Téma: 

diagnostika

Folikulitida

Diagnostika folikulitidy

Určení diagnózy patří do kompetence kožního lékaře neboli dermatologa. Ten diagnostikuje folikulitidu pouhým pohledem na postižená místa.

Zdroj: Folikulitida
Zveřejněno dne: 20.10.2013

Astma bronchiale

Diagnostika astmatu

Aby bylo možné astma úspěšně léčit, je v první řadě nutné ho odhalit, co nejdříve ho správně diagnostikovat. Pro diagnostiku astmatu se používá poznatku, že jestliže je v dýchacích cestách zánět, tak pak množství oxidu dusnatého ve vydechovaném vzduchu stoupá. Diagnostika se provádí speciálním přístrojem, který ho dokáže zachytit. Lékařům pomáhá odhalit astma i tam, kde na něho ostatní příznaky neukazují.

Zdroj: Astma bronchiale
Zveřejněno dne: 27.4.2012

Bolestivé svědění konečníku

Diagnostika

Diagnostika se provádí pomocí sigmoidoskopického nebo kolposkopického vyšetření tlustého střeva. Během těchto vyšetření dochází k vložení osvětleného přístroje do střeva, což způsobí vynikající vizualizaci. Pomocí těchto postupů se snadno diagnostikují i polypy nebo malignity. Nevýhodou tohoto vyšetření je, že se většinou provádí tak rychle, že nedojde ke kontrole análního otvoru, který je dlouhý jen tři centimetry.

Zdroj: Bolestivé svědění konečníku
Zveřejněno dne: 1.12.2013

Dysgrafie

Diagnostika dysgrafie

V praxi se setkáváme většinou s mírnější formou této poruchy. Nesmíme zaměňovat s dětmi, které mají nekvalitní grafický projev v důsledku špatného úchopu nebo nevypsaností ruky.

Diagnostika dysgrafie vychází ze šesti základních částí:

  1. anamnéza,
  2. test inteligence,
  3. zkouška psaní – dítě dostane za úkol něco opsat, přepsat, případně diktát plus vždy něco kreslí, sleduje se: způsob sezení, držení psacího náčiní, uvolnění ruky, způsob psaní (plynulost tahů, přítlak, velikost a sklon písma), rychlost psaní (velmi důležité – někdy je to jediná nápadnost – neúměrně dlouho se s tím lopotí, aby to přijatelně napsalo), u starších dětí jsou známkou dysgrafie krátké trhavé pohyby, jimiž se posouvá dopředu po řádku, často se zvýšené úsilí v grafomotorice projevuje i zvýšenou chybovostí co do obsahu (nezbývá prostor se na to soustředit),
  4. zkouška laterality – nerovnoměrné využívání párových hybných (ruka, noha) a senzorických (oko, ucho) orgánů,
  5. zkouška zrakového vnímání a paměti – obkreslování,
  6. Pravolevá a prostorová orientace – ukazuje místa ve čtverci před sebou, na druhé osobě a pak na sobě.

Zdroj: Dysgrafie
Zveřejněno dne: 2.6.2014

Diabetes mellitus

Diagnostika

Podle medicíny založené na důkazech (evidence-based medicine) je diabetes mellitus metabolickou nemocí charakterizovanou glykemií na lačno > 7 mmol/l a glykemií za 2 hodiny > 11,1 mmol/l při orálním glukózovém tolerančním testu (oGTT) s podáním 75 g glukózy. Diabetes mellitus však není jedinou poruchou glukózového metabolismu. Proto je nezbytné odlišit ji od dalších poruch, které mohou znamenat nejen zvýšené riziko manifestace diabetu, ale rovněž i aterosklerotických cévních komplikací ve srovnání s jedinci stejných věkových skupin a normálními hladinami krevního cukru na lačno i po jídle.

