Téma: 

důsledky

Bílé krvinky a jejich správné hodnoty

Bílé krvinky v moči

U zdravého člověka se velké molekuly nebo buňky nedostanou přes ledvinný filtr. Proto se do moči u zdravého člověka nedostanou červené (erytrocyty) nebo bílé krvinky (leukocyty). Pokud se při rozboru moči prokáže zvýšený výskyt leukocytů, pravděpodobně se jedná o infekci či zánět v oblasti močových cest nebo se může jednat o infekci močového měchýře či ledvin. U mužů pak může jít o infekci prostaty.

Leukocyty a jiné velké částice se do moči mohou dostat i tehdy, když je filtrační membrána v pořádku. V tom případě jsou do moči uvolněny až za touto membránou. To se děje při zánětech ledvin a vývodných cest močových (pánvička, močovod, močový měchýř, močová trubice). Leukocyty jsou „vnitřní policií“, bojují proti infekci a likvidují mikroorganismy. Při zánětu se aktivně pohybují směrem k největšímu výskytu infekce. Protože místem infekce jsou právě vývodné cesty močové, část leukocytů se může odplavit močí. Tyto dva stavy – poruchu membrány a zánět – lze odlišit. Při infekcích a zánětech jsou v moči přítomny i bakterie nebo viry. Při poruchách membrány zase dochází ke ztrátám většiny druhů krevních bílkovin, červených krvinek a minerálů. Všechny případy, při kterých se nacházejí leukocyty v moči, mohou mít v případě neléčení vážné důsledky. Jestliže má přítomnost leukocytů v moči příčinu v porušené filtrační membráně, ztrácí pacient touto cestou nezbytné krevní bílkoviny, krevní buňky a jiné důležité látky. Hrozí zvýšená krvácivost, vznik otoků a narušení metabolických drah živin. Ledvina může být v kritických případech zcela nefunkční a pacient je akutně ohrožen na životě. Jestliže se leukocyty dostanou do moči z důvodu chronického zánětu, může také dojít k narušení funkce ledvin, až k její úplné ztrátě. Velkým nebezpečím je poškození ledvin zánětlivými srůsty. Zánět se může z vývodných cest také přenést na okolní orgány, a to na prostatu, dělohu, vaječníky či peritoneum.

Správné hodnoty

Všechny případy, při nichž se v moči nachází zvýšené množství leukocytů, mohou mít v případě neléčení vážné důsledky. Norma leukocytů v moči by u zdravého člověka neměla přesáhnout 10 µL (miliontina litru!). Ke zjišťování leukocytů v moči se používá metoda zvaná cytofotometrie. Jedná se o složitý přístroj, který dokáže identifikovat téměř každou částici, která se nachází v močovém sedimentu. Rozeznává buňky, bílkoviny, cukry a mnoho jiných látek. Diagnóza se potvrzuje použitím indikačních proužků měnících barvu v závislosti na přítomnosti té které látky. Důležitou roli má i mikroskopování.

Zdroj: Bílé krvinky a jejich správné hodnoty
Zveřejněno dne: 27.2.2017

Pálení v krku

Pálení v krku a kašel

Pálení v krku a kašel nejsou samy o sobě nemocí, většinou se jedná o příznak spojený s infekčním onemocněním dýchacích cest. Jen vzácně může jít o projev závažnějších onemocnění, jako je rakovina hltanu či jícnu. V případě lehkých obtíží lze tento problém zvládnout samoléčbou. V lékárnách je k dispozici celá řada různých pastilek, sprejů a kloktadel k léčbě těchto potíží. Pokud se pálení v krku a kašel objevují dlouhodobě či opakovaně, je vhodné navštívit lékaře, může se jednat i o alergii. Důležité je to i proto, že v extrémních případech mohou pálení v krku a kašel vést až k podstatnému omezení příjmu potravy a tekutin, což může mít pro organismus negativní důsledky.

Zdroj: Pálení v krku
Zveřejněno dne: 29.6.2016

Kombucha

Negativní účinky

Pití kombuchy není v zásadě omezené ani věkem, ani zdravotním stavem člověka – je vhodná prakticky pro každého. Negativní účinky se objevují hlavně u lidí, kteří s pitím kombuchy začínají. Nejsou nijak vážné, obvykle jde o nevolnost, pálení žáhy či střevní problémy. Příčin může být několik – důsledky pročišťování organismu, přílišná stimulace imunitního systému nebo překyselení žaludku. Těmto potížím se dá zabránit vyšším příjmem tekutin, pitím menšího množství kombuchy nebo pitím nápoje zároveň s jídlem. Jednou z možností je ale také alergická reakce. Jinak se kombuše nic vytknout nedá, jedině snad poměrně vysoký obsah kofeinu v zeleném nebo černém čaji, ze kterého se nápoj vyrábí.

