Téma: 

člověk

ALAVIS CELADRIN

Alavis Celadrin účinně bojuje proti zánětu a bolesti, patentově chráněná látka celadrin zajišťuje účinnou lubrikaci kloubní chrupavky a tlumí bolestivost kloubů s rychlým nástupem účinku.

Zdroj: Alavis Celadrin
Zveřejněno dne: 21.4.2017

Diskuze: Re: re

souhlasím, velmi pěkný dárek, člověk si může vybrat co chce, dokonce i několik ošetření, resp. opakované návštěvy.

Zdroj: diskuze Re
Odesláno dne: 23.1.2015 uživatelem Monča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BLECHY NA ČLOVĚKU

Blecha obecná

Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.

Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.

Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.

Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.

Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokonalou metamorfózou. Oplodněná samička klade vajíčka v srsti hostitele, ta po několika hodinách oschnou a opadnou (dokážou se tak dobře šířit). Vylíhnou se z nich larvy, které mají kousací ústrojí a živí se organickými zbytky (kůže a podobně) či výkaly dospělců, které obsahují poměrně velké množství nestrávených zbytků krve. Larvy se třikrát svlékají a po několika dnech se přemění v kokon s kuklou. Z kokonu se po různě dlouhé době líhnou dospělci.

Při kousnutí se z blechy do hostitele dostávají takzvané hapteny, což jsou částečné antigeny, které dokážou vyvolat imunitní odpověď organismu. Při zablešení dochází k dlouhodobému přísunu těchto látek do těla hostitele, u kterého se může objevit přecitlivělost a následně i zdravotní problémy. Tento jev je častý u psů a objevuje se přibližně měsíce až roky po napadení blechami. Při nabodnutí kapiláry vpouští blecha trochu slin dovnitř těla hostitele a spolu s tím se můžou z jejich ústního ústrojí přenášet i potenciální patogeny. Dále může napadený pozorovat svědivé červené fleky podobné štípnutí komára, které ale do několika málo dnů mizí. Problém může způsobit až nadměrné škrábání místa vpichu, kde se v důsledku toho vytvoří infekční zánět.

Blecha obecná spolu s blechou morovou (Xenopsylla cheopis) byla – a v některých částech světa stále je – přenašečem moru. Jde o mor dýmějový, septikémický či plicní, které stály za epidemií nazývanou černá smrt. Ta se ve 14. století rozšířila z Asie (východního Kazachstánu) přes Čínu až do Evropy. Člověk se mohl tímto morem nakazit po kontaktu s blechami, které se vyskytovaly především na krysách (ty jsou zdrojem nákazy). V trávicím ústrojí nakažené blechy žijí bakterie Yersinia pestis, které způsobují vlastní onemocnění. Tyto bakterie se uvnitř blechy namnoží a zablokují žaludek. Důsledkem toho je neutišitelný hlad blechy, která stále saje krev a bakterie tak mohou proudit do svého nového hostitele. Plicní mor se šířil také kapénkovou infekcí.

V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček.

Zdroj: Blechy na člověku
Zveřejněno dne: 23.10.2016

Diskuze: kolik se vyloučí moči

Hezký den,chtěla bych vědět kolik nejvíc ml můzě člověk vyloučit na jedno vyčurání.

Zdroj: diskuze Kolik se vyloučí moči
Odesláno dne: 29.4.2017 uživatelem Jitka
Počet odpovědí: 0

JAK NA DEPRESI U ŽEN

Příznaky

Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek. Člověk může být buď utlumený, nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v takzvaný raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání, a dotyčný může i fatálně ublížit sobě anebo někomu z okolí.

Časté jsou hypochondrické představy – člověk má pocit, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí. Může dojít k takovému zpomalení řeči, myšlení, rozhodování, že to vypadá i jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (například se člověk domnívá, že si zaslouží za něco trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace, a to většinou takzvané hlasy, pak mluvíme o depresi s psychotickými příznaky.

Často dochází k probouzení brzy nad ránem a objevují se ranní návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení. K základním tělesným příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex. Kolem 70 % jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 10 % lidí trpících depresí zvolí sebevraždu jako východisko.

Nyní si můžete provést test na depresi.

Zdroj: Jak na depresi u žen
Zveřejněno dne: 30.1.2016

Diskuze: Tukožroutská dieta

Zajímavej článek o této dietě www.hubneme-trvale.c… ,
která vlastně jak se zdá žádnou dietou není, když člověk přichází vlastně o svaly a ne o tuky.

