Téma: 

biopsie

CO JE FIBROADENOM

Biopsie

Biopsie není indikována u fibrocystické mastopatie, mastopatického uzlu a u evidentně benigních nádorů, jako je fibroadenom, lipom, hamartom.

Zdroj: Co je fibroadenom
Zveřejněno dne: 1.9.2014

Diskuze: Re: rakovina na jazyku

Léčba bílého povlaku na jazyku závisí na výsledku vyšetření z biopsie. Buďte trpělivý a počkejte na něj.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Rakovina na jazyku
Odesláno dne: 21.10.2014 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

IDIOPATICKÁ PLICNÍ FIBRÓZA

Diagnóza plicní fibrózy

Nejpřesnější diagnózu plicní fibrózy lze získat syntézou klinického obrazu, dále prozkoumáním radiologického nálezu včetně použití počítačové tomografie hrudníku s vysokým rozlišením a dále také pomocí plicní biopsie.
 

Zdroj: Idiopatická plicní fibróza
Zveřejněno dne: 20.6.2012

Diskuze: Re: ZVĚTŠENÁ PROSTATA

Nejprve je potřeba počkat na výsledky vyšetření z biopsie. Podle nich se prokáže důvod zbytnění prostaty. Pokud bude nutné provést odstranění prostaty, tak nejšetrnější provedení je laparoskopicky nejlépe pomocí robota. Někdy je ale odstranění komplikované a je třeba ho provést klasickým řezem v podbřišku, což ovšem neznamená významně horší podmínky. Lepší provedení této operace můžete dostat ve velkých - krajských městech.
Pokud by biopsie nepřinesla jasné příčiny Vašich komplikací, tak je vhodné provést levnější sono močového měchýře, ale lépe magnetickou rezonanci, která přesně ukáže tvar vyústění močového a dokáže odhalit důvody bolestí.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze ZVĚTŠENÁ PROSTATA
Odesláno dne: 27.7.2015 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

CO JE FIBROADENOM

Léčba

Fibroadenom je nezhoubný nádor prsu, který se naštěstí časem nemění ve zhoubný. Obecně řečeno jsou k chirurgickému odstranění odesílány fibroadenomy větší než 2 cm, nebo takové, které nějakým způsobem obtěžují. Určité procento fibroadenomů časem dokonce samo regreduje a zmenší se. Samozřejmě biopsie poskytne jistotu, že se jedná o nezhoubný nález. Vždy se doporučují pravidelné kontroly v mamologické poradně a samovyšetřování.

Zdroj: Co je fibroadenom
Zveřejněno dne: 1.9.2014

Diskuze: ZVĚTŠENÁ PROSTATA

karel: dobrý den ,měl bych na Vás DOTAZ ,...Trpím ,problém zvětšené prostaty ,ted bych Vám Napsal moje onemocnění ,mám bolesti v podbříšku ,bolesti nejsou tvalé ,ale narazové ,časté močení ve dne i v noci ,chodím již několok let na vyšetření na urologické vyšetření ,problémy přetrvavaji již 5 let ,posledí dobou se onemocnění zhoršilo ,podrobil jsem se vyšetřeni systematické biopsie prostaty vysledky budou známi ve čtvrtek ,chtěl bych vědet ,jak se takové onemocnění léčí ,v připadě ,čeho je nutno se vyvarovat ,aby nedocházelo ,k těmto problémum ,můj věk je 56 Let,v připadě doporučení k provedení operace ,jako by měla tato operace být provedena metodou ,děkuji za informaci ,pacient Karel.

Zdroj: diskuze ZVĚTŠENÁ PROSTATA
Odesláno dne: 27.7.2015 uživatelem karel
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

PNEUMOTORAX

Iatrogenní pneumotorax

Iatrogenní pneumotorax vzniká při invazivních lékařských vyšetřeních, jako je transparietální aspirační biopsie, katetrizace podklíčkové žíly, akupunktura nebo mechanická ventilace s přetlakem. Indukovaný pneumotorax se záměrně využívá při toraskopii (endoskopickém vyšetření hrudní dutiny).

Zdroj: Pneumotorax
Zveřejněno dne: 2.4.2016

HEMANGIOM NA JÁTRECH

Diagnóza jaterního hemangiomu

Pokud je podezření na hemangiom jater, tak lékaři naplánují testy, které potvrdí přítomnost hemangiomu a vyloučí, že jde o jiný typ nádoru, zejména maligního. Hemangiomy se prokazují pomocí specializovaných testů jako je scintigrafie, CT skenování nebo MRI (magnetická rezonance). Obecně platí, že biopsie podezřelých hemangiomů by se neměla provádět z důvodu jejich benigního charakteru a možného rizika krvácení z vpichu po biopsii.
 

