Téma: 

anestezie

Epidurál

Co to je epidurální anestezie

Přes jehlu se speciálním postupem aplikuje anestetická látka do epidurálního (subdurálního) prostoru – do páteřního kanálu v bederní oblasti. Jste plně při vědomí, od pasu dolů však nic necítíte. Z toho také vyplývá, že tento typ anestezie lze použít pouze u operací prováděných na dolní polovině těla.

Někdy se po zákroku může objevit bolestivost v místě vpichu. Ta by měla během několika dní samovolně vymizet. Rizikem epidurální anestezie je pokles krevního tlaku a snížení srdeční frekvence. Proto jsou předtím podávány infuze pro naplnění krevního řečiště.

V epidurální anestezii se využívá lokální anestetikum, stále vyráběné z kokainu, které je injekčně vpraveno do epidurálního prostoru (prostor kolem tvrdých obalů, které chrání míchu). Epidurální anestezie blokuje nervové signály jak ze senzorických, tak z motorických nervů, čímž efektivně tlumí bolest, avšak imobilizuje spodní část těla. V posledním desetiletí byl vynalezen nový typ epidurálu zvaný „chodící epidurál“, který snižuje blokaci motorických nervů a umožňuje určitou mobilitu.

Epidural hematoma – jde o něco zcela jiného, tento stav vzniká při poranění hlavy. Pokud náraz či úder směřuje do oblasti spánku, může dojít k roztržení tepny a k následnému krvácení. Vznikající hematom pak začne utlačovat mozek. Jedná se o život ohrožující stav.

Zdroj: Epidurál
Zveřejněno dne: 30.6.2016

Diskuze: Re: Vytrhnutí zubu.

Zdravotně nezbytná extrakce zubu je hrazena ze zdravotního pojištění včetně lokální anestezie.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Vytrhnutí zubu.
Odesláno dne: 16.2.2016 uživatelem Cempírek

Epidurál

Epidurál při porodu

Poprvé byla epidurální anestezie u porodu použita na přelomu 19. a 20. století. Její účinnost je tak vysoká, že maminka cítí pouze tlak a mírnou bolest ve druhé době porodní, a to právě takovou, aby účinně spolupracovala, stahy vnímala a mohla tlačit dle instrukcí porodníka. I díky tomu patří k nejoblíbenějším a nejčastěji podávaným metodám analgezie. Porod bez bolesti je snem mnoha žen vlastně už odnepaměti, jen prostředky, které se u porodu k mírnění bolesti používají, se mění a vyvíjejí. Velmi účinným způsobem, jak bolesti zmírnit či úplně odstranit, je právě epidurální analgezie.

Jde o účinnou metodu odstranění bolesti při porodu, při níž se do krve matky a dítěte dostane jen minimální množství léků. Neovlivňuje volný pohyb rodičky a pozitivně působí na její psychiku. Žena vnímá porod, nebojí se bolestí, spolupracuje s porodníkem. Epidurál příznivě ovlivňuje prokrvení dělohy a placenty, čímž se zlepšuje zásobování dítěte kyslíkem i dalšími potřebnými látkami. Uvolňuje také svalstvo porodních cest.

Mezi nevýhody patří, že jde o metodu organizačně náročnou a vyžadující přítomnost zkušeného anesteziologa. Maminka někdy v důsledku velkého přírůstku váhy a břicha nedokáže dostatečně vyhrbit kočičí hřbet a zůstat v klidu při porodních bolestech.

Prvotní indikací epidurálu je přání ženy. Epidurální analgezie se používá rovněž v případě, že hlavička miminka naléhá na bederní nervové svazky a způsobuje velké bolesti v křížové oblasti. Vhodný okamžik pro podání epidurální analgezie určí porodník. Obecně lze říci, že při pravidelné děložní činnosti je tím nejlepším časem pro podání nález otevřené branky na 3 až 4 centimetry u prvorodičky nebo 1–2 centimetry u vícerodičky. Někdy si rodička epidurální analgezii přeje, ale nález už je tak pokročilý, že ji anesteziolog nemůže aplikovat.

Maminka si lehne na bok (nejlépe levý) a vyhrbí se do kočičího hřbetu. Anesteziolog vydezinfikuje kůži bederní oblasti zad a orouškuje ji. Pak místně znecitliví kůži a podkoží. Zavede opatrně speciální jehlu do epidurálního prostoru, tou provlékne tenkou hadičku (katétr) a začne aplikovat účinné látky. Asi třetina maminek si přeje epidurální analgezii. Tato metoda je výhodná zejména pro ženy s velmi silnými porodními bolestmi.

Překážkou k poskytnutí epidurální anestezie je porucha krevní srážlivosti maminky. Dále pak alergie na lokální anestetika, infekce v místě vpichu a nesouhlas rodičky. Porodnickými kontraindikacemi jsou krvácení během porodu a akutní tíseň plodu. Epidurál se nepoužívá v případě, že došlo k předčasnému odlučování placenty a při překotném porodu.

Epidurální analgezie je sice poměrně účinnou metodou tišení bolesti, přináší s sebou ale i možné komplikace. Podání epidurálu snižuje účinnost kontrakcí, což následně vede k nutnosti urychlení porodu. Tyto zásahy pak zvyšují riziko operativního ukončení porodu císařským řezem nebo kleštěmi. Podávání umělého oxytocinu, který zesiluje kontrakce, navíc blokuje vyplavování tohoto hormonu v jeho přirozené podobě. Přírodní oxytocin je přitom zodpovědný nejen za průběh porodních kontrakcí a později je důležitý i při kojení, ale je také takzvaným hormonem lásky. Uplatňuje se nejen u milování a zamilování se, ale i při navazování emočního pouta mezi maminkou a jejím miminkem.

Epidurál má na porod a rodičku následující účinky:

  • prodlužuje porod;
  • ztrojnásobuje riziko vážných trhlin hráze;
  • může zvýšit riziko císařského řezu až 2,5x;
  • zvyšuje pravděpodobnost užití umělého oxytocinu (pitocinu) 3x;
  • zčtyřnásobuje pravděpodobnost, že dítě bude ve finální fázi porodu v trvale zadním postavení (tváří nahoru), což snižuje šanci na spontánní vaginální porod;
  • snižuje šanci na spontánní vaginální porod;
  • zvyšuje pravděpodobnost komplikací u instrumentálního porodu – při klešťovém porodu u ženy s epidurálem musí lékař použít téměř 2x větší sílu než bez něho, to následně zvyšuje krátkodobá rizika vzniku podlitin, poranění obličeje, posunutí lebečních kostí a krevních sraženin v pokožce hlavy u dítěte a rovněž vznik epiziotomie a trhlin vagíny a hráze u matek;
  • zvyšuje riziko problémů s pánevním dnem (poruchy močových cest, anální a sexuální), které se zřídkakdy vyřeší spontánně;
  • léky podávané při porodu se dostávají do krve dítěte ve stejné nebo někdy dokonce vyšší hladině než ty, které jsou v matčině krvi. Imunitní systém novorozence je nezralý, takže trvá déle, než tyto léky eliminuje. Poločas rozpadu bupivacainu, běžně používaného u epidurální analgesie, je 2,7 hodiny u dospělého, ale téměř 8 hodin u novorozence.

Zdroj: Epidurál
Zveřejněno dne: 30.6.2016

Diskuze: Re: kolik zaplatím za vytržení zubu

Pokud je vytržení zubu nezbytné pro udržení nebo zlepšení vašeho zdravotního stavu, tak pak celý zákrok uhradí vaše zdravotní pojišťovna včetně anestezie (injekce proti bolesti).

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Kolik zaplatím za vytržení zubu
Odesláno dne: 5.9.2016 uživatelem Cempírek

Obřízka penisu

Průběh obřízky

Naprostá většina obřízek se v rozvojových zemích i jinde ve světě provádí bez anestézie, často i bez dezinfekce a jen pomocí primitivních nástrojů. Pouze v západních zemích a ve velkých městech se obřízka provádí v klinických podmínkách. Například v Turecku probíhá 85 % obřízek tradičně (v domácích podmínkách), 10 % provádí zdravotnicky vyškolená osoba a jen 5 % lékař.