Zdroj: diskuze Tukožroutská dieta
Odesláno dne: 26.9.2015 uživatelem Tomáš
Počet odpovědí: 0

JE MOŽNÉ ŽÍT 150 LET?

Část první

Pět důvodů, které ruinují zdraví člověka:

  • Zanedbaná páteř – nemocná páteř = nemocný člověk
  • Nesprávné dýchání – dýchání je život; první, co je, když přijdeme na svět, je nádech, poslední, co na konci svého života uděláme, je výdech
  • Nedostatek vnitřní tělesné hygieny – pečuj o své zdraví jako o své auto
  • Nedostatek podnětů, jak se učinit šťastným – neumíme být šťastní

Zdroj: Je možné žít 150 let?
Zveřejněno dne: 27.3.2015

Diskuze: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Králíček

tak to podle mě budeme řešit pořád. to úplně z lidstva nevymizí. Naštěstí jak říkáte, máme wurm-ex, takže pohodka - s tím to jednudše člověk vyřeší a nemusí vůbec nic řešit.

Zdroj: diskuze Králíček
Odesláno dne: 18.12.2015 uživatelem Tomáš
Počet odpovědí: 3 Zobrazit odpovědi

TYPY OBLIČEJE

Profily obličeje

Vypouklý

Velmi entuziastický, může být netrpělivý a postrádá koncentraci. Rychle myslící, praktický, s břitkým humorem. Velmi aktivní, hovorný, špatný posluchač.

Vertikální

Vždy se snažící najít to nejlepší a jen velmi zřídka připustí neúspěch. Chladný a rozumný, ale může být i neústupný, prosazující pouze vlastní názor. Je to člověk, který se snaží proniknout do jádra věci.

Konkávní

Může vypadat jako hlubokomyslný a zabývající se vážnými věcmi. Ve skutečnosti je však plytký a plně zábran triviálnostmi. Je rezervovaný, skoro náladový, ale loajální a s dobrou pamětí.

Zdroj: Typy obličeje
Zveřejněno dne: 23.6.2017

Diskuze: čistící dieta na 28 dní

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, proč nemůže tuto úpravu jídla držet člověk s hypertenzí. děkuji

Zdroj: diskuze Čistící dieta na 28 dní
Odesláno dne: 31.3.2015 uživatelem Hana Vodicová
Počet odpovědí: 0

TYPY OBLIČEJE

Tvar obličeje a povaha

Fyziognomie je analýza charakterových vlastností vyplývajících z fyzického vzhledu a jde o velmi staré umění, z něhož nejsou vyčleněni ani muži.

Postup

Nejprve se na člověka a jeho obličej podívejte zepředu a analyzujte tvar obličeje. Poté ho prostudujte ze strany a zkoumejte jeho celkový profil. A na závěr analyzujte jednotlivé rysy obličeje zvlášť, a to opět jak zepředu tak ze strany. Vždy si zapamatujte především ty rysy tváře, které vás upoutaly na první pohled, když jste osobu spatřili poprvé. Nezapomeňte jim přičíst patřičný význam ve vašem konečném úsudku.

Kulatý a oválný

Vlastníkem tohoto obličeje je člověk, který dovede vytvářet příjemnou atmosféru domova, má rád komfort a luxus. Je přátelský, intuitivní, s dobrým úsudkem, uspořádanými hodnotami a se silným smyslem pro spravedlnost. Je schopný a tvrdě pracuje, ale někdy si i zalenoší, nebo je nestřídmý, když to situace dovolí.

Trojúhelníkový nebo tvaru srdce

Trojúhelníkový tvar obličeje nebo obličej ve tvaru srdce patří osobě rychle myslící, intelektuálovi s dobrou pamětí, který však může být náladový. Snaží se převést sny do reality a může být i nepraktický. Senzitivní, introspektivní, lehce se dostává do stavu apatie a nudy, potřebuje cítit smysl (účel) činnosti.

Čtvercový nebo obdélníkový – pravidelný

Majitel čtvercového nebo obdélníkového obličeje je přirozený vůdce, dynamický, přímý, vždy musí být aktivní. Inteligentní, praktický a technicky šikovný. Fyzicky silný, má silnou vůli, pevné a rozhodné názory.

Složené tvary obličeje

Složený tvar kulatý a trojúhelníkový

Tento tip kombinuje intelekt se smyslem pro obchod, postrádá úsudek. Vynalézavý, optimistický, s dostatkem sebedůvěry, ale může být samolibý.

Složený trojúhelníkový a čtvercový

Všestranný člověk, impulsivní (dravý), rychle myslící. Myšlenky přetavuje do činů a profituje ze svých zkušeností.