Zdroj: Hemangiom na játrech
Zveřejněno dne: 1.11.2012

POZOR NA GENITÁLNÍ BRADAVICE

Stadia nemoci

  • CIN 1 – sledování s půlročním opakováním stěrů a biopsie, většina regreduje;
  • CIN 2 – je brána jako high risk léze a je léčena excizí ložiska (byla zkoušena lokální virostatika, což mělo léčebný efekt, ale vedle excize nedostatečný), případně se provádí HPV test a při negativitě se pacient pouze sleduje;
  • CIN 3 – excize ložiska (ve specifických případech extrafasciální hysterektomie), regrese je cca ve 30 % případů, ostatní perzistují nebo progredují;
  • invazivní karcinom – chirurgická léčba u časných stadií, pokročilejší vyžadují konkomitantní chemoradioterapii.

Zdroj: Pozor na genitální bradavice
Zveřejněno dne: 16.11.2015

DOMÁCÍ LÉČBA ČERVENÝCH SKVRN NA KŮŽI

Vyšetření a stanovení diagnózy

Stanovení diagnózy je založeno především na anamnéze a tělesném vyšetření. Diagnózu může stanovit jak dermatolog, tak praktický lékař, revmatolog, ortoped nebo plicní lékař. Lékař vyšetřuje hlavně vzhled a charakter kůže, celkový vzhled rukou, všímá si možných vápníkových usazenin pod kůží nebo změny vzhledu krevních cév. Poté obvykle přistoupí k laboratornímu vyšetření, kde mohou být zjištěny protilátky Anti-Scl-70 a anticentromerové protilátky, přítomné až u devadesáti procent postižených. Někdy může být provedena i biopsie kůže, která může sklerodermii potvrdit, ale už nerozliší mezi její lokalizovanou a difúzní formou.

Zdroj: Domácí léčba červených skvrn na kůži
Zveřejněno dne: 9.7.2013

TUBERKULÓZA

Jak je tuberkulóza diagnostikována?

Latentní tuberkulóza je často diagnostikována pomocí kožních testů. Během kožního testu jsou pod kůži lékařem nebo zdravotní sestrou aplikovány tuberkulózní antigeny. Pokud máte v těle bakterii tuberkulózy, během dvou týdnů se vám objeví zarudlá bulka na místě, kde byl proveden vpich do kůže. Diagnóza plicní tuberkulózy se provádí pomocí vzorku plicního hlenu (sputum), aby bylo zjištěno, zda jsou obsaženy bakterie tuberkulózy v tomto hlenu. Někdy vám lékař může udělat i jiné testy na plicní hlen a krev, často i pomocí rentgenu. Diagnostika mimoplicní tuberkulózy se provádí ze vzorku tkáně (biopsie), tento vzorek je následně testován. Také se používá CT nebo magnetická rezonance.

Zdroj: Tuberkulóza
Zveřejněno dne: 21.1.2013

SYNDROM PLUMMER-VINSON

Jak se projevuje

U pacientů se vyskytují tyto příznaky:

  • dysfagie (obtíže při polykání)
  • glosodynie (bolestivost a pálení jazyka)
  • bolest
  • slabost
  • odynofagie (bolestivé polykání)
  • atrofická glositida (červený a hladký jazyk)
  • syndrom malých úst
  • suchost kůže
  • vypadávání vlasů
  • defekty nehtů
  • ztráta chrupu
  • fluor albus (bílý výtok bakteriální, kvasinkový či hormonální)
  • úhlová stomatitida (zánětlivé léze v koutcích úst a v dutině ústní)
  • hypochromní anémie (nedostatek železa z nízkého příjmu)

Gastrointestinální rentgen nebo gastrointestinální endoskopie mohou odhalit patologii v jícnu. Krevní testy ukazují hypochromní mikrocytární anémii, která je spojena s chudokrevností z nedostatku železa. Biopsie postižené sliznice obvykle odhalí atrofii epitelu (smrštění) a submukózní chronický zánět. Také se mohou vyskytovat epiteliální atypie nebo dysplazie.

Zdroj: Syndrom Plummer-Vinson
Zveřejněno dne: 21.9.2015

HEPATOMEGALIE

Hepatomegalie u dětí

Nález zvětšených jater vždy zasluhuje velkou pozornost, protože hepatomegalie může být jedinou známkou probíhajícího jaterního onemocnění především u dětí. Zvětšená játra nemusí být bolestivá. Bolest vzniká při akutním zvětšení jater napětím jaterního pouzdra, například při infekční hepatitidě, akutní cholangitidě (zánět žlučových cest vyskytujících se v játrech) a při akutní venostáze (městnání krve). V pediatrii zvětšení jater u dětí většinou odhalí pečlivé klinické fyzikální vyšetření. Provádí se sonografické vyšetření, které je snadno dostupné v ambulantní pediatrické péči. Ještě přesnější je rentgenové vyšetření počítačovou tomografií s podáním kontrastní látky do žíly pacienta. U tohoto vyšetření se již musí počítat s radiační zátěží pacienta. Existují i další vyšetřovací metody – vyšetření magnetickou rezonancí, PET scan, jaterní biopsie. Tato vyšetření volí lékaři v indikovaných případech. Léčba hepatomegalie spočívá v léčbě základního onemocnění, které zvětšení jater způsobilo.