Minimum (méně než 15 %) provedených obřízek se provádí v nemocnici. V takovém případě pacient před zákrokem absolvuje klasické předoperační vyšetření. Zákrok probíhá při anestezii, takže je takřka bezbolestný.

Celková anestezie

Výhody:

  • Pacient prospí celý zákrok, takže necítí vůbec žádnou bolest.

Nevýhody:

  • Časově náročnější – trvá delší dobu, než se z toho pacient vzpamatuje.
  • Po probrání se z narkózy je zpravidla pociťována nevolnost.
  • Není možné v den zákroku řídit.

Lokální anestezie

Lokální anestezie představuje aplikaci znecitlivující látky přímo do penisu několika injekčními vpichy.

Výhody:

  • Menší zátěž pro organismus než celková anestezie.
  • Je možné opustit nemocnici už za 30–60 minut po zákroku.
  • Je možné po zákroku řídit.

Nevýhody:

  • Někomu může být nepříjemné být při vědomí během operačního zákroku.
  • Samotná aplikace anestetika může být trochu bolestivá (tuto malou nepříjemnost lze řešit znecitlivující mastí před provedením vpichů).

Samotný zákrok trvá běžně 15–20 minut. Kůže je odstraněna buď skalpelem, nebo speciálními nůžkami. Rána je pak sešita několika stehy. Při obřízce lze přihlédnout k přání pacienta a odstranit více vnitřní nebo vnější předkožky. Úplná obřízka se oproti částečné vyznačuje rychlejším hojením a výrazně menším počtem pooperačních komplikací.

Zdroj: Obřízka penisu
Zveřejněno dne: 10.11.2013

Kondylomata

Kondylomata léčba

Léčba kondylomat se provádí na dermatologiích, a to zmražením (kryalizací) nebo laserem. Při léčbě laserem se jedná o snesení/odpaření pohlavně přenosných virových bradavic. Většinou stačí místní znecitlivění hodinu před zákrokem pomocí anestetického krému (200 Kč) bez nutnosti injekční anestezie. Zákrok je tak většinou nebolestivý. Do tří dnů se vytvoří v místě ošetření stroupky, které se do dvou týdnů od zákroku odloučí. Poté je vhodná kontrola, kdy lze na případné zbytky bradavic aplikovat mast Veregen k doléčení. Při ošetřování větších bradavic nelze vyloučit nutnost dalšího ošetření laserem, přičemž je cena ošetření úměrná velikosti projevů a rozsahu postižení. Další možností je použití cytostatika podofylinu. Podofylin je cytostatikum a při překročení doporučené koncentrace se stává velmi toxickým. Léčba je možná též spálením elektrokauterem nebo se provádí přímo chirurgické odstranění. V některých místech, kde jsou kondylomata malých rozměrů, lze použít rychlé vyškrábnutí ostrou chirurgickou lžičkou. Samoléčba není možná, není možné si zakoupit žádný volně prodejný lék na toto onemocnění. Po odstranění rozsáhlejších kondylomat zůstávají jizvy. Genitální bradavice se po odstranění mohou objevit znovu. Přírodní prostředky lze užívat jako prevenci k posílení imunity, například se doporučuje hlíva ústřičná.

U homeopatických přípravků není dokazována účinnost. Je nutná konzultace s lékařem-homeopatem. Při homeopatické léčbě jsou na virová kondylomata doporučovány následující přípravky: Nitricum acidum 9 CH, Cinnabaris 9 CH, Causticum 9 CH, Sabina 9 CH, Staphysagria 9 CH. Kromě nich se doporučuje ještě Thuya. Každé homeopatikum je vhodné na určitý typ kondylomat. Dávkování u všech je 1–2x denně 5 granulí. Granule se nepolykají, ale nechají se rozpustit čtvrt hodiny před jídlem nebo půl hodiny po jídle pod jazykem. Léčba je zdlouhavá. Cena jednoho balení (100 granulí) u těchto přípravků je kolem 60 Kč.

Zdroj: Kondylomata
Zveřejněno dne: 29.4.2015

Co dnes dostaneme u zubaře zdarma

Zdarma se u zubaže poskytuje:

00900 Komplexní vyšetření stomatologem při registraci pojištěnce.
00901 Opakované komplexní vyšetření a ošetření registrovaného pojištěnce – preventivní prohlídka.
00902 Péče o registrovaného pojištěnce nad 18 let věku.
00903 Vyžádané vyšetření odborníkem nebo specialistou.
00904 Stomatologické vyšetření registrovaného pojištěnce od 1 roku do 6 let v rámci preventivní péče.
00906 Stomatologické ošetření pojištěnce do 6 let nebo hendikepovaného pojištěnce.
00907 Stomatologické ošetření pojištěnce od 6 let do 15 let.
00908 Akutní ošetření a vyšetření neregistrovaného pojištěnce – v rámci pohotovostní služby.
00909 Klinické stomatologické vyšetření.
00910 Zhotovení intraorálního rentgenového snímku.
00911 Zhotovení extraorálního rentgenového snímku.
00912 Náplň slinné žlázy kontrastní látkou.
00913 Zhotovení ortopantomogramu.
00914 Vyhodnocení ortopantomogramu.
00915 Zhotovení telerentgenového snímku lbi.
00916 Anestezie na foramen mandibulae a infraorbitale.
00917 Anestezie infiltrační.
00920 Ošetření zubního kazu – stálý zub – fotokompozitní výplň.
00921 Ošetření zubního kazu – stálý zub.
00922 Ošetření zubního kazu – dočasný zub.
00923 Konzervativní léčba komplikací zubního kazu – stálý zub.
00924 Konzervativní léčba komplikací zubního kazu – dočasný zub.
00925 Konzervativní léčba komplikací zubního kazu II – stálý zub.
00931 Komplexní léčba chronických onemocnění parodontu.
00932 Léčba chronických onemocnění parodontu.
00933 Chirurgická léčba onemocnění parodontu malého rozsahu.
00934 Chirurgická léčba onemocnění parodontu velkého rozsahu.
00935 Subgingivální ošetření.
00936 Odebrání a zajištění přenosu transplantátu.
00937 Artikulace chrupu.
00938 Přechodné dlahy ke stabilizaci zubů s oslabeným parodontem.
00940 Komplexní vyšetření a návrh léčby onemocnění ústní sliznice.
00941 Kontrolní vyšetření a léčba onemocnění ústní sliznice.
00943 Měření galvanických proudů.
00945 Cílené vyšetření.
00946 Opakované komplexní vyšetření a ošetření registrovaného pojištěnce – preventivní prohlídka I.
00947 Péče o registrovaného pojištěnce nad 18 let věku I.
00949 Extrakce dočasného zubu.
00950 Extrakce stálého zubu.
00951 Chirurgie tvrdých tkání dutiny ústní malého rozsahu.
00952 Chirurgie tvrdých tkání dutiny ústní velkého rozsahu.
00953 Chirurgické ošetřování retence zubů.
00954 Konzervačně-chirurgická léčba komplikací zubního kazu.
00955 Chirurgie měkkých tkání dutiny ústní a jejího okolí malého rozsahu.
00956 Chirurgie měkkých tkání dutiny ústní a jejího okolí velkého rozsahu.
00957 Traumatologie tvrdých tkání dutiny ústní malého rozsahu.
00958 Traumatologie tvrdých tkání dutiny ústní velkého rozsahu.
00959 Intraorální incize.
00960 Zevní incize.
00961 Ošetření komplikací chirurgických výkonů v dutině ústní.
00962 Konzervativní léčba temporomandibulárních poruch (TMP).
00963 Injekce i. m., i.v., i. d., s. c.
00965 Čas stomatologa strávený dopravou za imobilním pojištěncem.
00966 Signální výkon – informace o vydání Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti nebo Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče).
00967 Signální výkon – informace o vydání Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo Rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování (péče).
00968 Stomatochirurgické ošetření neregistrovaného pojištěnce PZL – stomatochirurgem ve ZZ zařazeném do dohodnutého seznamu stomatochirurgických pracovišť.
00970 Sejmutí fixní náhrady – za každou pilířovou konstrukci.
00971 Provizorní ochranná korunka v ordinaci.
00973 Oprava nebo úprava snímatelné náhrady v ordinaci.
00974 Odevzdání stomatologického výrobku.
00981 Diagnostika ortodontických anomálií.
00982 Zahájení léčby ortodontických anomálií fixním ortodont. aparátem na jeden zubní oblouk.
00983 Kontrola léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu.
00984 Kontrola léčby ortodontických anomálií jinými postupy než s použitím fixního ortodontického aparátu.
00985 Ukončení léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu.
00986 Kontrola ve fázi retence nebo aktivní sledování ve fázi růstu a vývoje.
00987 Stanovení fáze růstu.
00988 Analýza telerentgenového snímku lbi.
00989 Analýza ortodontických modelů.
00990 Diagnostická přestavba ortodontického modelu.
00991 Nasazení prefabrikovaného intraorálního oblouku.
00992 Nasazení extraorálního tahu nebo obličejové masky.
00993 Navázání parciálního oblouku.
00994 Zahájení léčby ortodontických anomálií malým fixním ortodontickým aparátem na jeden zubní oblouk.