Složený čtvercový a kulatý

Velmi aktivní, veselý, šťastný. Zabývající se sám sebou, neústupný, ale přitom velmi praktický.

Zdroj: Typy obličeje
Zveřejněno dne: 23.6.2017

Diskuze: cervikální dystonie

Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.

Zdroj: diskuze Cervikální dystonie
Odesláno dne: 25.5.2017 uživatelem Člověk
Počet odpovědí: 0

LÉČITELSKÉ SCHOPNOSTI

Jak získat léčitelské schopnosti

Léčení je dar, o který smíme poprosit. Avšak bude-li nám dán, nezáleží na nás. O darování rozhoduje vyšší moc jako o každém jiném darovaném nadání. Pokud je člověk skutečně nadaný léčivou silou, získal ji zcela nezávisle na pozemském vzdělání. Schopnost léčení si nelze osvojit jako metodu nebo techniku, neboť léčitelským schopnostem se nedá naučit. Skutečné dary je možné pouze přijímat. Otevírají se samy, spontánně, bez jakéhokoliv napomáhání a také v pravý čas. Pravá cesta k získání léčitelských schopností spočívá v duchovní proměně člověka, která začíná odvážným, vážně míněným rozhodnutím změnit své vlastnosti, názory a postoje, často celý svůj vnitřní život. Půda k přijetí léčivé síly musí být vždy připravena nejdříve v duchu léčitele, neboť je to on, kdo vyšší sílu přijímá, nikoliv tělo.

Zdroj: Léčitelské schopnosti
Zveřejněno dne: 2.10.2016

Diskuze: lichen v dutině ústní

Jak se liší ( a rozpozná) lichen od aftu?Může mít člověk obojí současně?Jsou afty také prekancerózní?Děkuji za odpovědi. Dombrovský

Zdroj: diskuze Lichen v dutině ústní
Odesláno dne: 10.10.2016 uživatelem Pavel Dombrovský
Počet odpovědí: 0

JAK NA DEPRESI U ŽEN

Režimová opatření

Režimová opatření mají velký význam i u těžších forem depresí, kde se doplňují s léky. Vždy záleží na individuálním stavu pacienta.

Režimová opatření u člověka trpícími depresemi: uvědomit si, že deprese je nemoc, a neobviňovat kohokoliv z jejího vzniku, člověk by neměl v depresi dělat velké kroky (výpověď v práci), nedávat si velké cíle, věnovat se koníčkům, nestydět se za pláč, nemocný by měl důvěřovat svému ošetřujícímu lékaři a nezasahovat do léčby nebo ji přerušovat, špatné myšlenky nebrat vážně, jde o stavy, které jsou způsobeny depresí a časem odezní.

Režimová opatření u lidí, jejichž blízký či příbuzný trpí depresemi: nemocného tolerovat, respektovat a důvěřovat mu, uvědomit si, že deprese je nemoc a ne lenost nemocného, podporovat nemocného v léčbě, nepodporovat nemocného slovy typu „Vzchop se!“, „Ty to dokážeš!“, „Snaž se!“, nabádat nemocného k aktivitám, ale nepřemlouvat ho a s odmítnutím se smířit, nepodceňovat slova o možné sebevraždě, ale tuto skutečnost řešit!

Zdroj: Jak na depresi u žen
Zveřejněno dne: 30.1.2016

Diskuze: Re: Re: Re: žlutý průjem jak léčit

Já za sebe můžu doporučit APO-lactobacillus www.barnys.cz/barnys…
Je důležité jak co komu sedne. Každý máme mikroflóru ve střevech jinou a co člověk to jiné potřeby. Proto je dobré zkoušet a zkoušet. :-)

Zdroj: diskuze Žlutý průjem jak léčit
Odesláno dne: 5.8.2015 uživatelem Milan
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

JE MOŽNÉ ŽÍT 150 LET?

Část čtvrtá

Lékaři, kteří jsou vždy s tebou

Lékař – pohyb: Člověk je povinen pochopit jednu pravdu. Pokud vede aktivní život, nejenže chrání svoje zdraví, ale současně se může zbavit mnoha nemocí. Pohyb je strava pro svaly, orgány a mozek. Co je jednoduššího než chůze, běh, chůze na boso, a to i v mrazu a sněhu. Zem nás nabíjí svou energií a my se jí bráníme tím, že máme na nohou neustále syntetickou obuv.

Lékař – vzduch: Dýchání je život, dýchání a stárnutí, dýchání a kouření, správné dýchání pomůže shodit nadváhu.

