, které zamezuje Eustachově trubici se pravidelně otevírat (při každém polknutí).

Příčinami déletrvajícího pocitu zalehlého ucha mohou být:

  • Mazová zátka v uchu – ušní dutina produkuje ochranný ušní maz, který se může nadměrně nahromadit a „zašpuntovat“ tak ucho; nejlepším řešením je návštěva lékaře (viz léčba).
  • Zánět nosohltanu – jde o onemocnění začínající typicky bolestí v krku a přesouvající se postupně do nosu, kde se mění v rýmu; zánětem sliznice zduří a znemožňuje otvírání Eustachovy trubice.
  • Rýma – rýma je v podstatě také zánětem a je tudíž také provázena zduřením nosní sliznice; zalehnutí uší je při rýmě normální a většinou jej vyřeší vyléčení samotné rýmy.
  • Zánět středního ucha – je nebezpečný, protože hnis tvořený zánětem tlačí na ušní bubínek a může jej perforovat (protrhnout); je nutné co nejdříve navštívit lékaře na ORL.
  • Tubulární katar – specifický zánět Eustachovy trubice způsobující slepení jejích stěn a následně její neprůchodnost.
  • Alergie – při alergii také často vzniká rýma, která je příčinou zalehnutí v uších; nutná je léčba alergie na alergologii.

Ucho může být zalehlé i z neurologické příčiny, například při poškození sluchového nervu. To je už ale složitější diagnóza, která si vyžaduje zásah neurologa.

Zdroj: Zaléhání v uších
Zveřejněno dne: 10.1.2016

Ženské pohlavní orgány

Děloha

Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.

Děloha v těhotenství

Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.

Pokleslá děloha

Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevní dno má významné postavení nejen proto, že se nachází v centru těla, kde je součástí hlubokých stabilizátorů páteře, ale i proto, že má velký vliv (pozitivní či negativní) na všechny vnitřní orgány. Pánevní dno nese velkou tíhu a musí hodně snést. Povolené pánevní dno je často důsledkem špatné péče. Sestup dělohy postihuje častěji starší ženy a ženy rodící častěji.

Příznaky: silná bolest zad, bolest při pohlavním styku, příznaky inkontinence, časté močení a bolest při něm, pocit tlaku v malé pánvi.

Děloha zakloněná dozadu

Obrácení děloha neboli retroverze je poměrně častý jev postihující téměř každou pátou ženu. Normálně je děloha v pánvi nakloněná směrem dopředu. Při obrácené děloze je její naklonění opačné, tedy dozadu. Většinou obrácená děloha neznamená výskyt obtíží a komplikací a není nutná léčba, avšak někdy mohou být přítomny nepříjemné příznaky. Mezi komplikace se pak řadí potíže s otěhotněním a samotným těhotenstvím. V těchto případech se volí konzervativní či chirurgická léčba.

Dvourohá děloha

Dvourohá děloha je vrozená vada. Tato děloha má dva rohy a tvar srdce. Anomálie dělohy jsou spojeny s různými problémy, jako je nepřítomná nebo bolestivá menstruace, bolest při pohlavním styku, zvyšuje se riziko vzniku endometriózy a jiné obtíže.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno dne: 15.2.2017

Kandidóza

Příznaky kandidózy

Kandidóza se může projevit snad kdekoliv na těle. Na povrchu těla však bývá registrována častěji. Projevy, u kterých bývá často hledána neúspěšně jejich příčina (na kandidózu se při hledání diagnózy často zapomíná), jsou bolesti hlavy a kloubů, alergie, chronické záněty, únava, deprese, bolesti nervů.

  • Na kůži se projevy kandidózy objevují především v kožních záhybech (za ušima, ústní koutky, podpaží, pod prsy, v oblasti třísel, na vnějších pohlavních orgánech). K projevům patří svědění, pálení, zarudnutí, ekzémy, tvorby puchýřků.
  • Nehty postižené kandidózou jsou typické pro cukrářky. Nehty získávají takovou barvu, jako má jejich přečnívající konec (bělavá, žlutavá), zespodu se stávají drolivé, jsou lámavější, může docházet k jejich uvolnění z lůžka.