Zdroj: Diabetes mellitus
Zveřejněno dne: 13.5.2014

Nemoci jazyka

Diagnostika nemocí z jazyka

Na vyplazený jazyk diagnostik posvítí a následně hodnotí jeho povlak, rýhy, okraje jazyka, jeho suchost nebo vlhkost. Především výskyt povlaku a barva v určitých oblastech jazyka poukazují na některou poruchu daného orgánu. Normální jazyk by měl mít povlak tenký, bílý a lehce vlhký, nejtenčí na okrajích a na špičce jazyka, mírně tlustší ve středu a ještě o něco silnější na kořeni. Z jazyka lze poznat nerovnováhu v organismu, informuje nás o stavu fyzických orgánů v těle a celého těla. Na našem jazyku se nejvíce odráží stav naší nervové soustavy a našich vnitřních orgánů. Špička jazyka odpovídá srdci, část jazyka mezi špičkou a jeho středem plicím, střed jazyka odpovídá žaludku a slezině, strany jazyka poukazují na játra a žlučník, kořen na ledviny, tlusté a tenké střevo a močový měchýř.

Zdroj: Nemoci jazyka
Zveřejněno dne: 18.8.2016

Hepatomegalie

Hepatomegalie – diferenciální diagnostika

Hepatomegalie je častým klinickým příznakem v dětském věku a může být jediným nálezem při jaterním onemocnění. O velikosti jater, sleziny a žlučových cest dostatečně informuje neinvazivní sonografické vyšetření, které je v současné době již snadno dostupné v ambulantní péči.

Příčiny hepatomegalie:

DIFUZNÍ

Zánětlivé: virové hepatitidy, sepse, TBC, brucelóza, Weilova choroba (Leptospira icterohemorrhagica – ikterus, krvácení, poškození ledvin), Boeckova choroba (sarkoidóza), biliární cirhóza

Nezánětlivé: steatóza, fibróza, cirhóza, toxické poškození, střádací choroby (Fe-hemochromatóza; Cu-Wilsonova choroba; glukocerebrosid-Gaucherova choroba; glykogen-Gierkeho choroba; amyloidóza)

OHRANIČENÉ

Tumory jater: primární – benigní (hemangiom, adenom), maligní (hepatocelulární choroba, cholangioca); sekundární – metastázy

Abscesy a cysty jater: jaterní absces, echinokokové cysty, jiné cysty, nádory podjaterní krajiny, subfrenický absces, žilní městnání, kardiální insuficience, konstriktivní perikarditida, Budd-Chiari syndrom (trombóza vv. hepaticae), městnání ve žlučovodech

Diferenciální diagnóza: dědičné sférocytózy, srpkovitá anémie, thalassémie, pobyt v cizině (malárie, trypanosomy, schistosomy), kontakt se zvířaty (echinokokus, brucella), sexuální kontakty (AIDS), chronické záněty (revmatitida, osteomyelitis, hepatitis)

Příznaky:

  • zhubnutí (TBC, AIDS, malignity), noční pocení (TBC, m. Hodgkin), teploty (infekce, leukémie, lymfomy), ikterus (hepatitis, cirhóza), bolest (absces, hematom)

Zdroj: Hepatomegalie
Zveřejněno dne: 6.3.2016

Non – Hodgkinův lymfom

Diagnostika Non-Hodgkinova lymfomu

Pro potvrzení diagnózy je nezbytné histologické, respektive imunohistologické vyšetření nádoru, které lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně je nejčastěji získáván z lopaty kyčelní kosti, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň. Diagnóza lymfomu je často poměrně komplikovaná, včetně určení správného podtypu lymfomu. Proto by vždy měla být potvrzena na specializovaném pracovišti, které disponuje celým spektrem diagnostických technik.