Lékař – voda: Voda je jed, nebo lék? To je velmi zajímavá otázka, která stojí za odpověď. Velmi racionálně zde autor popisuje současnou situaci pitné vody. Tato kapitola se zaměřuje také na pití šťáv, které jsou zdrojem zdraví. Najdete zde spoustu receptů na výborné šťávy a koktejly.

Lékař – teplo a chlad: Tato část se zaměřuje na léčivé koupele, na význam sauny pro náš organismus, na střídavé koupele, které mají blahodárný vliv na stárnutí pokožky v kombinaci s třením celého povrchu těla. Kůže je naším největším orgánem, jejím prostřednictvím dýcháme a očišťujeme tělo od toxinů.

Lékař – rozum: Poznej sám sebe, máme v sobě neskutečnou moc regenerace našich buněk. Tato zajímavá kapitola se věnuje receptu na mládí, na vrásky; zjistíte, jak je jednoduché proti nim bojovat.

Zdroj: Je možné žít 150 let?
Zveřejněno dne: 27.3.2015

Diskuze: hubnutí

Pokud člověk nejí chemické látky v průmyslově vyráběných "potravinách" zejména z hypermarketových řetězců, nepotřebuje k hubnutí další chemikálie a extrakty. Stačí opravdu zdravá strava a zdravý systém.

dobreazdrave.cz/bez-…

Zdroj: diskuze Hubnutí
Odesláno dne: 11.6.2012 uživatelem dobreazdrave.cz
Počet odpovědí: 0

BLECHY V BYTĚ

Blechy na člověku

Blecha lidská navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.

Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína pulicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo pulicosis vůbec uvedeno. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.

Kousnutí blechy u člověka.

Zdroj: Blechy v bytě
Zveřejněno dne: 11.12.2016

Diskuze: Re: proteiny jsou nejlepší

a není jedno který si ty protejny člověk koupí? já se teda v tom moc nevyznám, ale napadla mě tahle otázka :D

Zdroj: diskuze Proteiny jsou nejlepší
Odesláno dne: 25.4.2015 uživatelem Jan
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

MUDR. JAN ŠULA

Jan Šula pro reflex.cz

Rozhovor s MUDr. Janem Šulou vyšel v časopise Reflex (21/16) pod názvem Nebuďte obětí systému. Ač je Čech jako Brno, dnes žije v Římě a svými zkušenostmi, pobytem a životem v demokratické cizině je radikální až revoluční na naše zatuchlé české poměry. Jak uvádí, lidé jsou uvězněni v systému: přes týden je drtí korporátní mentalita velkých firem, tísní je bloky, které jim společnost nastavila. Pro zdraví je nejdůležitější být sám sebou a rozhodovat sám o sobě. Zdraví je o tom, že vím, co chci, a vím, co mám dělat. Nenechat se manipulovat systémem. Zapomínáme na to, že jedině veselá mysl je půl zdraví. Víme to všichni, ale málo se to praktikuje.

I další názory v cizině uznávaného lékaře stojí za několikeré přečtení. Hovoří o případech spontánních vyléčení, o tom, že když člověk chce dosáhnout nějaké psychické dovednosti, je minimální doba tréninku cca devadesát dnů, radí, jak se vyrovnat se stresem, a má revolučně a duchovně „podvratný“ recept: Být sám sebou a jít proti ohlupujícímu tlaku hlavního proudu, ať už jej vytvářejí nadnárodní farmaceutické firmy, nebo manželky v rodinách. Uzdravení je výsledek vašeho rozhodnutí!

Sám lékař říká, že chce dělat medicínu pro člověka, což znamená, že se ho snaží vyléčit, zrehabilitovat a odpojit od zdravotnického systému. Kdyby léčil pouze jeho fyzické potíže, vždycky by takzvaně „něco našel“, terapie by bobtnala a prodlužovala se a pacientův stres by nepomíjel, nebo by dokonce narůstal. Takovéto léčení je pro něj neetické a neprofesionální, dobře dělá ani ne tak pacientovi jako systémovému cash flow.

Zdroj: MUDr. Jan Šula
Zveřejněno dne: 4.4.2017

TOXOKARÓZA

Toxocara canis u člověka

Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.

Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.

Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.

Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poruchy vidění. Další forma je smíšená, uvádí se i forma skrytá, která se vyskytuje ve větší míře u dospělých a je objevena zcela náhodně. Bylo ale také popsáno postižení ledvin, srdce či centrálního nervového systému. Larvy, které člověk pozře, se dostávají střevní cestou a dále pak cestou krevní či lymfatickou k jednotlivým orgánům, nejčastěji tedy k játrům a plicím.