Zdroj: Hepatomegalie
Zveřejněno dne: 6.3.2016

VODA NA PLICÍCH

Léčba

Voda na plicích bývá obvykle komplikací jiného onemocnění. Pouze hrudními punkcemi nelze tento problém vyléčit, snad jen s výjimkou pomalu se doplňujících výpotků u nemocných s nádorovým onemocněním v terminálních stadiích.

Léčbu je vždy potřeba zaměřit především na základní nemoc. Pokud zůstává příčina výpotku nejasná i po výše uvedených vyšetřeních, nebo je třeba většího vzorku k histologickému vyšetření (například při podezření na nádor pohrudnice – mezoteliom), pak se odesílají nemocní na chirurgické oddělení (výjimečně se toto vyšetření může provádět i na pneumologických pracovištích) k provedení takzvané torakoskopie. Při ní se pronikne nástrojem zvaným torakoskop několika vstupy (porty) přes hrudní stěnu do pohrudniční dutiny, která se tak zevnitř prohlédne. Vyšetření lze provést buď v celkové anestezii s krátkodobou intubací na chirurgickém pracovišti, nebo i v lokální (místní) anestezii na plicním pracovišti. Předpokladem dobré přehlednosti pohrudnice je uměle vytvořený pneumotorax (vpuštění určitého množství vzduchu do pohrudniční dutiny) s následným kolapsem plíce (vzduch vniká porty do pleurální dutiny). Po prohlédnutí obou listů pohrudnice lze pod kontrolou zraku odebrat vzorky (biopsie) z pohrudnic nebo i malé části plic k histologickému vyšetření.

I po zevrubném vyšetření nemocných s nejasným pleurálním výpotkem se daří určit příčinu jejich výpotku jen asi v 90 %. U zbylých 10 % nemocných zůstává příčina tvorby tekutiny v pohrudniční dutině nejasná. V tom případě je třeba některá vyšetření opakovat (cytologie, biopsie) a postupovat k více invazivním způsobům vyšetřování (torakoskopie). Všechna tato vyšetření jsou v České republice dobře dostupná.

Zdroj: Voda na plicích
Zveřejněno dne: 1.8.2016

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Punkce uzlu štítné žlázy

Punkce, respektive biopsie, se provádí pacientům s uzlíky nad 1 cm, někdy i menšími. Jde o to, že sice opravdu existují některé znaky, které pomáhají odhadovat riziko, že se jedná o zhoubný nádor, nicméně nejsou nijak jednoznačné ani spolehlivé. Proto se indikuje cytologické vyšetření. Punkce slouží k upřesnění typu postižení štítné žlázy a v případě uzlů nebo cyst k posouzení, jestli se jedná o uzel nezhoubný, „neškodný“ (těch je většina), anebo již nějakým způsobem podezřelý.

Průběh

Samotné vyšetření probíhá tak, že se udělá ultrazvuk, který lokalizuje daný uzel. Pak se pod ultrazvukovou kontrolou do toho uzlíku píchne tenkou jehlou (jako při odběru krve), do stříkačky se nasají buňky a ty jsou pak vyšetřovány pod mikroskopem k určení jejich charakteru. Je to píchnutí do krku, každý je na tuto oblasti jinak citlivý, jinak toleruje injekce, takže jestli si přivedete doprovod, je jen na vás. Různá zařízení mohou mít pravidla sdělování výsledků jiná. Většinou je ale výsledek zasílán indikujícímu lékaři poštou. Podle výsledku mikroskopického vyšetření se pak plánuje další diagnostický a léčebný postup.

Následky

Následky po tomto vyšetření nejsou.

Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno dne: 26.5.2017

MASTOCYTOM U PSŮ

Léčba

Metody, jimiž se zjišťuje a vyšetřuje pokročilost onemocnění, zahrnují klinické vyšetření, tenkojehelnou aspirační biopsii, biopsii a histopatologické vyšetření vzorku, rentgenologické a ultrazvukové vyšetření, magnetickou rezonanci a diagnostické chirurgické otevření dutiny břišní. Klinické vyšetření spočívá v pečlivém ohledání nádoru a především v kontrole celkového zdravotního stavu pacienta, včetně základního vyšetření krve. Tenkojehelná aspirační biopsie znamená odběr buněk z nádoru pomocí jehly a stříkačky. Získané buňky se nanesou na sklíčko, obarví se a zkušený cytolog je posoudí. Některé typy nádorů lze spolehlivě identifikovat cytologickou metodou a odhadnout i stupeň zhoubnosti. Biopsie a histopatologické vyšetření odebraného vzorku nádorové tkáně patří mezi základní diagnostické metody, neboť poskytují definitivní diagnózu a umožňují částečně posoudit schopnost nádoru tvořit metastáze.