Po stanovení diagnózy je nutné přikročit k celkovému vyšetření. Postižení lymfomem se může vyskytnout prakticky kdekoli. Při vyšetřovacím programu se sleduje osnova daná zejména lymfatickými orgány, obtížemi pacienta a typem lymfomu. Základním pravidlem je vyšetřit lymfatické orgány, v případě lymfatických uzlin je zapotřebí velmi pečlivé fyzikální vyšetření zaměřené na periferní lymfatické uzliny, slezinu, játra. Dále je standardem vyšetření CT se zaměřením na uzliny, na slezinu a játra. Pomocí CT lze vyšetřit i uzliny krční a axilární, někdy se volí ultrasonografické vyšetření, stejně jako v případě vyšetřování jater. V současné době se dostává do popředí použití celotělové pozitronové emisní tomografie. Tato metoda umožňuje detekovat místa s vysokou metabolickou aktivitou, přestože strukturálně ještě nemusí být abnormální, což může být případ nezvětšených, ale již lymfomem postižených uzlin. Vzhledem k tomu, že řadu nemocných je možné úspěšně vyléčit, je nutné pečlivě nemocného vyšetřit s ohledem na jeho schopnost být intenzivně léčen. Proto je u těchto nemocných nutné kardiologické vyšetření včetně echokardiografie, nefrologické vyšetření, vyšetření jaterních a plicních funkcí. Je nezbytné stanovit celkovou zdatnost nemocného, k čemuž se využívá osobní status pacienta. Na závěr klinického vyšetření jsou odborníci schopni popsat rozsah onemocnění, celkový stav nemocného a řadu prognostických faktorů.

Zdroj: Non – Hodgkinův lymfom
Zveřejněno dne: 3.11.2015

Nemoci jazyka

Diagnostika nemocí podle jazyka

Základní zdravotní stav se určuje podle vitality, jasnosti a barvy jazyka. Důležité je také vyšetření kořene jazyka. Barva těla jazyka odráží skutečný stav orgánů a krve. Povlak jazyka odráží vliv horka nebo chladu a současnou tělesnou kondici člověka. Čím tlustší je povlak, tím silnější a významnější jsou patogenní vlivy v těle člověka. Rozložení ukazuje, kam tyto patologické faktory pronikly. Zvlhčení jazyka ukazuje na stav tekutin v těle. Barva zdravého jazyka by měla být živá a jasná, světle červená, zdravě narůžovělá. Normální jazyk by měl být ohebný, ani příliš ochablý, ani přespříliš tuhý. Normální zdravý jazyk nemá praskliny ani pupínky, bradavice nebo vřídky. Když je vyplazený, tak se netřese ani nechvěje a není nateklý, avšak ani příliš tenký. Přítomnost povlaku poukazuje na normální trávení, ale povlak nesmí být příliš tlustý, má bílou barvu, nikoliv zažloutlou či jiné zabarvení. Normální jazyk je lehce vlhký, ne však mokrý či příliš suchý. Dětský jazyk je bledší a vlhčí a barvu mění rychleji, než tomu bývá u dospělých. Nemoc u dítěte bezpečně rozeznáte, objeví-li se mu na jazyku zarudnutí nebo červené tečky. Dítě se musí léčit až do vymizení těchto příznaků a změn na jazyku. Rovněž podle vitality a jasnosti barvy lze určit zdravotní stav. Když má jazyk barvu živou, pak je prognóza dobrá, je-li jeho barva tmavá a povadlá, pak může být prognóza negativní. V tomto smyslu je obzvláště důležité pečlivé vyšetření kořene jazyka. Barva „těla“ jazyka je v tomto ohledu asi nejdůležitějším aspektem. Poskytuje okamžitý a jasný obraz momentálního stavu jedince. Může být také spolehlivým indikátorem původu některých citových problémů. Úzkostný člověk nebo člověk, který má potíže s vnitřním klidem, mívá zarudlý celý jazyk nebo jeho špičku. Bledý jazyk může signalizovat nedostatek životní energie a síly.

Zdroj: Nemoci jazyka
Zveřejněno dne: 18.8.2016


SiteMAP