Inkubační doba se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. Ovšem například u oční formy toto onemocnění trvá dokonce i 4–10 let. Toxokaróza není přenosná z jednoho člověka na druhého, rovněž v těle člověka nedosáhne tento parazit dospělosti, nedokončí svůj biologický cyklus (člověk je pro něj nespecifický hostitel).

Diagnostika spočívá v sérologickém vyšetření krve. V diagnostice se klade důraz zejména na klinický obraz podepřený laboratorními testy, zejména ELISA.

Podávají se specifické léky, takzvaná anthelmintika (například Mintezol, Zentel, Vermox). Tyto léky se mohou užívat také v kombinaci s kortikosteroidy. Pokud se jedná o závažnou oční formu, může se jednat i o speciální chirurgickou léčbu, která by měla zabránit trvalému zrakovému postižení.

Onemocnění toxokarózou podléhá povinnému hlášení. Toxokaróza postihuje jak děti, tak dospělé, ale například u dětí se skryté formy vyskytují v daleko menší míře. Psi a kočky by v žádném případě neměli navštěvovat místa, kde si hrají děti, tedy pískoviště a podobně. Tato místa by měla být pravidelně udržována, písek vyměňován, prováděna sanace. Psí či kočičí výkaly by se měly likvidovat, a to nejen na těchto dětem určených prostorech, ale výkaly po svých miláčcích by měli odstraňovat všichni majitelé, a to kdekoliv (chodníky, ulice, tráva, park...).

Zdroj: Toxokaróza
Zveřejněno dne: 16.8.2016

MUDR. JAN ŠULA

Kdo je Jan Šula

MUDr. Jan Šula promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou praxi začal v České republice, následně studoval ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odešel do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnoval studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením prof. Felixe Kaufmanna.

Po návratu do Evropy v roce 1993 nadále spolupracoval na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku. Za své práce byl jako první český lékař v roce 1999 přijat do Královské lékařské společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Další výzkum biomodulačních léčiv spojil s univerzitami ve Skotsku a Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konzultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a Anglii.

Byl formován otcem, který pocházel z Moravy, vystudoval medicínu a časem se vypracoval na řádného profesora mikrobiologie tuberkulózy a šéfa tuberkulózního výzkumu na ústavu v Ženevě, který zastřešoval veškeré světové úsilí na tomto poli. Měl privilegium naprosto volného pohybu i v hluboké totalitě, brázdil celý svět od New Yorku po Moskvu. V budoucím lékaři tak utvářel globální a zároveň maximálně vědecký pohled na medicínu a pochopil, že celý systém musí být vždy podložený řemeslem. Otec Jana Šuly zkoumal vliv Měsíce na růst mykobakterií, tam však skončil. Jakmile se dostal k oblasti ducha, to už pro něj nebylo vědecké. Přitom sám byl nesmírně duchovní člověk s velkým kulturním rozhledem. Naučil mladého Šulu pacienty nesoudit a netrpět vůči nim předsudky. Také to, že poměrně dlouho pobývali v Ženevě, kde jeden den potkali lékaře z Argentiny, druhý den z Indie, třetí z Číny nebo z Ruska, mu umožnilo nasávat nejrůznější medicínské přístupy. Nic jiného než globální medicína pro něj proto neexistuje. A z toho plyne, že neexistuje neléčitelná nemoc, je jen neléčitelný pacient, jak říká Jan Šula, světoběžník, který střídavě žije v Říme a v Andoře a v Česku konzultuje s lékaři ve skupině okolo sdružení Endala.

Endala je zastánce moderního medicínského přístupu založeného na přesvědčení, že na počátku sebesložitějšího problému se vždy skrývá triviální příčina a že na každou nemoc existuje lék. Odborníci vnímají každého člověka jako unikátní celistvou bytost. Vždy proto s léčbou aktuálních symptomů sledují i jedinečný řetězec následků a příčin, a to až ke skutečné podstatě věci. Základním principem je identifikovat, jaká kombinace stresových civilizačních (nebo jiných) faktorů je v konkrétním případě spouštěcím mechanismem poruchy rovnováhy. Lékaři v centru věnují stejně intenzivní pozornost aspektům medicínským i duševním. Ve spolupráci se specializovaným týmem odborníků poskytují komplexní, ale přísně individuální péči, se kterou se vrátí vašemu tělu zdraví a vaší duši klid. V Endale vás naučí vidět svět bez negativních emocí (vaší nemoci).