V případě chirurgického řešení je vhodné u rizikových pacientů (kritéria jako u indikace kompletního stagingu) provedení radikální chirurgie. U pacientů bez rizikových faktorů je dostatečné provedení excize s 1–2 cm volných laterálních okrajů a jedné intaktní fascie do hloubky. Každý jednotlivý nádor je vhodné odeslat na histopatologické vyšetření. V případě excize mízní uzliny se doporučuje odeslat na histopatologii i mízní uzlinu. Chirurgické řešení je terapeutickým řešením volby u všech lokalizovaných primárních tumorů a nemělo by být nahrazováno jinou terapií.

Následná chemoterapie a podávání H2-blokátorů se doporučuje u pacientů s gradingem 2–3. Případně lze využít i radioterapii.

Jako chemoterapie se nejčastěji používá monoterapie vinblastinem, lomustinem či chlorambucilem nebo kombinace vinblastinu a lomustinu. Pro vhodnou indikaci a výběr chemoterapie je nutné kontaktovat veterinárního klinického onkologa. Chemoterapie nenahrazuje primární chirurgické řešení pro eliminaci operabilního tumoru. Chemoterapie by neměla být rovněž používána jako alternativa za radioterapii pro zvýšení lokální kontroly mastocytu v případech, kdy další chirurgie není možná. Pacienty na chemoterapii je vhodné monitorovat z hlediska potenciálních nežádoucích účinků (hematologie a biochemie před každou aplikací plus hematologie 7–10 dní po první aplikaci cytostatika). Efektivita paliativní chemoterapie se posuzuje po 2. až 3. aplikaci, respektive po 6 až 8 týdnech od zahájení chemoterapie. Posuzují se morfologická kritéria (vzhled a velikost tumoru či metastází) a klinický stav pacienta (kvalita života, ústup paraneoplastického syndromu).

Zdroj: Mastocytom u psů
Zveřejněno dne: 19.6.2017

RAKOVINA KŮŽE VE VLASECH

Léčba rakoviny kůže

Léčba problému pokožky hlavy závisí na tom, co je příčinou onemocnění. Vždy je lépe navštívit ošetřujícího lékaře a na základě stanovení diagnózy se podrobit předepsané terapii.

Pokud jsou spinocelulární karcinomy zjištěny již v rané fázi a okamžitě odstraněny, jsou téměř vždy vyléčitelné a způsobí minimální škody. Neléčené léze však pronikají základní tkání a může dojít k znetvoření. Malé procento může i metastazovat do vzdálených tkání a orgánů a může být fatální. Proto by měl být každý podezřelý růst okamžitě zkontrolován lékařem. Vzorek tkáně (biopsie) je následně zkoumán pod mikroskopem, aby se dospělo ke správné diagnóze. Pokud jsou přítomny nádorové buňky, je nutná léčba. Naštěstí existuje několik účinných způsobů, jak vymýtit karcinom dlaždicové buňky. Výběr léčby závisí na typu, velikosti, umístění a hloubce průniku nádoru, stejně jako na věku pacienta a jeho celkovém zdravotním stavu. Léčba se téměř vždy provádí ambulantně v ordinaci lékaře nebo na klinice. Lokální anestetikum se používá při většině chirurgických zákroků. Bolest nebo nepohodlí jsou obvykle minimální.

Jako léčba se používá: mikrografická chirurgie, excizionální chirurgie, kyretáž a elektrochirurgie, zmražení nádorových buněk, ozáření a chemoterapie. Vždy záleží na rozsahu poškození a jednotlivé druhy léčby se mohou kombinovat.

Zdroj: Rakovina kůže ve vlasech
Zveřejněno dne: 30.7.2014

JATERNÍ TESTY

Jaké se používají jaterní testy

Jaterní testy jsou užitečné a jsou často prvním příznakem při onemocnění jater. Lze také používat ostatní jaterní testy, které se provádějí a zjistí příčinu diagnózy určité poruchy, anebo se používají pro sledování aktivity onemocnění a zjištění druhu léčby.