Zdroj: Co dnes dostaneme u zubaře zdarma
Zveřejněno dne: 2.8.2012

Umělé oplodnění a následný porod

Porod po umělém oplodnění

Když se řekne porod, tak většině z nás přijde na mysl klasický spontánní porod, případně císařský řez na porodním sále. Ale existují další druhy porodů. Porod může být ta nejpřirozenější událost, anebo taky může znamenat obavy či nejistotu. Většina žen v Česku při porodu spoléhá na lékaře, ale některé ženy by se naopak bez lékařů obešly, a raději preferují porod doma.
 

Porod - základní biologický pochod, starý jako lidstvo samo. Během jediné vteřiny proběhne na celém světě v průměru 4 krát. Na svět tak přichází asi 218 000 dětí denně. Okolnosti jejich startu do života se ale diametrálně liší. Úměrně úrovni medicíny.
 

Těsně před porodem se měří srdeční ozvy pomocí kardiotokografie. Využívají se nejmodernější ultrazvuky a léky. Ale zdaleka nejde jen o přístroje. Ačkoliv v ČR převládá lékařsky vedený porod, tak přesto přichází řada žen, které péči lékařů chtějí v co nejmenší míře.
 

Ambulantní porod, aneb odroď v nemocnici a jdi domu 

Ambulantní porod znamená, že žena porodí v porodnici, na porodním sále, Krátce po porodu, to může být 4, 8, nebo i 12 hodin, pokud je vše v pořádku a pokud porod probíhal dobře, může odejít domu. Hlavní podmínkou je to, že se jedná o normálně probíhající těhotenství, porod probíhá normálně, miminko se narodí zdravé a přisaje se k prsu. Ambulantní porod představuje alternativu pro určitou minoritní část pacientek. Nejrizikovější dobou porodu jsou první 2 hodiny po porodu, proto většina porodnic ve světě maminky po porodu 2 hodiny monitorují na porodním sále.
 

Chirurgické vyndání plodu 

Císařský řez je porodnická operace, během které je novorozenec vyňat z děložní dutiny chirurgickou sekcí. Vše probíhá při plné anestezii a matka zde neprožívá žádné porodní bolesti.
 

Plánovaný porod

Plánovaný porod se na první pohled příliš neodlišuje od tradičního porodu. Základní rozdíl spočívá v tom, že je rodičce uměle vyvolán. Matka, která má obavu z přenášení, nastoupí v den, který má ve své těhotenské průkazce označen jako termín porodu, do porodnice, kde jsou jí podány infuze a tak zvané provokačky. Do několika hodin poté porodí. Hlavní výhoda spočívá v tom, že se rodička nestresuje, když se v den termínu porodu nic neděje. A jak vypadá obrácená strana mince? Po těchto provokačkách rodičky mívají mnohem silnější bolesti, než je tomu v případě přirozeného porodu. Proto také v tomto případě lze využít možnosti epidurální anestezie. Látky urychlující příchod porodu se podávají i v případě, kdy rodičce odtéká nebo odtekla plodová voda, a nepřicházejí kontrakce. Tento druh porodu je obvyklou prevencí proti nežádoucím následkům přenášení. Jakmile žena přenáší déle než deset nebo dvanáct dní, je u ní porod uměle vyvolán.
 

Přirozený porod v nemocnici a porod doma 

Filosofie přirozeného porodu je založena na faktu, že rodit zdravé děti je posláním ženy, která se řídí svými instinkty. V případě přirozeného porodu hraje hlavní úlohu rodička, která určuje průběh porodu a volí si i polohu, která je pro ni nejvíce příjemná. Ošetřující lékař přistupuje k rodičce jako ke své klientce, neexistuje zde direktivní vztah mezi dominantním lékařem a submisivním pacientem. Neprovádí se holení rodidel ani klystýr, nepoužívají se žádné prostředky k urychlení porodu, nepodává se ani epidurální anestezie a neprovádí se ani nástřih hráze. Ihned po porodu je dítě vloženo do matčiny náruče, kterou již neopustí. Tento druh porodu nejčastěji probíhá v tzv. porodním boxu, anebo v prostředí s domáckou atmosférou. Nejpřirozenější variantou přirozeného porodu je porod doma. Pokud nenastanou žádné komplikace, jedná se o zdravou matku a zdravého novorozence, tak není co namítat. Kdo ale předem ví, že nenastanou žádné komplikace? Proto také u porodu doma by měl být přítomen lékař. Odpůrci odmítají porod doma právě z obavy o zdraví a život matky i novorozeněte.
 

Porod ve vodě

Porod do vody představuje další z možností přirozeného porodu. Jako jeho hlavní předností se uvádí rychlejší průběh, snížení bolesti rodičky a díky efektu teplé lázně přirozenější příchod dítěte na svět. Bohužel je zde znesnadněna možnost kontroly děložního hrdla rodičky, množstevních ztrát krve atd. Kromě toho tu hrozí riziko infekce. Z těchto komplikujících důvodů lze rodit do vody jen v některých porodnicích.

Zdroj: Umělé oplodnění a následný porod
Zveřejněno dne: 19.4.2012

Jak správně provést klystýr

Kolonoskopie a klystýr

Kolonoskopie je velmi přesná metoda vyšetření konečníku, tlustého a tenkého střeva. Do konečníku pacienta je zaváděn endoskop – optický přístroj určený k vyšetření dutých orgánů a tělních dutin. Prohlídka je prováděna za účelem zjištění zánětů, hemoroidů, polypů a nádorových onemocnění. Kolonoskopie je šetrné vyšetření, které není doprovázeno bolestmi, pouze nepříjemnými pocity, které se dají přirovnat k plynatosti. Při pronikání hlouběji do střeva totiž endoskop před sebou tlačí vzduch. Vyšetření však ve většině případů probíhá v částečné anestezii, čímž se práh bolestivosti snižuje (u citlivějších pacientů je možná i celková anestezie). Z tohoto důvodu by s sebou měl mít pacient doprovod a po zbytek dne se již nevěnovat činnostem vyžadujícím soustředění. Doba vyšetření se může pohybovat od patnácti minut až po jednu hodinu, celkové trvání kolonoskopie se liší. Během prohlídky lékař může provést biopsii, a to za předpokladu, že se ve střevě vyskytne nepatřičný objekt (například polyp), který je nutné poslat na histologii. Ani v tomto případě není třeba se zbytečně obávat, biopsie je také bezbolestná. Jestliže byly odebrány vzorky pro histologii, je možné, že lékař navrhne, aby pacient jeden den strávil v nemocnici pod odborným dohledem – pro případ, že by po zásahu začalo krvácení.