Zdroj: Kombucha
Zveřejněno dne: 4.10.2013

Melatonin je lék nejen na spaní

Poruchy spánku na základě melatoninu

Na hladinu melatoninu mohou mít vliv různé faktory:

  • věk;
  • kyselina acetylsalicylová (Acylpirin, Ibuprofen, Indomethacin – tyto produkty zcela zastavují produkci melatoninu v noci);
  • léky na úzkost – benzodiazepiny – Diazepam, Alprazolam, Xanax;
  • betablokátory – léky na vysoký tlak;
  • antidepresiva;
  • vitamín B 12;
  • kortikosteroidy;
  • alkohol;
  • kofein;
  • tabák;
  • světelný režim.

Ve stáří dochází k poklesu melatoninu, takže se objevují poruchy ve spánku, vlivem nízké hladiny melatoninu se stává lehkým, nedostatečným a doba spánku je zkrácena, což může vést až k nespavosti. Vyskytuje se také syndrom nedostatečného osvěžení, tedy nízká kvalita spánku a následně snížená aktivita ve dne. Dalším popisovaným problémem je syndrom změny časových pásem u letců a lidí, kteří často cestují.

Důsledky nedostatku melatoninu:

  • deprese, nespavost, syndrom změny časových pásem, zhoršení premenstruačního syndromu;
  • porušení biorytmu;
  • stárnutí;
  • zhoršení imunity;
  • zhoršená činnost centrální nervové soustavy.

Zdroj: Melatonin je lék nejen na spaní
Zveřejněno dne: 13.12.2013

Co znamenají pupínky

Pupínky na pažích

Pupínky na pažích mohou být způsobené onemocněním keratosis pilaris. Jedná se o folikulární keratózu, která je obvykle geneticky podmíněnou záležitostí projevující se výskytem drsných hrbolků na kůži, jež bývají nazývány jako takzvaná „husí kůže“. Nejčastěji se objevuje na vnitřní a vnější části paží (přičemž může být zasaženo i předloktí), škrábání a mačkání této „vyrážky“ vede k tvorbě jizviček. Pupínky se mohou objevit i na stehnech, bocích, břiše nebo jiných částech, vyjma hladké kůže na dlaních či chodidlech. Obecně méně se vyskytují na obličeji. Onemocnění vzniká tehdy, když lidské tělo produkuje zvýšené množství keratinu, přírodního tělesného proteinu. Nadbytek krémově zbarveného keratinu pak zaplní a ucpe vlasový folikul a vytvoří se tvrdý čep. Důsledky jsou především kosmetické, i když tyto drobné tvrdé hrbolky mohou občas svědit či bolet. U spousty lidí se stav pupínků může měnit v průběhu roku, především v chladných měsících, kdy je nižší vlhkost vzduchu, se problém začíná zhoršovat a keratosis pilaris se stává zřetelnější svou barvou i texturou. Řada hrbolků obsahuje stočený zarůstající vlas, který byl při keratinizaci ve folikulu uzavřen. Vymáčknutí folikul uvolní, ale může vést ke zjizvení kůže.

Zdroj: Co znamenají pupínky
Zveřejněno dne: 18.10.2015

Různé formy váčku

Neléčené váčky a jejich možné důsledky

Váčky na dásni, respektive v blízkosti zubu, mohou některé lidi trápit opakovaně. Je třeba s tímto stavem seznámit zubního lékaře, a to i tehdy, jestliže opakovaný váček praskne sám a bez velkých bolestí nebo jiných komplikací. Léčebným zásahem lze předejít nejenom mnohem zdlouhavějšímu léčení zubů s hlubokými kazy, se zanícenou nebo odumřelou dření, ale také jejich předčasné ztrátě a mnohem náročnějšímu i dražšímu protetickému řešení. Od prohloubení zubního kazu k zánětu dřeně, jejímu odumření, sněti a vytvoření hnisavého ložiska – váčku – pak není daleko. Jestliže se zub včas neošetří nebo nepřeléčí, může se stát v některé fázi onemocnění vytržení zubu nevyhnutelným. A to zejména v případě, doženou-li bolest, hnisavý otok, teplota či jiné příznaky pacienta k ošetření na lékařskou pohotovostní službu. Jestliže nedojde k odbornému ošetření včas, později obvykle dochází k zanícení kostní dřeně. Tyto potíže provází intenzivní bolest, která se rozšiřuje do celé hlavy. Mohou být zduřelé mízní uzliny na krku a opuchnutá tvář. Zub pak může odumřít a infekce proniknout do čelisti. Mrtvý zub se stává také ohniskem zánětů, které mohou podstatně snížit odolnost organismu vůči jiným, zejména infekčním chorobám. U některých onemocnění jsou zuby s kořenovou výplní považovány za ohrožení a musí být odstraněny.