Krevní testy, které mohou být provedeny, zahrnují:

  • Srážení krve, játra obsahují mnoho bílkovin nezbytných ke krevním sraženinám. V některých játrech není dostatek proteinu a tak není dobrá ani krevní sraženina. Proto mohou být krevní sraženiny používány jako příznak závažnosti některých jaterních testů.
  • Gama-glutamyltransferázy (GMT) je další enzym, který se vyskytuje v jaterních buňkách. Vysoká úroveň tohoto enzymu je zvláště spojená s těžkým pitím alkoholu. Játra odbourávají a odstraňují alkohol z těla a tento enzym se podílí na tomto procesu.
  • Imunologie jsou krevní testy, které se zaměřují na:
    • Viry a protilátky. Různé virové infekce mohou způsobit hepatitidu, což je zánět jater a její typy, jako je hepatitida A, hepatitida B.
    • Autoimunitní protilátky. Jedná se o protilátky, které napadají části těla a vyskytují se u autoimunitních poruch. Mezi nejčastější autoimunitní poruchy jater patří:
      • Primární billární cirhóza, která je spojená s anti-mitochondriálními protilátkami.
      • Autoimunitní hepatitida, která je spojená s hladkými svalovými protilátkami.
      • Primární sklerotizující cholangitis, která je spojena s antinukleárními cytoplazmatickými protilátkami.
  • Jiné typy bílkovin v krvi mohou poukázat na konkrétní onemocnění jater:
    • Ceruloplazmin je snížená Wilsonova nemoc.
    • Nedostatek 1-antitrypsinu je častá příčina jaterní cirhózy.
    • Vysoká úroveň feritinu je příznakem haemochromatisinu.

Mezi další používané testy patří jaterní biopsie, ultrazvukové skenování a další typy skenování. Tyto testy také můžou být třeba k objasnění příčiny onemocnění jater, anebo při sledování pokroku jejich léčby.

Zdroj: Jaterní testy
Zveřejněno dne: 18.11.2012

SARKOM U ZVÍŘAT

Sarkom u koček

U koček se můžeme setkat s 3 typy sarkomů: virového původu, postinjekčního původu a nevirového neinjekčního původu.

Sarkom virového původu – je způsoben virem FeLV, je velice vzácný, prevalenci má cca 2 %. Objevuje se u mladých jedinců. Chirurgické odstranění nemá velký význam.

Postinjekční sarkom – nejčastěji se vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění, a to minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů lze využít radioterapii či chemoterapii. Z chemoterapeutik je možné využít doxorubicin, cyklofosfamid, mitoxantrone nebo piroxicam. Novinkou v léčbě postinjekčního sarkomu je imunoterapie. Na trhu je k dostání přípravek s názvem Oncept IL-2, který obsahuje kočičí interleukin-2 canarypoxviru. Tento interleukin stimuluje některé buňky imunitního systému k tomu, aby napadaly rakovinné buňky. Největší efekt v léčbě byl zaznamenán v kombinaci s chirurgickým odstraněním nádoru. Přípravek lze použít u nádorů, které dosahují maximálně 2–5 cm a nešíří se do dalších částí těla. S imunoterapií se začíná nejlépe měsíc od odstranění nádoru. Léčebná kúra se sestává z 6 dávek po 1 ml, první 4 dávky se aplikují po týdnu, poslední 2 dávky pak co 2 týdny. Každá dávka se rozdělí do 5 injekcí podávaných pod kůži kolem místa chirurgicky odstraněného nádoru.

Prevence postinjekčních sarkomů u koček spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.

Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.

Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary odebrané s velkým okolím, ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace. Další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, dále přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).

Zdroj: Sarkom u zvířat
Zveřejněno dne: 2.2.2016

CO ZNAMENÁ UZLÍK NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE

Rostoucí uzel na štítné žláze

Uzly ve štítné žláze jsou častým nálezem a vyskytují se až u 30–40 % žen nad 50 let. Naprostá většina z nich (90–95 %) je nezhoubné povahy. Důvod jejich vzniku může být různý. V minulosti byl nejčastější příčinou nedostatečný přísun jódu v potravě – jódový deficit. Po zavedení plošné jodizace jedlé soli u nás a na Slovensku v 50. letech minulého století vstupují do popředí další příčiny vzniku uzlů, jako jsou především genetické vlivy (například mutace některých genů ovlivňujících růst a funkci buněk štítné žlázy), vliv určitých látek v potravě, změny v životním prostředí a jiné.

Uzel ve štítné žláze je ložisko, které má jinou strukturu než okolní tkáň štítné žlázy. Menší uzly lze poznat jen podle ultrazvuku, větší bývají někdy i hmatné. U malých uzlů se doporučuje FNAB, což je biopsie štítné žlázy, kdy se tenkou jehlou z uzlu odeberou buňky k mikroskopickému vyšetření. Vyšetření se provádí většinou bez umrtvení, je to malé píchnutí, jen trochu nepříjemné. Podle vyhodnocení buněk v mikroskopu lze stanovit riziko, které daný uzel představuje. Dále bude uzel buď pravidelně sledován ultrazvukem, jestli neroste (tento postup je častější), nebo by se (při podezřelém mikroskopickém nálezu) provedla operace štítné žlázy.