Aby mohla být střeva důkladně vyšetřena, je pochopitelně nutné jejich celkové vyprázdnění. Obecně však platí, že alespoň tři dny před výkonem byste měli držet přísnou dietu. Vyhněte se celozrnnému pečivu (nahraďte jej bílým), luštěninám, masu a všemu, co obsahuje vlákninu, tedy ovoci a zelenině. Z nápojů se nedoporučuje káva a mléko. Pokud je to možné, přejděte na kašovitou stravu (zejména dva dny před vyšetřením). Takzvaná laxativa (běžná projímadla) se začínají užívat odpoledne, nebo v předvečer vyšetření. Obyčejně se jedná o míchané nápoje, které v určitém časovém rozmezí musí pacient vypít. Jedním z nejužívanějších je Fortrans, který je zřejmě nejšetrnější a chuťově nejpřijatelnější. Jeho nevýhodou je, že se ho musí vypít větší množství – cca 3 litry za 5 hodin. Yal gel se používá k vyprázdnění pouze koncové části střeva (esovitý tračník a konečník). Pokud ale máte podstoupit kolposkopii, tedy vyšetření celého tlustého střeva, adekvátní příprava je možná pouze pitím roztoku. Pokud nejste schopni vypít celou dávku 4 litrů, prodlužte dobu lačnění před vyšetřením, i tak se ale snažte vypít co nejvíce vyprazdňovacího roztoku. Zkuste ho zapíjet tekutinami, které mají pro vás příjemnější chuť, a k tomu se snažte vypít co nejvíc dalších tekutin (minerálky, čaje). Jako novinka by měl být od letošního roku k dostání i preparát Picoprep, ale pojišťovna ho zatím nehradí. Je to 2 x 150 ml přípravného roztoku, také k tomu je ovšem potřeba vypít dostateční množství dalších tekutin. Tento preparát má samozřejmě i své kontraindikace a je na lékařský předpis, tak se o jeho eventuálním použití prosím poraďte se svým ošetřujícím lékařem.

Zdroj: Jak správně provést klystýr
Zveřejněno dne: 30.7.2014

Prestarium Neo

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Stabilní ischemická choroba srdeční:

Pokud dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce léčby perindoprilem, mělo by být provedeno pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním léčby.

Hypotenze:

Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je vzácná u pacientů s hypertenzí bez komplikací a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů se sníženým objemem například po diuretické léčbě, omezením příjmu solí potravou, dialýzou, průjmem nebo zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí. Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním s nebo bez přidruženého renálního selhání. To je pravděpodobnější u pacientů s vážnějším stupněm srdečního selhání, a tedy léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s hyponatrémií nebo funkčním poškozením ledvin. U těchto pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze by měla být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem. Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazná hypotenze mohla vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a může být nutná intravenózní infúze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Přechodná hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní tlak stoupl po zvýšení objemu. U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může při léčbě přípravkem Prestarium Neo dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze symptomatická, může být nutné snížení dávky nebo vysazení přípravku Prestarium Neo.

Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie:

Stejně jako i jiné inhibitory ACE by měl být přípravek Prestarium Neo podáván s opatrností pacientům se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí průtoku krve levou komorou, jako například aortální stenóza nebo hypertrofické kardiomyopatie.

Renální insuficience:

V případě renální insuficience (clearance kreatininu < 60 ml/min) by mělo být počáteční dávkování perindoprilu upraveno podle clearance kreatininu daného pacienta a poté podle pacientovy odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu součástí běžné lékařské praxe.

U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení léčby inhibitory ACE vést k dalšímu poškození renální funkce. V takových situací může být zaznamenáno obvykle reverzibilní akutní renální selhání. U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie solitární ledviny léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení urey v krvi a sérového kreatininu, které bylo obvykle reverzibilní po ukončení léčby. Toto je zvláště pravděpodobné u pacientů s renální insuficiencí. Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné hypotenze a renálního selhání. U těchto pacientů by měla být léčba zahájena pod pečlivým lékařským dohledem, malými dávkami s opatrným zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může přispět léčba diuretiky, diuretika by měla být vysazena a během prvních týdnů léčby přípravkem Prestarium Neo by měla být monitorována funkce ledvin.

U některých hypertoniků bez zjevného existujícího renovaskulárního onemocnění se může rozvinout zvýšení urey v krvi a sérového kreatininu, obvykle mírné a přechodné, zvláště pokud byl přípravek Prestarium Neo podáván současně s diuretikem. S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s existujícím poškozením ledvin. Může být nutné snížení dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo přípravku Prestarium Neo.

Hemodialyzovaní pacienti:

U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce propustných membrán a současně léčených inhibitorem ACE byly zaznamenány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů by mělo být zváženo použití jiných dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.

Transplantace ledvin:

Nejsou žádné zkušenosti s podáváním přípravku Prestarium Neo pacientům po nedávné transplantaci ledvin.

Hypersenzitivita/angioneurotický edém:

U pacientů léčených inhibitory ACE včetně přípravku Prestarium Neo byl vzácně pozorován angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu. Může se projevit kdykoli během léčby. V takovém případě musí být přípravek Prestarium Neo okamžitě vysazen a mělo by být zahájeno vhodné monitorování, které by mělo pokračovat do úplného vymizení symptomů. Pokud byl otok omezen na obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez léčby, ačkoli antihistaminika se projevila jako přínosná na zmírnění symptomů. Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžité zahájení akutní léčby. Ta by měla zahrnovat podání adrenalinu a/nebo zachování průchodnosti dýchacích cest. Pacient by měl zůstat pod pečlivým lékařským dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko angioedému při užívání inhibitorů ACE. U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně zaznamenán intestinální angioedém. U těchto pacientů se vyskytla bolest břicha (s nevolností a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých případech nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální. Angioedém byl diagnostikován postupy jako CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém by měl být součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolesti břicha.

Anafylaktická reakce během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL):

U pacientů užívajících inhibitory ACE se během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL) pomocí sulfátu dextranu vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktické reakce. Těmto reakcím lze předejít dočasným vysazením léčby inhibitory ACE před každou aferézou.

Anafylaktické reakce během desenzibilizace:

U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizační léčby (například jedem blanokřídlých) se projevily anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů bylo těmto reakcím zamezeno dočasným vysazením inhibitorů ACE, ale po náhodném opětovném vystavení se znovu objevily.

Hepatální selhání:

Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a progredujícím až v náhlou hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není znám. Pacienti užívající inhibitory ACE, u nichž se rozvine žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, by měli ukončit léčbu inhibitorem ACE a zůstat pod vhodným lékařským dohledem.

Neutropenie/Agranulocytóza/Trombocytopenie/Anémie:

Neutropenie/Agranulocytóza/Trombocytopenie/Anémie byly zaznamenány u pacientů užívajících inhibitory ACE. U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie vyskytuje vzácně. Perindopril by měl být používán s extrémní opatrností u pacientů s kolagenovým vaskulárním onemocněním, u pacientů užívajících imunosupresivní léčbu, léčbu alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při existujícím poškození funkce ledvin. U některých pacientů se rozvinuly závažné infekce, které v několika málo případech neodpovídaly na intenzivní antibiotickou léčbu. Pokud je u těchto pacientů použit perindopril, doporučuje se periodické monitorování počtu leukocytů a pacienti by měli být poučeni, aby hlásili jakékoli známky infekce (například bolest v krku, horečka).

Lidská rasa:

Inhibitory ACE způsobují vyšší procento angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami. Stejně jako jiné inhibitory ACE i perindopril může být méně účinný na snížení krevního tlaku u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami, možná z důvodu vyšší prevalence stavů nízké hladiny reninu v populaci černošských hypertoniků.

Kašel:

Při používání inhibitorů ACE byl zaznamenán kašel. Tento kašel je obvykle neproduktivní, trvalý a ustupuje po ukončení léčby. Kašel vyvolaný inhibitorem ACE by měl být zavzat do úvahy jako součást diferenciální diagnostiky kašle.