Zdroj: Různé formy váčku
Zveřejněno dne: 22.4.2014

Dámská obřízka

Co je to ženská obřízka

Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.

Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky

  • Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
  • Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
  • Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
  • Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.

Další typy ženské obřízky

  • Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
  • Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
  • Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.

Zdroj: Dámská obřízka
Zveřejněno dne: 30.7.2014

Oligofruktóza

V čem je obsažena

Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.

Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.

Topinambur

Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.

Zde můžete vidět cenu topinamburu.

Čekanka

Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s následným jednocením do hloubky 5–10 mm. Vzdálenost mezi řádky pak 450 mm. Vzhledem k pomalému počátečnímu vývoji čekanky, citlivosti na půdní škraloup a nedostatečnému sortimentu účinných herbicidů během vegetace se doporučuje minimálně dvakrát plečkovat. Optimální doba sklizně by měla být daná maximální výtěžností inulinu, obvykle se doporučuje druhá polovina října. Čekanka se používá hlavně na výrobu cikorky.

Zde můžete vidět cenu čekanky.

Černý kořen

Černý kořen, botanicky správně hadí mord španělský, pochází ze Středozemí. Až v 16. století vznikly v jižní Evropě první prošlechtěné formy. Dnes je pěstování této rostliny rozšířeno zejména na jihu Ruska, v Itálii, ve Švýcarsku a v Německu. Také u nás má poměrně dlouhou tradici, i když omezený rozsah pěstování. Jedná se o rostlinu vytrvalou a mrazuvzdornou. V prvním roce vytváří růžici celokrajných, dlouze kopinatých tuhých listů. Kořen je válcovitý, štíhlý, asi 40 cm dlouhý, který v podmínkách dostatečně hluboké půdy nevětví. Povrch kořene má popelavě hnědočernou barvu, dužina je čistě bílá, s vynikající jemnou mandlovou chutí. Druhým rokem a v dalších letech vytvoří rostlina metr vysoký rozvětvený stonek se žlutými květními úbory příjemné čokoládové vůně. Černý kořen lze konzumovat syrový, kdy jej oškrábeme a očištěný vložíme do okyselené vody, aby nezhnědl. Syrový kořen se používá nejčastěji do salátů, pomazánek, nákypů a předkrmů. Častěji se však zpracovává vařením, v tomto případě se jen očistí a loupe se až po 25 minutách vaření ve vodě se solí a citronem. Používá se do polévek a omáček. Může se také smažit jako řízky nebo v těstíčku, přidávat k pečenému masu a zapékat s jinou zeleninou. Lze jej také nakládat do sladkokyselého nálevu.

Zde můžete vidět cenu černého kořene.

Artyčok

Artyčok pochází ze severní Afriky a do jižní Evropy, kde se dnes zejména pěstuje, se dostal pravděpodobně prostřednictvím Arabů již v 8. století. Artyčoky mají rozvětvenou lodyhu, až 180 cm vysokou. Na konci květních stonků mají mohutné dekorativní úbory modrofialových květů, kvetoucích v červenci a srpnu. Artyčoky vyžadují hlubokou lehčí humózní půdu s vysokým obsahem živin, slunné a teplé stanoviště. Pěstují se ze sadby nebo dělením oddenku. Sadba se může vypěstovat výsevem semen v únoru nebo březnu. Dobře vyvinuté, ještě nerozvinuté květní úbory se sklízejí od června. Zákrovní listy mohou být tmavozelené. Na zimu k rostlinám je dobré přihrnout půdu, odstřihnout květy i listy těsně u povrchu a přikrýt artyčoky slámou nebo chvojím. Mohou se také vykopat i s kořeny a uložit na zimu do sklepa, pařeniště nebo fóliovníku. Artyčoky jsou oblíbenou pochutinovou zeleninou v zemích kolem Středozemního moře. Používají se části květních úborů, konkrétně dužnaté zákrovní listeny a květní lůžka. Očištěné se upravují různým způsobem, ponejvíce jako salát s octem, citronem nebo olejem. Výborně chutnají i dušené, grilované, smažené i pečené. Hojně se také nakládají.

Zde můžete vidět cenu artyčoku.

Zdroj: Oligofruktóza
Zveřejněno dne: 6.9.2015


SiteMAP