Je obrovský rozdíl mezi léčením podle šablony, jakou nám předkládá téměř povinný mainstream, a tím, co vede k vyléčení i velmi těžkých nemocí. Není pacient jako pacient, není nemoc jako nemoc a není vždy pro stejnou indikaci vhodný stejný lék či letáčkové dávkování. Není také lékař jako lékař. Někteří se řídí pokyny agentů farmaceutických výrobců či dovozců a čekají na adekvátní prebendy. Jiní dlouho hledají a nalézají a cílí na komplex tělo-duše, který problematiku mnohých onemocnění provází. A právě mezi takové lékaře patří členové Endaly.

Zdroj: MUDr. Jan Šula
Zveřejněno dne: 4.4.2017

MUDR. JAN ŠULA

Jak pracuje MUDr. Jan Šula s pacientem

Vezme krev a sleduje množství stresových hormonů, detekovatelných je jich dnes asi třicet, není to tedy jen kortizon či adrenalin. Nato odešle pacienta k psychologovi, vždy chce mít na stole psychologické posouzení. Pak pracuje dle toho, co analýza objevila. Stresové hormony se vždy vážou ke specifickým receptorům, takže může u kteréhokoliv pacienta predikovat, zda mu hrozí infarkt, onkologické onemocnění, roztroušená skleróza, revmatická artritida či jiné civilizační onemocnění. Kardiovaskulární obtíže lze navíc detekovat přes zánětlivé cytokiny, o jejichž roli v kardiologii byla napsána monografie. Každý odborník si tudíž může přečíst, které receptory ovlivňují rozvoj těch kterých srdečních onemocnění a jak je lze včas diagnostikovat. Nemoc se pak musím začít řešit ve fázi, v níž se nachází, což znamená, že protokol se nastaví podle toho, jde-li o fázi molekulární, celulární nebo organickou.

Je-li onemocnění ve fázi organické, pošle pacienta do nemocnic a plně respektuje metody daných oddělení. To znamená, že když má někdo cirhózu jater, pošle jej na ultrazvuk, na magnetickou rezonanci, na biopsii, na vše, co tato fáze vyžaduje. Jenže k organickému se vždy pojí psychické, to je, proč pacient má cirhotické obtíže, a také jaký má dietní režim. Pošle ho tedy i za specialistou na výživu a psychologem. Tyto tři složky, tedy organická část, výživa a psychologie, musí být v synergii. Pacienta s cirhózou nevyléčí pouze gastroenterolog, to je omyl; gastroenterolog řeší játra, ale nikoli nemoc se vším, co k ní patří. Například u roztroušených skleróz se v této fázi objevují oligoproteiny v likvoru, ještě však nejsou patrné neurologické příznaky; neurolog řekne, že jde o tendenci k roztroušené skleróze. Zde dokáže účinně pracovat psycholog, po jehož zásahu oligopásy zmizí. Je zpracovaný traumaterapeutický systém, který se opírá o poznatky německého psychologa a psychoterapeuta Franze Rupperta. V podstatě v něm jde o to, aby se pacient dokázal od psychických traumat, která ho v životě potkala, odpoutat natolik, aby už nadále negativně neovlivňovala jak jeho prožívání, tak jeho životosprávu.

Intoxikace lidí nezdravým jídlem dnes dosáhla takového stupně, že když se upraví strava, je zaručen poloviční úspěch. Konkrétně v mikroorganismech tlustého střeva je vždy třeba provést korelaci, zčásti je znovu osídlit, protože toxiny, které se přes střevo v organismu hromadí, jdou zpětně do oběhu a vyvolávají záněty. Zvládnout dietu tlustého střeva znamená vyléčit polovinu autoimunitních chorob. V Itálii je to celkem snadné, v Česku se začínají prosazovat farmářské trhy. To mimo jiné znamená, že lidé dostávají možnost kontrolovat kvalitu potravin, například u masa, které lékař nezakazuje, naopak v některých segmentech je důležité. V Německu spočítali, že průměrný zákazník supermarketu si v každém košíku odváží asi osmačtyřicet jedů, od barviv přes konzervanty po dochucovadla a stabilizátory, které jsou obsaženy v pochutinách, jako jsou uzeniny, cukrovinky a další, nikoli v základních potravinách! Takže položme si otázku: Kolik stojí obyčejný salát, mrkev a jednou za týden kvalitní maso? Také lze jíst méně. Nikdo přece nikomu nebrání, aby namísto sta gramů nekvalitní uzeniny jedl padesát gramů kvalitní šunky. Kdyby strava byla střídmější, chorob by dramaticky ubylo. Není-li tohoto někdo schopen sám od sebe, je zde lékař, aby k něčemu takovému pobízel a motivoval. Pak je zde otázka pšeničné mouky, na kterou člověk není geneticky nastaven a lze ji bez problémů nahradit žitnou.