Operace/anestézie:

U pacientů podstupujících závažný chirurgický zákrok nebo během anestézie látkami vyvolávajícími hypotenzi může Prestarium Neo blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolnění reninu. Léčba by měla být vysazena jeden den před zákrokem. Pokud se vyskytne hypotenze a je-li považována za důsledek tohoto mechanismu, je možná korekce zvýšením cirkulujícího objemu.

Hyperkalémie:

Zvýšení hladiny draslíku v séru bylo pozorováno u některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Mezi rizikové faktory rozvoje hyperkalémie patří renální insuficience, zhoršení renální funkce, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené příhody, zejména dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza a souběžné užívání kalium-šetřících diuretik (například spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňky draslíku nebo doplňky solí obsahující draslík; nebo pacienti užívající jiné léky související se zvýšením draslíku v séru (například heparin). Užívání doplňků draslíku, kalium-šetřících diuretik nebo doplňků solí obsahující draslík, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést k signifikantnímu zvýšení sérové hladiny draslíku. Hyperkalémie může vyvolat závažné a někdy fatální arytmie. Pokud je souběžné užívání těchto látek považováno za nutné, doporučuje se opatrnost a pravidelné monitorování draslíku v séru.

Diabetici:

U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulínem musí být během prvního měsíce léčby inhibitory ACE pečlivě monitorována glykémie.

Lithium:

Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje.

Kalium-šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo doplňky solí obsahující draslík:

Kombinace perindoprilu a kalium-šetřících diuretik, doplňků draslíku nebo doplňků solí obsahujících draslík se obecně nedoporučuje.

Těhotenství:

Léčba perindoprilem by neměla být zahájena během těhotenství. Není-li pokračování léčby perindoprilem považováno za nezbytné, měly by pacientky plánující těhotenství změnit léčbu na alternativní antihypertenzní léčbu, která má zajištěný bezpečnostní profil pro užívání v těhotenství. Pokud je diagnostikováno těhotenství, léčba perindoprilem musí být okamžitě zastavena a musí být zahájena vhodná alternativní léčba.

Pomocné látky:

Vzhledem k přítomnosti laktózy by pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, glukózogalaktózovým malabsorpčním syndromem, nebo s Lappovou deficiencí laktázy neměli užívat tento léčivý přípravek.


Zdroj: Prestarium Neo
Zveřejněno dne: 8.12.2012

Lék Xarelto

Příbalový leták léku Xarelto

Složení a léková forma:

Jedna potahovaná tableta obsahuje rivaroxabanum 20 mg nebo 15 mg.

Indikace:

Prevence cévní mozkové příhody (CMP) a systémové embolizace u dospělých pacientů s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více rizikovými faktory, jako jsou městnavé srdeční selhání, hypertenze, věk ≥ 75 let, diabetes mellitus, anamnéza CMP nebo tranzitorní ischemická ataka. Léčba hluboké žilní trombózy (HŽT) a plicní embolie (PE) a prevence recidivující hluboké žilní trombózy a plicní embolie u dospělých.

Dávkování a způsob podání:

Tablety se mají užívat s jídlem. Pacientům, kteří nejsou schopni polykat celé tablety, může být tableta přípravku Xarelto těsně před užitím rozdrcena a smíchána s vodou nebo s jablečným pyré a poté podána perorálně. Po podání rozdrcené potahované tablety Xarelto 15 mg nebo 20 mg musí být dávka okamžitě následována jídlem. Rozdrcená tableta přípravku Xarelto může být také podána gastrickou sondou poté, co je potvrzeno správné umístění sondy v žaludku. Rozdrcená tableta by měla být podána žaludeční sondou v malém množství vody a sonda by poté měla být propláchnuta vodou. Po podání rozdrcené potahované tablety Xarelto 15 mg nebo 20 mg musí být dávka okamžitě následována enterální výživou.

Prevence cévní mozkové příhody a systémové embolizace (SPAF):

Doporučuje se 20 mg jednou denně.

Léčba hluboké žilní trombózy a plicní embolie:

První tři týdny se podává 15 mg dvakrát denně a dále 20 mg jednou denně. Krátkodobá léčba (nejméně 3 měsíce) je indikována při přechodných rizikových faktorech a dlouhodobá léčba při trvalých rizikových faktorech nebo idiopatické HŽT nebo PE. Délka léčby je individuální po zvážení přínosu léčby a rizika krvácení. S podáváním nad 12 měsíců jsou zkušenosti omezené. Podávání přípravku Xarelto dětem do 18 let se nedoporučuje.

Vynechání dávky:

Při vynechání dávky při podávání 15 mg dvakrát denně by měl pacient užít dávku co nejdříve, aby byla zajištěna denní dávka 30 mg denně. Při vynechání dávky při podávání jednou denně by dávka neměla být tentýž den zdvojnásobena, vynechaná dávka by měla být užita co nejdříve a dále se pokračuje jednou denně.

Převod z VKA na přípravek Xarelto:

Léčba VKA má být ukončena. Xarelto má být podáno, pokud je INR ≤ 3,0 (SPAF), nebo INR ≤ 2,5 (léčba HŽT, PE a pro prevenci recidivy HŽT a PE). INR nelze použít na monitoraci léčby přípravkem Xarelto.

Převod z přípravku Xarelto na VKA:

Xarelto zvyšuje INR. Existuje možnost neadekvátní antikoagulace. Xarelto i VKA se podávají současně až do hladiny INR ≥ 2,0, odběr INR se ale musí provádět nejdříve za 24 hodin po poslední dávce přípravku Xarelto.

Převod z parenterálních antikoagulancií na Xarelto:

První dávka se podává 0 až 2 hodiny před dalším plánovaným podáním parenterálního přípravku nebo při vysazení kontinuálně podávaného antikoagulancia.

Převod z přípravku Xarelto na parenterální antikoagulancia:

První dávka parenterálního antikoagulancia se podává v době, kdy by měla být užita další dávka Xarelto.

Speciální populace:

Ledvinová nedostatečnost: Při clearanci kreatininu 15–29 ml/min se doporučuje opatrnost. Použití se nedoporučuje u pacientů s clearancí kreatininu nižší než 15 ml/min.

SPAF: Při clearanci kreatininu 50–80 ml/min se dávka neupravuje. Je-li clearance kreatininu 15–49 ml/min, dávka se snižuje na 15 mg jednou denně.

Léčba hluboké žilní trombózy a plicní embolie:

Úvodní ani následná dávka se neupravuje (15 mg 2x denně po 3 týdny a potom 20 mg jednou denně). Při clearanci kreatininu 15–49 ml/min se snižuje dávka z 20 mg jednou denně na 15 mg jednou denně. Je třeba zvážit, zda u pacienta riziko krvácení nepřeváží riziko vzniku recidivující HŽT a PE. Doporučení pro použití dávky 15 mg je založeno na farmakokinetickém modelu a nebylo v těchto klinických podmínkách studováno.

Pacienti podstupující kardioverzi:

Léčba přípravkem Xarelto může být zahájena nebo v ní lze pokračovat u pacientů, jejichž stav vyžaduje provedení kardioverze.

Kontraindikace:

Hypersenzitivita na léčivou nebo pomocnou látku. Klinicky významné aktivní krvácení. Léze nebo stavy s významným rizikem závažného krvácení, jako jsou současné nebo nedávno prodělané ulcerace gastrointestinálního traktu, přítomnost maligních nádorů s vysokým rizikem krvácení, nedávno prodělané poranění mozku nebo míchy, operace mozku, míchy nebo oka v nedávné době, intrakraniální krvácení v nedávné době, jícnové varixy nebo podezření na ně, arteriovenózní malformace, cévní aneurysma nebo významné cévní abnormality v míše nebo mozku. Souběžná léčba jiným antikoagulačním přípravkem, například nefrakcionovaným heparinem (UFH), nízkomolekulárními hepariny (enoxaparin, dalteparin a další), heparinovými deriváty (fondaparinux a další), orálními antikoagulancii (warfarin, apixaban, dabigatran a další), se nedoporučuje s výjimkou situace, kdy je pacient převáděn z jiné léčby na léčbu rivaroxabanem, nebo naopak nebo když je podáván UFH v dávkách nezbytných pro udržení průchodnosti centrálního žilního nebo arteriálního katetru. Jaterní onemocnění spojené s koagulopatií a klinicky relevantním rizikem krvácení včetně cirhotiků stupně Child Pugh B a C.