Z trávicí soustavy bývají nejčastěji postiženy:

  • Dutina ústní – často dochází k tvorbě aft, jazyk má bílý povlak, z úst vychází zápach (který však pochází spíše ze žaludku), nepříjemná chuť v ústech, podle bílého povlaku v dutině ústní je tato nemoc nazývána také moučnivka.
  • Jícen, žaludek, střevo – říhání, potíže při polykání, nadýmání, střídání průjmu a zácpy, svědění či pálení konečníku, nevolnost.
  • Pohlavní orgány (pochva, děloha) – projevy kandidózy na pohlavních orgánech jsou velmi nepříjemné, ale bohužel velmi časté především u žen. Typické je svědění, tvarohovité výtoky, opakované záněty pochvy či dělohy jako následek kandidózy. U mužů se příznaky kandidózy (začervenalý penis, pálení předkožky, bolesti varlat) objevují později, často jsou jejich pohlavní orgány projevů kandidózy ušetřeny.
  • Močové cesty – obzvlášť u žen jsou časté opakované záněty močového měchýře při onemocnění kandidózou (napadeny mohou být také ledviny, močovody či močová trubice).
  • Vlasy – křehké suché vlasy (pokožka hlavy suchá, či naopak mastná), tvorba lupů, padání vlasů, nadměrné maštění vlasů.
  • Dýchací soustava – kandidózou mohou být postiženy všechny její části.
  • Lymfatická soustava – kandida může v horších případech vycestovat ze střev pomocí GALT (se střevem sdruženou lymfatickou tkání) do lymfatického systému; může tedy zasáhnout i lymfatické uzliny, což se projeví jejich zduřením.
  • Psychika – kandida může proniknout i k nervové soustavě; následkem bývají deprese, únava, poruchy koncentrace, zmatenost, nespavost.

Zdroj: Kandidóza
Zveřejněno dne: 20.10.2013

Ženské pohlavní orgány

Odstranění dělohy

Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.

Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.

Důvody odstranění:

  • tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
  • onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
  • zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
  • změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
  • endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
  • adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
  • poranění dělohy;
  • závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
  • chronická pánevní bolest;
  • vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
  • srůsty v dutině břišní.

Typy hysterektomie:

  • radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
  • celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
  • subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.

Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.

Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.

Abdominální hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadná, několik centimetrů dlouhá jizva, obvykle nešťastně umístěná nad hranicí pubického ochlupení. Také doba hojení je oproti modernějším metodám delší. Tato technika však umožňuje lékařům lepší přístup k reprodukčním orgánům a obvykle se provádí při radikální hysterektomii. Rekonvalescence po odstranění dělohy a vaječníků je přibližně 4–6 týdnů.

Vaginální hysterektomie

Vaginální hysterektomie používá přístup přes pochvu. Výhodou je naprostá absence viditelných jizev. Nevýhodou nutnost dostatečně prostorné pochvy (ideální, pokud měla pacientka děti). Operace má méně komplikací, žena po operaci stráví kratší dobu v nemocnici a rána se hojí rychleji než při abdominální hysterektomii. Operace se nejčastěji provádí při prolapsu dělohy, malé děloze nebo při změnách na děložním čípku.

Laparoskopická hysterektomie

Do břišní dutiny se přistupuje pouze malým řezem u pupku a dvěma pomocnými na podbřišku. Výsledné jizvy jsou poměrně nenápadné. Nevýhodou je náročnější a delší zákrok. Laparoskopie je vlastně pohled do dutiny břišní, kdy se dutina nafoukne oxidem uhličitým, aby se oddálila břišní stěna od břišních orgánů. Dalším krokem je zavedení laparoskopické techniky do zvětšeného prostoru.

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie

Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie patří k moderním operačním postupům. Tato operace je kombinací laparoskopie a vaginální operace. Operace má dvě části:

  • první část – uvolnění dělohy ze závěsných aparátů (provádí se laparoskopicky);
  • druhá část – podvázání cév dělohy a vyjmutí dělohy (provádí se přes pochvu).

Ooforektomie je chirurgické odstranění vaječníků a adnexektomie je odstranění vaječníků a vejcovodů.

Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno dne: 15.2.2017


SiteMAP