Uzly většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. Avšak v některých případech dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzly dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření – scintigrafie štítné žlázy, na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření jevily jako takzvané studené.

Zdroj: Co znamená uzlík na štítné žláze
Zveřejněno dne: 26.5.2017

SARKOM U ZVÍŘAT

Sarkom u koní

I u koní se vyskytují sarkomy, nejčastěji postinjekční sarkom, ale častěji se vyskytují sarkoidy.

Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčba postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.

Sarkoidy – patří u koní k nejčastěji se vyskytujícím tumorům kůže. Sarkoidy můžeme považovat klinicky i patologicky za formu kožní rakoviny, jejichž chování je nepředvídatelné a jejich terapie problematická. Sarkoidy převážně vypadají jako bradavice. Výskyt sarkoidů není na pohlaví ani věku závislý, větší tendenci k onemocnění mají plemena s tenčí kůží (quarter horse, arabský plnokrevník), nebyla jasně prokázána dědičná závislost. Formy sarkoidů mají vysokou tendenci k recidivám a při jejich poškození (traumatem, hmyzem, iatrogenně při biopsii) se snadno přemění v agresivnější typ sarkoidu. Některé typy (okultní) zůstávají nezměněny dlouhou dobu, jiné typy (fibroblastický) mohou agresivně růst během dnů až týdnů. Zajímavostí je, že někdy dojde ke spontánnímu odeznění onemocnění, kůň se stane rezistentní k recidivě (tento fakt bude jistě předmětem dalšího bádání). Vždy je lepší řešit sarkoid, který je malý a lehce dostupný, většina sarkoidů se časem nestane menšími, právě naopak. Sarkoidy nemetastazují do vnitřních orgánů, tudíž koně přímo na životě neohrožují, ale svou lokalizací a velikostí (v místě podbřišníku, pod sedlem) mohou vadit mechanicky a snížit tak využitelnost koně. U koní rozlišujeme 6 typů sarkoidů: okultní (cirkulární okrsek bez srsti), verukózní (bradavička se zesílenou kůží), modulární (ohraničená podkožní léze), fibroblastický (živé maso), smíšený (verukózní s okultní lézí a fibroblastickou a nodulární lézí), malevolentní (velice agresivní na kostech).

Sarkoidy představují pro veterinární lékaře terapeutickou výzvu. Je nutné správně určit typ sarkoidu a podle toho zvolit nejvhodnější terapii. Je potřeba pečlivě zvážit nutnost odběru bioptátu k histopatologickému vyšetření, neboť biopsie může vyvolat nekontrolovatelné rozšíření sarkoidu. Ve většině případů biopsii neprovádíme a zahajujeme terapii co nejdříve. Volba terapeutických metod závisí na typu sarkoidu, velikosti, počtu, anatomické lokalizaci, době trvání a předchozí léčbě. Dříve léčené sarkoidy jsou s každou další terapií zvládnutelné obtížněji. Mnoho léčebných metod je finančně náročných a často je zapotřebí opakovaná léčba.

Prevence postinjekčních sarkomů u koní spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm a výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.

Principy biologického chování sarkomů měkkých tkání platí i u postvakcinačních sarkomů. Metastatický potenciál těchto novotvarů je malý (obvykle 10 až 15 %). Velmi ojediněle a v dlouhém časovém horizontu po diagnóze sarkomu se můžeme setkat s metastazujícím procesem v mízní uzlině nebo v plicích. Avšak přes 80 % nádorů recidivuje po kompletním chirurgickém odstranění. Je to dáno mikroskopickým pronikáním neoplastické tkáně daleko od palpovatelné masy tumoru.

Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary odebrané s velkým okolím, ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace. Dobu remise významně prodlužuje souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie). Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo znovu po odstranění objevivší se neoplazie, přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).

Zdroj: Sarkom u zvířat
Zveřejněno dne: 2.2.2016

SARKOM U ZVÍŘAT

Sarkom u psa

U psů se můžeme setkat s několika typy sarkomů: osteosarkom, fibrosarkom, chondrosarkom, hemangiosarkom, sarkom synoviálních buněk či postinjekční sarkom.

Osteosarkom – je nejčastější nádor u psů, vyskytuje se u 75 % psů s kostními nádory. Jedná se o zhoubný typ nádoru s tendencí k metastázám do měkkých tkání, především do plic. Psi jsou postiženi nejvíce od sedmi let věku. Řešením zhoubných kostních nádorů je obvykle amputace končetiny, případně chemoterapie (cisplatina, doxorubicin). Průměrná doba přežití u psů s osteosarkomem po amputaci končetiny je 4–5 měsíců, při současné chemoterapii až jeden rok.