Fertilita, těhotenství a kojení:

Přípravek je kontraindikován během těhotenství a kojení. Účinky na fertilitu nejsou známy.

Zvláštní upozornění a opatření:

Pacienti, kteří při léčbě trpí závratěmi či prodělali synkopu, by neměli řídit a obsluhovat stroje. Častěji bylo pozorováno slizniční krvácení a anémie. Doporučuje se sledování a eventuálně vyšetření hemoglobinu/hematokritu, zvláště u rizikových skupin pacientů.

Podávání s opatrností:

Pacienti s renální insuficiencí, zvláště při současném podávání silných inhibitorů CYP 3A4 (klaritromycin, erythromycin). Účinek erythromycinu je aditivní k renálnímu poškození. Použití se nedoporučuje u pacientů s clearancí kreatininu nižší než 15 ml/min. Podávání s opatrností při současném podávání přípravků ovlivňujících krevní srážlivost (například nesteroidní antirevmatika, kyselina acetylsalicylová, antiagregancia). Při riziku vředové choroby gastroduodena lze zvážit profylaktickou léčbu.

Podávání se nedoporučuje:

Krvácivé poruchy, léčbou neupravená těžká arteriální hypertenze, gastrointestinální onemocnění bez aktivní ulcerace, které může potenciálně vést ke krvácivým komplikacím (například zánětlivé střevní onemocnění, ezofagitida, gastritida a gastroezofageální refluxní choroba), cévní retinopatie, bronchiektázie nebo plicní krvácení v anamnéze, pacienti s chlopenními náhradami, při intoleranci nebo malabsorpci glukózy a galaktózy, při podávání azolových antimykotik nebo inhibitorů proteáz HIV, pacientům léčeným dronedaronem.

Invazivní procedura a chirurgický výkon:

Xarelto se vysazuje nejméně 24 hodin předem, lze použít kalibrovanou kvantitativní analýzu anti-faktoru Xa. Pokud není výkon možné odložit, musí se zvážit zvýšené riziko krvácení. Léčba má být znovu zahájena, pokud to situace umožní a je nastolena hemostáza.

Hemodynamicky nestabilní pacienti s plicní embolií nebo pacienti, kteří vyžadují trombolýzu nebo plicní embolektomii:

Přípravek Xarelto se nedoporučuje používat jako alternativní léčba k nefrakcionovanému heparinu u pacientů s plicní embolií, kteří jsou hemodynamicky nestabilní nebo kteří mohou podstoupit trombolýzu nebo plicní embolektomii, protože bezpečnost a účinnost přípravku Xarelto nebyla pro tyto klinické situace stanovena.

Spinální/epidurální anestezie nebo punkce:

S použitím rivaroxabanu v těchto situacích nejsou klinické zkušenosti. Odstranění epidurálního katetru by mělo být na základě farmakokinetických vlastností nejméně za dobu představující 2x poločas, to je nejméně 18 hodin u mladých pacientů a 26 hodin u starších pacientů po posledním podání rivaroxabanu. Další dávka rivaroxabanu se nepodává dříve než 6 hodin po vyjmutí katetru.

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce:

Současné podání se silnými inhibitory CYP3A4 a současně P-gp (například azolová antimykotika a inhibitory proteáz HIV) se nedoporučuje. Je potřeba se vyhnout současnému podávání silných induktorů CYP 3A4 (například rifampicin), pokud není pacient pozorně sledován kvůli známkám a příznakům trombózy. Opatrnost je nutná při podání jiných přípravků ovlivňujících krevní srážlivost.

Nežádoucí účinky:

Časté: anémie, závratě, bolesti hlavy, oční krvácení včetně spojivkového, hypotenze, hematomy, epistaxe, hemoptýza, krvácení z dásní, krvácení z gastrointestinálního traktu, bolesti břicha, dyspepsie, nauzea, zvracení, zácpa, průjem, pruritus, vyrážka, ekchymóza, kožní a podkožní krvácení, bolest v končetinách, urogenitální krvácení, poškození ledvin, horečka, periferní edém, slabost, zvýšená hladina transamináz, pooperační krvácení, kontuze, sekrece z ran.

Méně časté: trombocytémie, alergická reakce, alergická dermatitida, cerebrální a intrakraniální krvácení, synkopa, tachykardie, sucho v ústech, abnormity jaterní funkce, kopřivka, hemartróza, pocit indispozice, zvýšená hladina bilirubinu, ALP, LDH, lipázy, amylázy, GMT.

Vzácné: žloutenka, krvácení do svalů, lokalizovaný edém, zvýšení konjugovaného bilirubinu, cévní pseudoaneurysma.

Není známo: kompartment syndrom, akutní renální selhání sekundárně po krvácení.

V postmarketingovém sledování byly hlášeny následující nežádoucí účinky: angioedém, alergický edém, poruchy jater a žlučových cest, trombocytopenie.

Držitel rozhodnutí o registraci: Bayer Pharma AG, 13342 Berlín, Německo.

Výdej přípravku je vázán na lékařský předpis. Přípravek Xarelto 20 mg potahované tablety a Xarelto 15 mg potahované tablety je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění ve všech schválených indikacích s výjimkou léčby plicní embolie. Souhrn údajů o přípravku i s informacemi, jak hlásit nežádoucí účinky, naleznete na www.bayer.cz nebo obdržíte na adrese BAYER s.r.o., Siemensova 2717/4, 155 00 Praha 5, Česká republika.

Zdroj: Lék Xarelto
Zveřejněno dne: 20.2.2017

Lék Tonarssa tablety

Zvláštní upozornění a opatření pro použití léku Tonarssa

Veškerá upozornění týkající se každé jednotlivé složky, jak se uvádějí níže, by měla rovněž platit pro pevnou kombinaci přípravku Tonarssa.

V souvislosti s perindoprilem

Hypersenzitivita / angioedém:

Angioedém obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, hlasivkové štěrbiny a/nebo hrtanu byl vzácně hlášen u pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu. Může nastat kdykoli během léčby. V takových případech je třeba podávání přípravku Tonarssa ihned přerušit a zahájit příslušné monitorování do úplného odeznění příznaků. V případech, ve kterých se otok omezil na obličej a rty, by tento stav měl obecně ustoupit bez léčby, i když antihistaminika pomohla zmírnit příznaky.

Angioedém související s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je pravděpodobnost, že postižení jazyka, hlasivkové štěrbiny nebo hrtanu způsobí obstrukci dýchacích cest, je třeba ihned zavést naléhavou léčbu. Ta může zahrnovat podání adrenalinu a/nebo udržování průchodných dýchacích cest.

Pacient by měl být pod bezprostředním lékařským dohledem do dosažení úplného a trvalého ústupu symptomů. Pacienti s anamnézou angioedému bez souvislosti s léčbou inhibitory ACE mohou mít při podávání některého inhibitoru ACE zvýšené riziko angioedému.

U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. Tito pacienti vykazovali bolest břicha (s nevolností či zvracením nebo bez nich); v některých případech nedošlo k předchozímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esteráz byly normální. Angioedém byl prokázán diagnostickými postupy včetně CT, ultrazvuku břicha nebo při chirurgickém zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE.

Intestinální angioedém by měl být zahrnut do diferenciální diagnostiky u pacientů užívajících inhibitory ACE a vykazujících bolest břicha.

Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL):

Pacienti užívající inhibitory ACE během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) dextran- sulfátem utrpěli vzácně anafylaktoidní reakce ohrožující život. Těmto reakcím se předešlo dočasným vysazením terapie inhibitorem ACE před každou aferézou.

Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace:

U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizace (například jedem blanokřídlých) byl zaznamenaný výskyt anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů se těmto reakcím předešlo dočasným vysazením inhibitorů ACE, avšak znovu se objevily při opakované expozici alergenu z neopatrnosti.