Léčba neuropeptidy vede k vyléčení, ale podmínkou je soulad s psychologem. Jde o to, do jaké míry existuje možnost pacienta změnit co do postojů k životu a terapii. Jinými slovy – a to je klíčové – jak z manipulátorů a egomaniaků udělat pokorné jedince a pozorovatele. Jak mohou lékaři pomoci pacientovi dostat se tak daleko, aby neuropeptidy zaktivovaly receptory, které si způsobem života už dávno povypínal? Musí se mu vytvořit jiné synapse, které požadované změny učiní definitivními. Co je na tom čestné a medicínské, je skutečnost, že jde o léčbu od–do.

Lékař Jan Šula pracuje s tím, co příroda nabízí, v jeho praxi figuruje zhruba tři sta látek. Mezi hlavní patří propolis, jihoamerická rostlina lapacho, která má stimulační účinky podobně jako koka, ale bez halucinogenního doprovodu (stimuluje kostní dřeň), dále česnek, červená řepa a její varianty, echinacea, maralí kořen, kořen morozníku, guana a další. Produkce cytokinů se prostřednictvím některých přípravků označených jako Guna dá přesmyknout z prozánětlivých do protizánětlivých, čímž se účinně působí na celou škálu onemocnění, od kardiovaskulárních a onkologických přes autoimunitní a neurodegenerativní po psychiatrická a dermatologická. Přípravky Guna jsou fantastické, mají aktivní substanci, takže rozhodně nejde o homeopatikum, které je nedetekovatelné. (Ale to, že něco není detekovatelné dnes, neznamená, že to nebude detekovatelné za dvacet, za padesát let.)

Jedinou nadějí léčby je dle Šuly osvěta, hlavně ve smyslu, ať si lidé vyberou. To se dobře naplňuje v Itálii, kde pro lékaře existuje možnost složit atestaci z fototerapie. Síť „arboristerií“ je v Itálii stejně hustá jako síť „apoték“. Pak má italský pacient možnost výběru. Osm z deseti Italů jde a nejprve zkusí nějakou bylinu, což jim připadá normální. Když Italovi lékař předepíše česnek, není za to pranýřován, pacient si tedy může vybrat mezi „naturálním“ a „chemickým“ lékařem. Jak říká dr. Šula, chtěl by se v Česku dožít toho, že aspoň jeden den řekne osmdesát procent pacientů, kteří si chodí pro chemické léky, že chce přírodní léky, a vydrží to tři měsíce. Jenže výsledky nejsou patrné hned a většina lidí, když je něco bolí, chce prášek, který mu pomůže okamžitě.

Jak je Česká republika malá – možná jste hledali MUDr. Jana Šulu gynekologa:

  • 1996–2002 Masarykova univerzita Brno, Lékařská fakulta
  • 2005 Specializační atestace I. stupně v oboru gynekologie a porodnictví
  • 2007 Specializační atestace v oboru gynekologie a porodnictví (evropská)
  • 2002–2008 Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Brno
  • od 2008 Sanatorium Helios, Brno

Zdroj: MUDr. Jan Šula
Zveřejněno dne: 4.4.2017

BLECHY

Blechy na člověku

Navzdory názvu žije a saje tento parazit nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.

Blecha si dělá většinou takové cestičky, kde vás pokouše. To znamená, že se ráno vzbudíte a máte třeba 5 štípanců skoro v řadě nebo vedle sebe. Špatné je, že kousnutí není cítit. Kdyby ano, tak blechu prostě chytnete a utopíte.

Blecha obecná (Pulex irritans) je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.

Tělo blech se skládá z hlavy, hrudi a zadečku. Dospělé blechy mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý nazad směřujícími štětinami, což usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha obecná je 2–8 mm dlouhá. Její tělo je zbarvené od hnědé do černé (dle složení potravy). Hlava s charakteristickým zubem je zaoblená a těsně spojená s předohrudí, tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nichž jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché velké pigmentované oko. Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. V zadní tykadlové části hlavy je další a jediná velká štětina. Předohrudní hřeben není vyvinut. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil (horních čelistí) blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle. Hruď (thorax) blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání. Nohy blech mají mohutné kyčle, jsou porostlé štětinami a na konci vybaveny dvěma drápky. Chodidlo blech je pětičlenné. Blecha je schopna skákat až 30 cm daleko. Zadeček blech je složen z 10 článků: 7 je plně vyvinuto a 3 koncové jsou pozměněny k rozmnožování. U samečků je vytvořen přilnavý orgán, důležitý při klasifikaci blech.