Fibrosarkom – tvoří méně než 5 % kostních nádorů u psů. Metastazuje pomalu nebo vůbec a kompletní excize u málo invazivních nádorů může být léčebná.

Chondrosarkom – tvoří 5–10 % kostních nádorů, metastazuje pomalu a po amputaci má velmi dobrou prognózu.

Hemangiosarkom – tvoří méně než 5 % z diagnostikovaných nádorů kostí. Jedná se často o mnohočetný nádor zasahující i slezinu a srdce. Doba přežití po zjištění diagnózy není často více než 5 měsíců a vzhledem k postižení více orgánů je i po amputaci prognóza spíše špatná.

Sarkom synoviálních buněk – z kloubních nádorů je nejčastější právě tento, jedná se o pomalu rostoucí nádor prorůstající do měkkých tkání, který metastazuje do plic, mízních uzlin a kostí. Na kloubu se jeví jako tuhý nebo fluktuující útvar v kloubu. I po provedení amputace je prognóza nepříznivá.

Postinjekční sarkom – se nejčastěji vyskytuje jako reakce na vakcinaci proti vzteklině, také se může jednat o reakci na aluminiové adjuvans ve vakcíně, kortikoidové či penicilinové injekce. Tumory se mohou začít objevovat za 2–10 měsíců po vakcinaci. Postinjekční sarkomy se dělí na 3 typy, přičemž typ 1 je nejméně agresivní a typ 3 je nejvíce agresivní. Diagnostika spočívá v provedení cytologie či biopsie a histologickém potvrzení. Nejefektivnější léčbou postinjekčního sarkomu je jeho chirurgické odstranění minimálně 3 cm do hloubky a 3 cm do šířky. U nekompletně odstraněných nebo neresekovatelných útvarů je možnost využití radioterapie, chemoterapie a imunoterapie.

Všechna výše uvedená onemocnění mohou být provázena nechutenstvím, hubnutím, otokem končetiny, bolestivostí při palpaci (prohmatání), atrofií (úbytkem) svalů, kulháním a neurologickými deficity. Při postižení páteře mohou způsobit ochrnutí. Výrazným faktorem provázejícím toto onemocnění je bolest, kterou může způsobovat vlastní nádor, který svým invazivním prorůstáním do kostí způsobuje kompresi (utlačování) měkkých tkání, cév a nervů nebo i patologické fraktury. Dochází zároveň k celkovému oslabení organismu.

Možnosti léčby sarkomů u psů jsou omezené v závislosti na lokalizaci, stupni rozvoje růstu nádoru, možných metastázách a celkovém stavu a věku pacienta. V zásadě se nádory kostí řeší dvěma způsoby, chemoterapií nebo amputací postižené části těla. Před zahájením léčby musí být zhodnoceny všechny aspekty, aby léčba byla úspěšná.

Prognóza závisí na několika faktorech. Relativně dobrou prognózu mají malé novotvary, odebrané s velkým okolím (ve kterém nebyla histologicky prokázána neoplastická infiltrace). Nezapomeňme, že další souběžná terapie (chemoterapie, radioterapie) významně prodlužuje dobu remise. Špatnou prognózu mají rozsáhlé, chirurgicky kompletně neresekovatelné procesy nebo neoplazie objevující se znovu po odstranění, přítomnost metastáz a histologicky prokázaná nekompletní excise (přítomnost infiltrace v okraji chirurgicky odstraněné tkáně).

Prevence postinjekčních sarkomů u psů spočívá ve vakcinaci v místech, kde je možnost snadné resekce případného tumoru, cytologie či biopsie postvakcinačního útvaru, který perzistuje déle než 4 měsíce, jeho velikost je větší než 2 cm, výrazně se zvětšuje měsíc po vakcinaci.

Zdroj: Sarkom u zvířat
Zveřejněno dne: 2.2.2016

HEPATOMEGALIE

Hepatomegalie steatóza

Steatóza je vratný stav, při kterém dochází ke kumulaci tuků v jaterních buňkách (hepatocytech). Často se vyskytuje u alkoholiků a u lidí trpících obezitou.

Hlavní příčinou je nevhodné složení potravy (nadměrný přísun tuků, mastných kyselin a sacharidů do jater), porucha výdeje tuků z jaterních buněk do krve anebo zvýšená tvorba tukových látek v játrech a zvýšený příjem alkoholu. Tímto onemocněním jsou často postiženi lidé, u kterých se později projeví cukrovka. Obvykle nejsou přítomny žádné potíže, často se jedná o náhodný nález v rámci sledování jiného onemocnění. Objeví-li se obtíže, souvisí většinou se zvětšením jater a se zvýšením jejich hmotnosti. V závažnějších případech dochází k poruchám vědomí až ke kómatu, k poškození srdečního svalu a slinivky břišní. Jaterní steatóza je reverzibilní stav, to znamená, že při abstinenci alkoholu nebo při redukci váhy a správném složení stravy dojde k návratu do normálu.