Hemodialyzovaní pacienti:

Anafylaktoidní reakce byly hlášeny u pacientů dialyzovaných za použití membrán s vysokým průtokem (například AN 69 ®) a současně léčených ACE inhibitory. U těchto pacientů je třeba užít jiný typ dialyzační membrány nebo jiné skupiny antihypertenzních látek.

Neutropenie/Agranulocytóza/Trombocytopenie/Anémie:

Neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anémie byly hlášeny u pacientů užívajících inhibitory ACE. U pacientů s normální renální funkcí a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie vyskytuje vzácně. Perindopril by se měl užívat s mimořádnou opatrností u pacientů s kolagenovou vaskulární chorobou, u osob léčených imunosupresivy, alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto komplikujících faktorů, zvláště při již existující zhoršené funkci ledvin. U některých z těchto pacientů se vyvinuly závažné infekce, které v malém množství případů nereagovaly na intenzivní terapii antibiotiky. Pokud je perindopril podávaný takovýmto pacientům, doporučuje se periodické sledování bílých krvinek a pacienti by měli být poučeni o nutnosti hlásit každou známku infekce.

Těhotenství:

Podávání ACE inhibitorů by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu.

Hypotenze:

Inhibitory ACE mohou způsobit pokles krevního tlaku. U nekomplikovaných hypertenzních pacientů byla symptomatická hypotenze pozorována vzácně a její výskyt je pravděpodobnější u pacientů s poklesem objemu tělních tekutin, například vlivem diuretické terapie, dietním omezením soli, dialýzou, průjmem nebo zvracením, nebo u pacientů, kteří trpí závažnou renin-dependentní hypertenzí. U pacientů s vysokým rizikem symptomatické hypotenze je třeba během léčby přípravkem Tonarssa pečlivě sledovat krevní tlak, renální funkci a draslík v krevním séru. Podobné úvahy platí pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárními chorobami, u kterých by mohl nadměrný pokles krevního tlaku způsobit infarkt myokardu nebo cerebrovaskulární poškození.

Pokud dojde k hypotenzi, měl by být pacient umístěn do polohy vleže na zádech, a je-li třeba, měl by dostat intravenózní infuzi roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %). Náhlá hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podání dalších dávek, které mohou pacienti obvykle užívat bez obtíží, jakmile jim po doplnění objemu stoupne krevní tlak.

Nemoci srdečních chlopní / hypertrofická kardiomyopatie:

Podobně jako u jiných inhibitorů ACE, měl by se perindopril podávat s opatrností u pacientů se stenózou mitrální chlopně a obstrukcí v oblasti výtokového traktu levé komory, jako je tomu v případech aortální stenózy nebo hypertrofické kardiomyopatie.

Poškození ledvin:

V případě poškození ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) se doporučuje individuální titrace dávek s jednotlivými složkami. U pacientů s renálním poškozením je rutinní sledování draslíku a kreatininu součástí normální lékařské praxe.

U některých pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií nebo stenózou arterie solitární ledviny, kteří byli léčeni inhibitory ACE, byl pozorován vzestup sérových koncentrací urey a kreatininu, které byly obvykle při přerušení terapie reverzibilní. Jejich výskyt je zvláště pravděpodobný u pacientů s renální insuficiencí. Pokud byla u pacienta současně zjištěná renovaskulární hypertenze, je riziko závažné hypotenze a renální insuficience zvýšené. U některých hypertoniků bez zjevného preexistujícího renovaskulárního onemocnění byly pozorovány vzestupy sérových koncentrací urey a kreatininu, obvykle mírného stupně a přechodné, zejména pokud užívali perindopril současně s některým diuretikem. K uvedeným laboratorním změnám dochází s větší pravděpodobností u pacientů s již existujícím poškozením ledvin.

Selhání jater:

Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem počínajícím cholestatickou žloutenkou a progredujícím až v náhlou hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není znám. Pacienti užívající inhibitory ACE, u nichž se rozvine žloutenka nebo výrazné zvýšení jaterních enzymů, by měli ukončit léčbu inhibitorem ACE a zůstat pod vhodným lékařským dohledem.

Etnické rozdíly:

Inhibitory ACE způsobují vyšší výskyt angioedému u pacientů s černou barvou pleti než u jiných pacientů. Stejně, jako u jiných inhibitorů ACE, může být i perindopril méně účinný při snižování krevního tlaku u černých osob než u jiných, pravděpodobně vzhledem k vyšší prevalenci stavů s nízkým reninem u populace černých hypertoniků.

Kašel:

Při užívání inhibitorů ACE byl hlášen kašel. Tento kašel je obvykle neproduktivní, přetrvávající a ustupuje po přerušení léčby. Kašel vyvolaný ACE inhibitorem je třeba považovat za součást diferenciální diagnózy kašle.

Chirurgie/anestezie:

U pacientů, kteří se podrobují velkému chirurgickému zákroku nebo znecitlivění prostředky, které způsobují hypotenzi, může perindopril/amlodipin blokovat tvorbu angiotensinu II sekundárně po kompenzačním uvolnění reninu. Léčbu je třeba přerušit jeden den před tímto chirurgickým zákrokem. Pokud dojde k vývoji hypotenze a uvažuje se, že je způsobená tímto mechanismem, může se upravit doplněním objemu.

Hyperkalemie:

U některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu byly pozorovány vzestupy sérových koncentrací draslíku. Rizikovými faktory pro rozvoj hyperkalemie jsou renální insuficience, zhoršené renální funkce, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené patologické stavy (zejména dehydratace), akutní srdeční nedostatečnost, metabolická acidóza a současné užívání diuretik šetřících draslík (například spironolaktonu, eplerenonu, triamterenu nebo amiloridu), draslíkových doplňků nebo náhrad soli s obsahem draslíku; nebo užívání jiných léčivých přípravků, které mohou způsobovat vzestup sérových koncentrací draslíku (například heparin). Užívání draslíkových doplňků, diuretik šetřících draslík nebo náhrad solí s obsahem draslíku, zejména u pacientů s poškozenou renální funkcí, může vést k významnému vzestupu draslíku v krevním séru. Hyperkalemie může způsobit závažné a někdy fatální arytmie. Pokud se podávání perindoprilu za kteréhokoli z výše zmíněných situací považuje za nutné, měl by být podávaný s opatrností a za pravidelné monitorace sérových koncentrací draslíku.

Diabetici:

U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo insulinem je třeba pečlivě kontrolovat glykemii v prvním měsíci léčby některým inhibitorem ACE.


V souvislosti s amlodipinem:

Pacienti se zhoršenou jaterní funkcí:

Stejně, jako je tomu u všech blokátorů kalciových kanálů, plasmatický poločas amlodipinu se u pacientů se zhoršenou funkcí jater prodlužuje. Proto by měl být amlodipin u těchto pacientů podávaný s opatrností a za pravidelné monitorace jaterních enzymů.

Pacienti se srdečním selháním:

Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni amlodipinem se zvýšenou opatrností. Při dlouhodobé placebem kontrolované studii s amlodipinem u pacientů se srdečním selháním třídy NYHA III a IV, bylo srdeční selhání neischemické etiologie spojeno se zvýšeným výskytem plicního edému, i když nebyl významný rozdíl ve výskytu zhoršení srdečního selhání ve srovnání s placebem.


V souvislosti s přípravkem Tonarssa

Interakce

Současné užívání přípravku Tonarssa s lithiem, diuretiky šetřícími draslík nebo doplňky draslíku nebo dantrolenem se nedoporučuje.


Tonarssa a interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Souvislosti s perindoprilem

Současné užívání se nedoporučuje:

Kalium šetřící diuretika, draslíkové doplňky nebo náhrady soli s obsahem draslíku: ACE inhibitory oslabují ztrátu draslíku vyvolanou diuretikem. Diuretika šetřící draslík, například spirololakton, triamteren nebo amilorid, doplňky nebo náhrady soli s obsahem draslíku mohou vést k významným vzestupům draslíku v krevním séru a proto se nedoporučují. Pokud je současné užívání indikováno pro dokumentovanou hypokalemii, mělo by se provádět opatrně a za pravidelné monitorace sérových koncentrací draslíku.