Dýchací soustava dospělce (imaga) představuje vzdušnicový systém tvořený dvěma páry hrudních a osmi páry zadečkových otvorů. Trávicí ústrojí je vybaveno mohutným svalstvem v jícnu, žaludku a konečníku. Žvýkací žaludek je vyplněn dozadu směrujícími chitinovými bodlinami, které filtrují nasátou krev a rozrušují v ní přítomná fibrinová vlákna. Žaludek se po nasátí krve rozšíří a vyplní většinu zadečku. Nálevkovitě navazuje na pytlovitě rozšířený úsek střeva. Imago blech se živí výhradně krví hostitelů. Krev sají obě pohlaví velmi dychtivě a současně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve. Sají několikrát denně. V ideálních podmínkách vydrží blechy na živu asi 6 let. Blechy jako zevní cizopasníci snadno přecházejí z jednoho hostitele na druhého. Lehkost přechodu a snadné střídání hostitelů je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí. Pohlavní ústrojí samiček tvoří vaječníky. Skládají se z trubic a vejcovodů, které ústí do nepárové dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno jedním párem varlat a typickou chámovou schránkou s phalusem, který je z hlediska klasifikace blech velmi důležitý. Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele. Krevní oběh zajišťuje pulsující trubice v hrudní části, která tvoří primitivní srdce. Nervová soustava je žebříčková, zkrácená. V hlavě je umístěna nad- a podjícnová uzlina, v hrudi tři uzliny a v břiše sedm až osm uzlin. Zrakový orgán tvoří jednoduché (nefasetované) oko. Thigmotaxe (vnímání pachu) se u blechy předpokládá, ale není známý orgán. Předpokládá se také schopnost vnímání proudění vzduchu.

Larva je beznohá. Má pevnou tělní schránku, porostlou štětinami, které reagují na dotek. Tato schránka se skládá z hlavy, tří hrudních a deseti zadečkových částí. Hlava je vybavena kousavým ústrojím (ne sacím). Toto ústrojí tvoří dvě maxilární (horní) makadla a dvě labiální (dolní) makadla. Oči nejsou přítomny. Smyslové vnímání je negativně fototaxické (vyhledávají tmu), thigmotaxické (pachy) a hydrotaxické (vlhko).

Po oplození klade samička blechy asi 400 vajíček po 4 až 8 kusech v mnoha etapách. Z vajíčka se líhne po 4–12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od imag mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadly. Larvy se 3x svlékají a k vývoji potřebují teploty mezi 18–27 stupni Celsia a 70–90% relativní vlhkost. Larvy se živí organickými odpadky hostitele a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu uloženou v kokonu spleteném larvou. Trvání stadia kukly je dle podmínek prostředí různé. Kukly blech často přezimují a vylézají až na mechanické podráždění pohybem hostitele. Tehdy blechy skoro současně opouštějí kokony a vrhají se na kořist. Z popsaného vývoje vyplývá, že proměna u blech je dokonalá. Nejkratší pozorovací doba vývoje od vajíčka do imaga u blech žijících společně byla 7 dní. Obvykle je však třeba počítat s dobou vývoje 4–6 týdnů. Každé snůšce vajíček musí u samičky předcházet sání krve.

Blecha obecná není původním cizopasníkem člověka. Předpokládá se, že se jím stala po ochočení psa člověkem. Tuto hypotézu podporuje hojný výskyt této blechy na psovitých šelmách. Blecha obecná je rozšířena kosmopolitně (po celé zeměkouli), kromě některých oblastí tropických pralesů. V Čechách se nachází rovnoměrně po celém území. Se stoupající životní úrovní četnost jejího výskytu klesá.

Blechy zvládnete odstranit z domácnosti i sami. Jen budete muset pořádně uklízet. Nesmíte zapomenout ani na kousek bytu, zejména se zaměřte na místa, kde jsou textilie – sedačka, koberec, postel, špinavé prádlo. Vysávejte, perte, vytírejte... Například koberce je dobré vysávat několikrát denně, stejně tak i podlahy, protože blechy se mohou ukrývat i ve spárách mezi parketami. Pomoci si můžete rovněž chemickými přípravky speciálně určenými na hubení blech, které najdete v drogerii. Těmi pak vystříkejte vše, co můžete. Po vyvětrání nebo zaschnutí jsou spreje zdravotně nezávadné, a to i pro zvířata a malé děti.

Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína nepovažuje púlicosis (latinský termín pro zablešení člověka) díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo púlicosis vůbec uvedené. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavě savým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.

Zdroj: Blechy
Zveřejněno dne: 4.1.2016


SiteMAP