Symptomy: bolesti břicha, nadýmání, únava, nevolnost, zvětšení jater (hepatomegalie), průjem nebo zácpa, žluté zabarvení kůže (ikterus).

Mezi rizikové faktory vzniku jaterní steatózy patří užívání některých léků (kortikosteroidy, hormonální preparáty obsahující estrogeny a podobně); vysoké množství tuků v krvi (cholesterol a triglyceridy); podvýživa; rychlý úbytek hmotnosti; obezita; otrava některými látkami (například pesticidy); cukrovka 2. typu.

Vyšetření: anamnéza (stanovení diagnózy) a fyzikální vyšetření (například pohled, poslech, poklep). Nápomocná jsou vyšetření krve (jaterní testy), ultrazvukové vyšetření, CT nebo MRI břicha. V případě potřeby se odebírá biopsie z jaterní tkáně.

Léčba: záleží na příčině. V případě alkoholismu je nutná abstinence, při obezitě redukce hmotnosti a správné složení stravy. Obvykle je vhodné upravit stav výživy (alkoholici trpí často nedostatkem bílkovin a vitamínů). Pomocnou léčbou jsou hepatoprotektiva (látky, které mohou mít příznivý vliv na regeneraci jaterních buněk či na zpomalení některých patologických procesů při akutních i chronických jaterních chorobách). Pokud se s léčbou začne včas, dochází zpravidla k návratu do normálu bez poškození jater. Je vhodná správná životospráva (dostatek ovoce, zeleniny, luštěnin a nenasycených tuků; dostatek pohybu). V případě manipulace s toxickými chemikáliemi je nezbytné dodržování bezpečnostních předpisů.

Zdroj: Hepatomegalie
Zveřejněno dne: 6.3.2016

KDY POUŽÍT METACAM PRO PSY

Kdy je vhodné použít Metacam

Metacam je veterinární léčivý přípravek, který obsahuje léčivou látku meloxikam. Metacan je analgetikum, které se dodává na trh v 1mg žvýkací tabletě nebo 2,5mg žvýkací tabletě. Tablety jsou medově aromatizované, světle žluté, oválné žvýkací tablety s půlicí rýhou, se zapuštěným kódem M01 (1 mg) a M02 (2,5 mg) na jedné straně tablety.

U psů se přípravek Metacam používá ke zmírnění pooperační bolesti a zánětu po ortopedickém zákroku (například po operaci zlomeniny) nebo po chirurgickém zákroku na měkkých tkáních. U psů se používá také ke zmírnění zánětu a bolesti při akutních i chronických muskuloskeletálních poruchách. Tyto tablety zmírňují zánět a snižují bolesti při akutních a chronických poruchách muskuloskeletálního systému. Jsou účinné v případech bolestivosti spojené se zánětlivým stavem při chirurgických zákrocích, jako je cystotomie, biopsie u kostních nádorů, operace mléčné žlázy nebo zranění (například stržení drápů). Při podávání je třeba sledovat u psa tyto nežádoucí příznaky: zvracení, nadměrné pití a výskyt krve ve výkalech. Další vhodné použití těchto léčiv je u ortopedických zákroků včetně amputací, oftalmologických zákroků, u nichž je požadován protizánětlivý efekt, a dentálních zákroků.

Mohou se vyskytnout i nežádoucí reakce na nesteroidní protizánětlivé léky, jako jsou ztráta chuti k příjmu potravy, zvracení, diarea, skrytá krev v trusu, skleslost a poruchy ledvin. Tyto vedlejší účinky se objevují obvykle v průběhu prvního týdne léčby, jsou ve většině případů přechodné, vymizí po ukončení léčby a jen ve velmi vzácných případech mohou být vážné nebo i fatální.

Tento preparát by neměl být podáván březím a laktujícím fenám, psům trpícím gastrointestinálními poruchami, jako jsou podráždění a hemoragie, psům s narušenými funkcemi jater, srdce nebo ledvin a onemocněním s krvácením. Dále by neměly být podávány štěňatům mladším 6 týdnů nebo o hmotnosti nižší než 4 kg.

Klinická reakce by se měla dostavit v průběhu 3–4 dní. Nedojde-li ke klinickému zlepšení, je třeba nejpozději za 10 dní léčbu přerušit.

Dojde-li k nežádoucím reakcím, je nutno léčbu přerušit a poradit se s veterinárním lékařem. Nepoužívejte u dehydratovaných, hypovolemických nebo hypotenzních zvířat, protože je zde potenciální riziko renální toxicity.

Zdroj: Kdy použít Metacam pro psy
Zveřejněno dne: 7.2.2017


SiteMAP