Lithium: Při současném užívání inhibitorů ACE byly hlášeny reverzibilní vzestupy koncentrací lithia v krevním séru a toxicity (závažná neurotoxicita). Kombinace perindoprilu s lithiem se nedoporučuje. Pokud je tato kombinace nezbytná, doporučuje se pravidelná monitorace sérových koncentrací lithia.

Estramustin: Riziko zvýšených nežádoucích účinků, jako je angioneurotický edém (angioedém).


Současné užívání, které vyžaduje zvláštní opatrnost:

Nesteroidní antiflogistika (NSAID) včetně aspirinu ≥ 3 g/d: Podávání nesteroidních antiflogistik může způsobovat zvýšené riziko zhoršení renální funkce včetně možného akutního renálního selhání a vzestupu draslíku v krevním séru, zejména u pacientů, u kterých již byla renální funkce zhoršená. Tato kombinace by se měla podávat s opatrností, zejména u starších osob. Pacienti by měli být adekvátně hydratováni a je třeba pravidelně monitorovat renální funkce při zahajování léčby, ale i v delším časovém horizontu při pokračování v léčbě.

Antidiabetika (insulin, hypoglykemizující sulfonamidy):

Užívání inhibitorů ACE může zvyšovat hypoglykemický účinek antidiabetik u diabetiků léčených insulinem nebo hypoglykemizujícími sulfonamidy. Nástup hypoglykemických epizod je velmi vzácný (pravděpodobné je zvýšení glukosové tolerance s výsledným snížením požadavků na insulin).

Současné užívání, které je třeba uvážit:

Diuretika: Pacienti, kteří užívají diuretika, zejména ti, u kterých je snížený objem tekutin nebo množství soli, mohou zaznamenat nadměrné snížení krevního tlaku po zahájení terapie kterýmkoli inhibitorem ACE, včetně perindoprilu. Možnost hypotenzních účinků lze omezit přerušením podávání diuretika, zvýšením objemu tekutin nebo dodávkou soli před zahájením léčby s nízkými a progresivními dávkami perindoprilu.

Sympatomimetika: Sympatomimetika mohou snižovat antihypertenzní účinky inhibitorů ACE.

Zlato: U pacientů léčených injekčními přípravky zlata (natrium-aurothiomalát) současně s terapií inhibitory ACE včetně perindoprilu byly vzácně hlášeny nitritoidní reakce (symptomy zahrnující zrudnutí tváře, nevolnost, zvracení a hypotenzi).

V souvislosti s amlodipinem

Současné užívání, které se nedoporučuje:

Dantrolen (infuze): U zvířat byly pozorovány letální ventrikulární fibrilace po nitrožilním podání verapamilu a dantrolenu. Na základě extrapolace je proto třeba se vyhnout kombinaci amlodipinu a dantrolenu.

Současné užívání, které vyžaduje zvláštní opatrnost:

Inhibitory CYP3A4: Při současném užívání inhibitoru CYP3A4 erytromycinu u mladých pacientů a diltiazemu u starších pacientů klesají plazmatické koncentrace amlodipinu o 22 % respektive 50 %. Klinická relevance tohoto nálezu je však nejasná. Nelze ale vyloučit, že silné inhibitory CYP3A4 (tj. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir) mohou zvyšovat plazmatické koncentrace amlodipinu vyšší měrou než diltiazem. Amlodipin by se měl při současném užívání s CYP3A4 inhibitory užívat s opatrností. Nebyly však hlášeny žádné nežádoucí účinky, které by bylo možno přisoudit této interakci. Induktory CYP3A4: Neexistují žádné dostupné údaje ohledně účinku induktorů CYP3A4 na amlodipin. Současné užívání induktorů CYP3A4 (to je rifampicin nebo čerstvá třezalková nať) může způsobit snížení amlodipinu v krevní plazmě. Při současném podávání s induktory CYP3A4 by se měl amlodipin podávat s opatrností.

Klinické studie interakcí prokázaly, že grapefruitová šťáva, cimetidin, aluminium/magnesium (antacidum) a sildenafil neovlivňují farmakokinetiku amlodipinu.


Kombinace léčivých přípravků, které je potřeba předem důkladně zvážit:

Beta-blokátory užívané při srdečním selhání (bisoprolol, karvedilol, metoprolol): Současné podávání s přípravkem Tonarssa může zvýšit riziko hypotenze, srdeční slabosti u pacientů se srdečním selháním, latentní či nekontrolované (přidání negativního inotropního efektu). Dále může beta-blokátor minimalizovat sympatický reflex v případě nadměrné hemodynamické odezvy.


Ostatní kombinace:

Jako monoterapie byl amlodipin bezpečně podáván s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory, inhibitory ACE, dlouhodobě působícími nitráty, sublingválním nitroglycerinem, digoxinem, warfarinem, atorvastatinem, sildenafilem, antacidy (suspenze algeldrátu, hydroxid hořečnatý, simetikon), cimetidinem, nesteroidními antiflogistiky, antibiotiky nebo perorálními antidiabetiky.


Specifické studie prováděné s některými léčivými přípravky, které neprokázaly žádné významné ovlivnění amlodipinu:

  • Současné podávání amlodipinu s cimetidinem nepozměňovalo farmakokinetiku amlodipinu.
  • Při použití sildenafilu a amlodipinu v kombinaci vykazoval každý z nich nezávisle svůj vlastní hypotenzní účinek.
  • Současné podávání 240 ml grapefruitové šťávy s jednotlivou perorální dávkou 10 mg amlodipinu u 20 zdravých dobrovolníků nemělo žádný významný účinek na farmakokinetiku amlodipinu.

Další specifické studie prováděné s některými léčivými přípravky, které prokázaly, že amlodipin nemá žádný vliv na jejich farmakokinetické parametry:

  • Atorvastatin: současné užívání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg atorvastatinu nevedlo k žádné významné změně parametrů farmakokinetiky atorvastatinu v ustáleném stavu.
  • Digoxin: současné podávání amlodipinu s digoxinem nevedlo k signifikantním změnám sérové koncetrace digoxinu ani renální clearance digoxinu u normálních dobrovolníků.
  • Warfarin: u zdravých mužů, dobrovolníků, současné podávání amlodipinu nepozměňovalo významně terapeutický účinek warfarinu na protrombinový čas. Současné podávání amlodipinu s warfarinem neměnilo ani vliv warfarinu na protrombinový čas.
  • Cyklosporin: farmakokinetické studie s cyklosporinem ukázaly, že amlodipin nepozměňuje významně farmakokinetiku cyklosporinu.

Současné užívání vyžadující zvláštní opatrnost:

Baklofen: Potenciace antihypertenzního účinku. Je třeba sledovat krevní tlak a renální funkci a v případě nutnosti přizpůsobit dávku antihypertenzního léčivého přípravku.

Kombinace léčivých přípravků, které je potřeba předem důkladně zvážit:

  • Antihypertenziva (jako jsou beta-blokátory) a vasodilatační léčiva: současné užívání těchto přípravků může zvyšovat hypotenzní účinky perindoprilu a amlodipinu.
  • Současné užívání s nitroglycerinem a ostatními nitráty či jinými vasodilatačními léčivy může dále snižovat krevní tlak a proto je nutné tuto kombinaci zvažovat se zvýšenou opatrností.
  • Kortikosteroidy, tetrakosaktid: snížení antihypertenzního účinku (retence soli a vody vlivem kortikosteroidů).
  • Alfa-blokátory (prazosin, alfuzosin, doxazosin, tamsulosin, terazosin): zvýšený antihypertenzní účinek a zvýšené riziko ortostatické hypotenze.
  • Amifostin: může potencovat antihypertenzní účinek amlodipinu.
  • Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika: zvýšený antihypertenzní účinek a zvýšené riziko ortostatické hypotenze.


Zdroj: Lék Tonarssa tablety
Zveřejněno dne: 7.12.2012


SiteMAP